detailkutná hora: výstava stavitelé katedrál v českém muzeu stříbra – vii. část

Kutná Hora: Výstava Stavitelé katedrál v Českém muzeu stříbra – VII. část

K pětadvacátému výročí zapsání Kutné Hory, konkrétně jejího historického jádra, chrámu sv. Barbory a katedrály Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO připravil historik Marek Zágora ve spolupráci s Českým muzeem stříbra v Kutné Hoře (Barborská 28) výstavu nazvanou „Stavitelé katedrál“, která bude k vidění až do 13. prosince tohoto roku. STAVITELÉ KATEDRÁL jsou partnerem této výstavy.

 

VITRAJE

Pro katedrály je typické trojdílné členění hlavní lodi – dole arkády, uprostřed triforium a nahoře velká okna. Toto členění nabídlo dostatek místa pro velká okna nejen v hlavní lodi, ale i ve vysokém chóru. Mohla být stejně vysoká jako arkády dole a často byla vyplněna nádhernými barevnými sklomalbami – vitrajemi. Jejich dnešní dojem je podobný tomu středověkému zejména pak poté, co byla zrekonstruována původní polychromie některých chrámových interiérů. Okna jsou nádhernými pestrobarevnými stěnami, které vymezují vnitřní prostor, jenž je ozvláštněn něčím vizuálně neobyčejným.

Slovo vitraj je odvozeno z francouzského vitrail, což znamená „prosklené okno“. Jedná se svým způsobem o mozaiku sestavenou z větších či menších kousků barevného skla, které jsou dohromady spojeny měkkým a ohebným olověným páskem s profilem ve tvaru písmene H. Do drážek se uchytily okraje sousedících skel. Menší kompozice nebo část větších výjevů se následně zasadila do pevného železného rámu, který měl na okrajích několik kolmo postavených hrotů zakončených malým očkem. Hroty se prostrčily otvory v železné mříži neboli armatuře zazděné v okenním otvoru a zajistily se kovovým kolíčkem zasunutým do očka. Když se vitraj poškodila, stačilo vyndat jen rozbitou část, opravit ji, případně vyměnit.

Daný výjev se skládal na dřevěné desce velikosti budoucí vitraje. Deska se pokryla bílým křídovým podkladem a na něj se nakreslila figurální scéna i s dekorací. Na plochu se pak rozmístily kousky barevného tabulového skla, které byly rozřezány pomocí rozpáleného železného hrotu. Barva i tvar skel odpovídaly podobě oděvu, zbroje, těla, obličeje, předmětů nebo přírodních motivů. Detaily pak byly zvýrazněny tmavou, štětcem nanášenou krycí barvou. Umělec si na desce poznamenal pozici jednotlivých skleněných kousků. Pomalované kusy barevného skla se poté vložily do rozpálené pece. Po vypálení byl obraz složen dohromady, tentokrát již napevno s pomocí spojovacího olověného pásku. Takto vytvořený obraz byl téměř nezničitelný, odolával slunečnímu svitu i vlivům deště a větru. Dřevěná deska se pak jen přebrousila a mohla být použita na další vitraj.

Tvůrci vitrají měli jiné výtvarné uvažování než např. deskoví malíři. Je to dáno hlavně tím, že světlo pronikající sklem vytváří zcela specifické efekty. Umělci tak museli vzít v úvahu při komponování vitrají i optické zákonitosti. Světlo pronikající modrým sklem hodně rozostří jeho okraje a výsledkem je jakési mlhavé záření. Naopak při průchodu světla žlutým a červeným sklem se obrysy všech tvarů jeví jako ostré a bez rozmazání.

Barevné vitraje nádherně září, jinak je tomu v různých fázích dne a také za různého počasí. Nečekané výtvarné účinky navíc ještě zesilují i technické nedostatky, např. nerovný povrch, drobné praskliny nebo odlišná tloušťka použitého skla.

Dnešního diváka oslovují jednotlivé scény nejen svou fascinující barevností a symbolikou, ale zároveň jsou pro něj i jedinečnou vizuální encyklopedií hmotné kultury období vrcholného, případně pozdního středověku. Najdeme na nich vskutku téměř vše. Scény měly oslovit široké publikum, návštěvníky chrámu, poutníky, ale i obyvatele daného města či obyvatele okolních městeček, vsí a usedlostí, kteří se do chrámu vydali.

Dochovaným vitrajím dominují vyobrazení panovníků, světců a biskupů, případně arcibiskupů. Vše je vylíčeno velice barvitě a živě. Biblické i legendární příběhy vypadají, jako by se odehrávaly v době vzniku sklomaleb. Jsme tak informováni o životě tehdejší společnosti. Umělci podávali autentické svědectví o své době. Jejich prostřednictvím můžeme navštívit různé krámky, sledovat při práci obchodníky, směnárníky, soukeníky, tkalce, ševce, lékárníky, kováře, truhláře, bednáře, pekaře či kožešníky. Tyto sklomalby si objednaly jednotlivé cechy a korporace obchodníků. Byly motivovány svým náboženským cítěním, snahou uctít Pannu Marii nebo vybraného světce. Ti se pak za ně měli přimluvit u Posledního soudu a přinést naději na spásu všem, kteří žijí a pracují ve shodě s Božími zákony.

 

EXPONÁT

Monstrance ze Sedlce

Praha, kolem 1400

stříbro, odlitky a reliéfy, zlaceno

výška 97 cm, váha 4,7 kg

Římskokatolická farnost v Kutné Hoře / Sedlec

 

Pozlacená devadesáti sedmi centimetrová a téměř pět kilogramů vážící stříbrná monstrance z bývalého cisterciáckého klášterního kostela v Sedlci vznikla zřejmě kolem roku 1400 v Praze. Její vznik bývá nejčastěji kladen do roku 1389.

Monstrance byla určena k vystavení eucharistické hostie, a to především v době hlavních křesťanských svátků. Byla vystavena nejen na oltářní menze, ale i nesena ve slavnostním procesí v kostele a také ulicemi města. Podoba monstrance pravděpodobně vychází z architektury Petra Parléře, dvorního stavitele římského císaře a českého krále Karla IV. Někteří historici se navíc domnívají, že monstrance pochází přímo z jeho stavební huti.

Vynikající technické provedení zmenšené třívěžové gotické architektury s baldachýny a opěráky katedrálního typu s postavou Panny Marie s malým Ježíšem, andělů i scény Ukřižování na vrcholu činí z této monstrance jedno z nejvýznamnějších děl pozdně středověkého zlatnictví.

Za to, že se dochovala až do současnosti, vděčíme zřejmě tomu, že v době husitské revoluce byla odvezena spolu s dalšími liturgickými předměty z kláštera do rakouského Klosterneuburgu.

Na výstavě Stavitelé katedrál je představena věrná kopie jedné z nejstarších dochovaných monstrancí ve střední Evropě, kterou vytvořili zlatník Jiří Urban a designér Jan Jaroš. Originál je uložen v pokladnici katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele.

 

Marek Zágora

 

Foto České muzeum stříbra.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru