Nejkrásnější středověké rukopisy XII. – Kostnický exemplář Kroniky kostnického koncilu Ulricha Richentala

Loni uplynulo šest set let od ukončení kostnického koncilu (1414-1418), jedné z nejdůležitějších událostí v dějinách křesťanství i západní civilizace. Velký podíl na jeho úspěchu měl tehdejší římský a uherský král Zikmund Lucemburský. Byl to právě syn Karla IV., který se rozhodl, že odstraní papežské schizma, protože od roku 1409 byli hned tři papežové. Zikmund si velice dobře uvědomoval nebezpečnost církevního rozkolu. Západní křesťanství chtěl ale sjednotit též z pragmatických důvodů, protože Evropě stále více hrozilo turecké nebezpečí, a nejvíce bylo ohroženo jeho Uherské království.

V říjnu 1413 se Zikmund setkal v severoitalském městě Como s vyslanci papeže Jana XXIII. a 30. října 1413 veřejně ohlásil, že svolává koncil do říšského města Kostnice (německy Konstanz) na břehu Bodamského jezera. O měsíc později se pak setkal v Lodi i se samotným papežem, jenž konání koncilu na daném místě i ve stanoveném termínu potvrdil.

Kostnický koncil byl slavnostně zahájen 5. listopadu 1414 Janem XXIII. Zikmund dorazil až o Vánocích. Koncil byl zcela výjimečnou událostí. Zúčastnilo se ho dvacet devět kardinálů, asi dvě stě arcibiskupů a biskupů, sto padesát opatů, tři sta doktorů teologie ze všech významných evropských univerzit, řada vyslanců evropských panovníků, mnoho knížat, duchovních, rytířů a měšťanů. Jen papež Jan XXIII. dorazil osobně, oba zbývající, Řehoř XII. a Benedikt XIII., vyslali do Kostnice pouze své legáty. Do města, které mělo kolem šesti tisíc obyvatel, zavítalo více než sedmdesát tisíc hostů.

Hlavní cíl koncilu byl nakonec splněn, tzv. Velké schizma bylo odstraněno. Všichni tři tehdejší papežové abdikovali, respektive byli sesazeni, a v listopadu 1417 byl zvolen jediný, Martin V., kterého uznali všichni účastníci koncilu. Zikmund Lucemburský byl s výsledkem velice spokojen.

Jedním z nejvýznamnějších pramenů o kostnickém koncilu je proslulá Kronika kostnického koncilu Ulricha Richentala. Přibližuje důležité události (kupř. upálení mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského), představuje významné i méně významné účastníky koncilu. Kromě jiného obsahuje Richentalovo dílo i seznamy účastníků a galerie jejich erbů.

Ulrich Richental se narodil kolem roku 1360 jako syn městského písaře. Sice nepatřil k prominentním měšťanům, předpokládá se však, že byl dobře finančně zaopatřen. Byl hodně zcestovalý, dokonce navštívil i Čechy. Sám nebyl oficiálním účastníkem koncilu, proto sbíral informace tak, že se ptal přátel a příbuzných, doslova sbíral informace „dům od domu“. Během koncilu získal postupně řadu zajímavých kontaktů, zejména pak na jeho začátku, kdy byly využívány jeho jazykové schopnosti a znalosti místních poměrů. Dokonce prý hostil ve svém vinohradu samotného Zikmunda Lucemburského a jeho doprovod.

Podařilo se mu získat i některé písemné prameny, např. listiny, které později použil. Pravděpodobně po skončení koncilu jej napadlo, že by ze svých zápisků a poznatků mohl sepsat kroniku. Začal na ní pracovat po roce 1420. Bohužel se nám nedochoval autorský exemplář, který nechal na vlastní náklady ilustrovat. Rukopis dokončil před rokem 1433.

Je obdivuhodné, jak dobře se orientoval v Evropě. V kronice vzpomíná Litvu, Polsko, Uhersko, Rakousko, Bavorsko, Švábsko, Porýní, Francii, Anglii, Skotsko, Španělsko, Dánsko, Švédsko a Norsko. Byl velice všímavý, nejvíce jej zajímaly různé ceremonie a rituály. Zaznamenal ale i změny života ve městě a velice cenné jsou též jeho zápisy dobových cen potravin nebo např. kožešin. I když nebyl přímým účastníkem koncilu, zúčastnil se některých událostí osobně, např. upálení Jana Husa, o němž vydal velice cenné svědectví. Zemřel v roce 1437, údaje o jeho věku se rozcházejí.

Do současnosti se dochovalo hned šestnáct opisů kroniky a tři tisky. Další tři opisy jsou považovány za ztracené. Sedm exemplářů je doplněno bohatým obrazovým doprovodem, u zbývajících rukopisů ilustrace chybí. Každý z nich je svým způsobem unikátní. Nejstarší dochované opisy pocházejí z poloviny 60. let 15. století. Exempláře z Kostnice, Prahy, Karlsruhe, Stuttgartu, Vídně a New Yorku se liší obsahem i jednotlivými ilustracemi. Vznikly mezi roky 1460 až 1560 a je tedy jasné, že žádný z nich není Richentalovým původním textem.

Jsou rozlišovány celkem tři skupiny rukopisů Kroniky kostnického koncilu: 1) rukopisy s nejdelšími texty, v nichž autor vystupuje v první osobě; 2) rukopisy, v nichž o sobě mluví málo a pouze ve třetí osobě; 3) zkrácené texty s mladšími doplňky. Do první skupiny patří tzv. Aulendorfský rukopis (dnes v New Yorku), který vznikl v okolí Kostnice kolem roku 1460. Obsahuje 116 převážně celostránkových scén a 865 erbů. Předpokládá se, že je nejbližší autorskému originálu. Jediným datovaným opisem je Pražský rukopis (Národní knihovna ČR), který vznikl v roce 1464. Jeho písařem byl kostnický měšťan Gebhart Dacher. Manuskript je zdoben celkem 93 vyobrazeními.

Do druhé skupiny patří Kostnický exemplář, který přináší rovněž 93 vyobrazení. Stejný počet obsahuje i Vídeňský rukopis (Österreichische Nationalbibliothek) z doby kolem roku 1470. Do třetí skupiny patří fragment z Karlsruhe (1470). Dnes v něm chybí asi padesát listů a zachovalo se pouze deset vyobrazení. Petrohradský rukopis (Národní knihovna ČR) z roku 1470 přináší latinský redukovaný text vysvětlující jednotlivá vyobrazení na 36 listech. Do poslední skupiny patří i první tisky. Nejstarší byl vydán v roce 1483 Antonem Sorgem v Augsburgu. Najdeme v něm celkem jednačtyřicet ilustrací, z nichž hned třicet sedm je přes celou stranu.

Velice zajímavým a hojně reprodukovaným exemplářem opisu Kroniky kostnického koncilu je rukopis uložený v Kostnici (Rosgartenmuseum, Hs 1). Manuskript obsahuje celkem 225 papírových listů o velikosti 39 x 29 cm a vznikl pravděpodobně v letech 1464-1465 přímo v Kostnici. Na jeho výzdobě, kterou tvoří téměř sto kolorovaných kreseb a přes osm set znaků, se podílelo pět malířů. Rukopis je nedokončen, sedmdesát pět listů není popsáno. Text kroniky je sice úplný, ale část s erby byla jen započata.

Jedním z prvních vyobrazení je setkání Zikmunda Lucemburského s papežem Janem XXIII. v Lodi, které se objevuje ve většině ilustrovaných opisů. V kostnickém exempláři najdeme navíc hned několik vyobrazení přes obě strany, např. zasedání koncilu v kostnickém dómu nebo slavnostní průvod se Zikmundem vezoucím zlatou růži, kterou obdržel od papeže. Nechybí ani ilustrace zachycující poslední okamžiky života Jana Husa (celkem ve čtyřech scénách) a Jeronýma Pražského. Největší pozornost je ale samozřejmě věnována volbě nového papeže a jeho slavnostnímu uvedení do úřadu.

Marek Zágora

Foto z Konzilstadt Konstanz (Hrsg.), Ulrich Richental, Chronik des Konzils zu Konstanz 1414-1418, Theiss Verlag, Stuttgart 2013.

Předchozí díly cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-i-zlata-bula/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-ii-%E2%80%93-les-belles-heures-du-duc-de-berry/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iii-%E2%80%93-liber-viaticus/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iv-%E2%80%93-cesty-rytire-jana-z-mandevillu/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-v-%E2%80%93-kodex-manesse/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vi-vysehradsky-kodex/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vii-%E2%80%93-bamberska-apokalypsa/

http://stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-viii-%E2%80%93-bible-vaclava-iv/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-ix-%E2%80%93-kniha-o-lovu-gastona-z-foix/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-x-%E2%80%93-velislavova-bible/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-xi-%E2%80%93-vidensky-astrologicko-astronomicky-sbornik-vaclava-iv/