Nejkrásnější středověké rukopisy XVIII. – Tzv. Pařížský zlomek latinského překladu Dalimilovy kroniky

faksimile

nejkrásnější středověké rukopisy xviii. – tzv. pařížský zlomek latinského překladu dalimilovy kroniky

Zvětšit obrázek

Nejkrásnější středověké rukopisy XVIII. – Tzv. Pařížský zlomek latinského překladu Dalimilovy kroniky

Brzy to bude patnáct let, co byl v aukčním domě Piasa v Paříži za 339 000 euro zakoupen pro Národní knihovnu České republiky v Praze do té doby neznámý rukopis, který se nacházel v soukromých rukou, v majetku jedné pařížské rodiny, která mimo jiné sbírala středověké manuskripty. Jméno této rodiny zůstalo v anonymitě.

Vlastníci rukopisu se jej rozhodli prodat poté, co se začátkem roku 2005 od znalce raně středověkých manuskriptů dozvěděli, o jak významné dílo se jedná. Jeden francouzský bohemista pak na tento objev upozornil Národní galerii v Praze, ta následně předala informaci Národní knihovně, která rukopis nakonec získala. Tam je dnes uložen pod signaturou XII.E.17.

Ve skutečnosti se jedná o fragment rukopisu, který obsahuje dvanáct pergamenových folií (24 stran) o rozměrech 24,5 krát 17,5 cm a je vevázán v listu pergamenu. Podle iluminátorské výzdoby a písma vznikl v severovýchodní Itálii (Bologna, Padova) mezi roky 1330-1340.

Za jeho objednavatele bývá považován mladý Karel IV., který v letech 1331-1333 v Itálii pobýval. Nabízí se i možnost, že rukopis pro něj nechal zhotovit někdo jiný. Protože vznik středověkého rukopisu byl velice nákladnou záležitostí, iniciátorem musel být bohatý šlechtic, sám panovník nebo vysoký představitel církve. Samotný Karel IV. o sobě napsal, že v době, kdy pobýval ve Francii a Itálii zapomněl český jazyk, proto asi byla Dalimilova kronika, která přibližovala české dějiny do počátku 14. století, přeložena do jemu srozumitelné latiny

Bohužel nevíme, kdo byl konceptorem díla, ale je jisté, že jím byl velice sečtělý člověk, jenž přesně vymezil, jak má být vše namalováno a jak to má zároveň na čtenáře působit. Dochovaný zlomek obsahuje jen asi 12 až 15% celé kroniky, přesněji pak šest úplných a pět neúplných kapitol z počátku díla. Lze předpokládat, že dílo bylo přeloženo celé. Jedná se o velice věrný překlad, i když už ne ve verších. Autorem překladu byl pravděpodobně Čech.

Na výzdobě rukopisu se podíleli tři iluminátoři, dílem čtvrtého jsou pak všechny iniciály. Architektura, stromy a také vyobrazení ptáci působí docela exoticky. Novinkou je vyobrazení sv. Václava jako rytíře, nikoli jako mnicha, což je jedním z důkazů proměny dynastického patrona v patrona národního.

Jednotlivé iluminace jsou dějovými ilustracemi. Některým obrazům v rukopise chybí text, ale tyto iluminace zachycují velice známé příběhy z české historie (např. příběh o Břetislavovi a Jitce). Jiné iluminace zase vůbec nesouvisí s obsahem kroniky (sv. Václav na vinici). Další zase zachycují takové příběhy z českých dějin, které v žádném jiném obrazovém prameni středověku nenalezneme.

Nejvíce iluminací je věnováno nejčastěji vyobrazovanému panovníkovi českého středověku sv. Václavu. Některé scény známe i z dalších rukopisů 1. poloviny 14. století (Liber depictus, Velislavova bible). Narazíme ale i na scény ze života „téměř nevyobrazovaného“ knížete Oldřicha a jeho syna a zároveň nástupce Břetislava I. Nemůžeme však vyloučit jejich dobová i posmrtná vyobrazení, která se nám do dnešních dní nedochovala.

Všechny iluminace jsou velice zajímavé a zasluhují si pozornost, i když více než o zachyceném ději vypovídají především o době svého vzniku, a rovněž o místě, kde miniatury vznikly. Jednotlivá vyobrazení jsou též zajímavým dokladem dobové materiální kultury od architektury přes mobiliáře až po odívání.

Odhaduje se, že v případě dokončení rukopisu by kolísal počet ilustrací mezi 160 až 200 miniatur. Jedná se ale o pouhou hypotézu, protože rukopis mohl klidně zůstat nedokončen.

Český text kroniky se uchoval ve velkém počtu úplných a neúplných rukopisů. Do roku 2005, kdy byl zakoupen fragment, vlastnila Národní knihovna ČR tři úplné rukopisy kroniky a dva zlomky, všechny v češtině. Pařížský zlomek je vlastně prvním důkazem, že existoval i latinský překlad.

Ve verších psaná Kronika tzv. Dalimilova je nejstarším dějepisným dílem v českém jazyce. Vznikla kolem roku 1310, její záznamy končí rokem 1314. Obsahuje celkem 106 kapitol (přes 4 000 veršů), příběhy od stavby babylónské věže až po dobu vlády českého krále Jana Lucemburského. Autor není znám, ale dá se předpokládat, že jím byl příslušník nižší české šlechty, který pravděpodobně dosáhl i nižšího duchovního svěcení. Ve své kronice obhajuje zájmy šlechty a události popisuje z jejího pohledu.

Jméno Dalimil uvádí jako první Václav Hájek z Libočan v 16. století, což od něj převzali později i barokní dějepisci. Kronika tak řečeného Dalimila nebyla určena jen pro tehdejší vzdělance, ale pro širší „veřejnost“, která neuměla latinsky. Veršované kroniky byly velice oblíbené, předčítaly se například na šlechtických dvorech za dlouhých večerů. Zde máme navíc velice oblíbený „žánr" středověkých obrazových kronik.

Před pár lety vyslovilo v souvislosti s fragmentem několik odborníků názor, že nelze vyloučit, že se v budoucnu objeví i další část tohoto rukopisu.

Marek Zágora

Foto faksimile.

Předchozí díly cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-i-zlata-bula/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-ii-%E2%80%93-les-belles-heures-du-duc-de-berry/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iii-%E2%80%93-liber-viaticus/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iv-%E2%80%93-cesty-rytire-jana-z-mandevillu/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-v-%E2%80%93-kodex-manesse/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vi-vysehradsky-kodex/

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vii-%E2%80%93-bamberska-apokalypsa/

http://stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-viii-%E2%80%93-bible-vaclava-iv/