Z dochovaných písemných zpráv víme, že se v soukromé knihovně římského a českého krále Václava IV. nacházelo hned několik kodexů o astrologii a astronomii, oborech, jimž věnovali panovníci vrcholného a pozdního středověku zcela výjimečnou pozornost. Do současnosti se dochovaly hned tři rukopisy z královy knihovny, které patřily do této skupiny. Dva z nich se nacházejí v Rakouské národní knihovně ve Vídni (tzv. Vídeňský astrologicko-astronomický sborník a komentovaný Ptolemaiovův spis Tetrabiblos), třetí je pak uložen v Bavorské státní knihovně v Mnichově (tzv. Mnichovský astrologicko-astronomický sborník).
Oběma sborníkům, které obsahují latinské překlady stěžejních děl pozdně antické a arabsko-židovské astrologie a jež jsou doplněny i novějšími spisy, jejichž autoři navázali na starší tradici, byla věnována i odborníky docela velká pozornost. Je to dáno nejen jejich texty, ale především zajímavým a bohatým obrazovým doprovodem, který pak zejména z Mnichovského astrologicko-astronomického sborníku činí velice originální dílo. Nejméně se tak můžeme dočíst o latinském překladu komentáře spisu Tetrabiblos alexandrijského matematika a přírodovědce Klaudia Ptolemaia (asi 100-170).
Spis „Tetrabiblos“, často uváděný pod latinským názvem „Quadripartitus“, patřil k nejrozšířenějším astrologickým textům, který byl uznávanou autoritou ve středověkých astronomických sporech. Občas bývá dokonce označován za jakousi astronomickou bibli.
První ze čtyř knih Tetrabiblu pojednává o platnosti astrologických předpovědí a astrologii jako přírodní vědě, která sleduje přírodní zákony. Charakterizuje působení planet podle jejich čtyř základních vlastností (planety suché, vlhké, studené a teplé) a podle rozdělení na mužské a ženské planety. Všímá si rovněž vlivu stálic, který závisí na jejich okamžitém vztahu k planetám. Dále popisuje znamení zvěrokruhu. Druhá kniha obsahuje zásady astrologických věšteb pro celá zemská pásma, národy a velké oblasti. Dále sleduje vliv zvířetníkových znamení na výskyt válek, moru, hladu, sucha a podobně. Třetí a čtvrtá kniha pak přinášejí mimo jiné zásady individuálních předpovědí podle konstelace hvězd v okamžiku narození člověka nebo vysvětlení principu horoskopu.
Autorem komentáře je arabský astronom Haly Heben Rodan, který použil ve své době velice populární formu dialogu, jehož účastníky je vedle Halyho Heben Rodana samotný Ptolemaios. Během jejich „rozhovoru“ jsou probrány základy pozdně antické astrologie, které Haly navíc rozšířil i o četné arabské myšlenky. V roce 1256 nechal kastilský král Alfons X. Moudrý převést Halyho komentář z arabštiny do latiny. Úkolem byl pověřen Lombarďan Egidius de Tebaldis.
Vídeňský exemplář (Commentarius in Ptolemaei opus quadripartitum) vznikl nejpravděpodobněji na přelomu 14. a 15. století v Praze. Úvodní list manuskriptu, jenž patří k tomu nejkrásnějšímu, co bylo vytvořeno dvorními iluminátory Václava IV., je pak většinou datován kolem rokem 1400. Rukopis obsahuje celkem 422 pergamenových folií o rozměrech 41 x 30,5 cm a, jak již bylo výše uvedeno, je dnes uložen v Rakouské národní knihovně ve Vídni (signatura Cod. 2271).
I když je jeho výzdoba velice skromná, patří díky svému nádhernému titulnímu listu (fol. 1r) k nejkrásnějším manuskriptům přelomu 14. a 15. věku. Další zásadnější výzdobu pak tvoří osm devítiřádkových figurálních iniciál, z nichž některé nebyly ani dokončeny. V nich jsou vyobrazeni vždy po jednom účastníci dialogu, Haly Heben Rodan a Klaudios Ptolemaios. Iniciály nejsou bohužel příliš vysoké kvality.
Jednou z dominant překrásného titulního listu je iniciála S, v níž je zobrazen astronom, kterým je samotný římský a český král Václav IV. Vladař je vyobrazen jako císař s císařskou korunou na hlavě a sedí u písařského pultíku, na němž má položenou černou tabulku, na kterou křídou zapisuje čísla. Je oblečen do modrého pláště, zpod něhož jsou částečně vidět nohavice, každá v jiné barvě. Jedná se o docela výjimečné zobrazení konkrétního panovníka jako astronoma. Takové vyobrazení nenajdeme ani v rukopisech francouzského krále Karla V. Moudrého, ani jeho bratra Jana, vévody z Berry, který se o astrologii a astronomii rovněž velice zajímal.
Václava IV. najdeme i v bohaté okrajové výzdobě úvodního listu. Je vyobrazen vlevo dole v úrovni výše popsané iniciály. Král, zcela bez panovnických insignií, je uvězněn v kládě ve tvaru písmene W. Je oděn podle poslední módy do dvoubarevných nohavic a vatovaného kabátce s vyšívanými okřídlenými iniciálami E. Kolem krku a pasu má pak uvázané točenice, jeden z typických osobních emblémů. Ze zajetí „klády“ se jej snaží vysvobodit lazebnice v košilce s ramínky a s točenicí kolem pasu. Druhá jí jde na pomoc, v pravé ruce drží vědérko, v levici pak třímá věník - svazek větviček k mrskání v parní lázni. Na titulním listu objevíme ještě třetí lazebnici, která je téměř nahá. Pouze pod pasem má uvázanou látku, pravděpodobně opět točenici, která si lehce pohrává s fantazií diváka. Jejími atributy jsou také vědérko s věníkem. Na hlavách mají všechny tři síťku, která jim drží a zároveň kryje dlouhé vlasy. Pod nohama třetí, spoře oděné lazebnice vidíme draka.
S postavami lazebnic je často spojován králův osobní emblém – ledňáček, kterého ale podobně jako na titulním listu nejluxusnějšího opisu tzv. Zlaté buly z roku 1400 nenajdeme.
Ve stylizovaném akantu objevíme vedle lazebnic i dva divé muže, kteří plní funkci štítonošů a korouhevníků. Divý muž na pravém okraji, téměř ve stejné rovině s iniciálou S nese znak a korouhev Českého království. Kolem pasu má uvázanou modrou točenici. Druhý divý muž je namalován na levé straně a drží štít se znakem Uherského království. Je jedním z důkazů, že se rukopis záhy po Václavově smrti oddělil od jádra jeho knihovny a dostal se do Uher.
Je možné, že rukopis obdržel uherský král Matyáš Korvín od císaře Fridricha III. Nabízí se ale ještě jiné vysvětlení. Nejcennější rukopisy z Václavovy sbírky odvezl jeho nevlastní bratr Zikmund Lucemburský do Uherského království. Rukopisy se pak po jeho smrti v roce 1437 dostaly do rukou jeho zetě Albrechta Habsburského a po jeho skonu do rukou Fridricha III. Toho, jak víme, později vyzval Albrechtův syn a nástupce v Uherském království i Českém království Ladislav Pohrobek o navrácení kolekce rukopisů, na něž měl nezpochybnitelný nárok. Je tedy možné, že Fridrich III. část rukopisů Ladislavovi odevzdal a mezi nimi byl i komentovaný Tetrabiblos, který po nečekaném skonu mladého krále v roce 1457 zůstal v Uhrách, a zmocnil se jej jeho nástupce Matyáš Korvín. Ten pak nechal na titulním listu přemalovat nejen štít divého muže, který zdobil původně říšský znak, ale nechal přemalovat i Václavův čtvrcený erb v horní části listu. Z původního erbu tak zůstala jen helmice s klenotem, který tvořila královská koruna se složenými černými orlími křídly, posetými zlatými lípovými lístky. Erb Českého království druhého divého muže ponechal beze změn, protože se od roku 1469 pyšnil i titulem českého krále.
Latinský překlad komentovaného spisu Tetrabiblos Klaudia Ptolemaia se pak později dostal neznámou cestou „zpět“ do Vídně.
Marek Zágora
Foto z knihy Pavel Brodský, Krása českých iluminovaných rukopisů, Praha 2012.
Předchozí díly cyklu Nejkrásnější středověké rukopisy:
http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-i-zlata-bula/
http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iii-%E2%80%93-liber-viaticus/
http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-v-%E2%80%93-kodex-manesse/
http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-vi-vysehradsky-kodex/
http://stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-viii-%E2%80%93-bible-vaclava-iv/
http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-x-%E2%80%93-velislavova-bible/
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru