zajímavosti z dějin umění detailsarah bernhardtová udělala alfose muchu králem secesní paříže - legendy a fakta

Sarah Bernhardtová udělala Alfose Muchu králem secesní Paříže - legendy a fakta

O Vánocích roku 1894 volala do pařížské Lemercierovy litografické díly rozhořčená herečka Sarah Bernhardtová, že se jí vůbec nelíbí plakát k nové hře Gismonda. Chtěla něco jiného, a to ihned. Ředitel podniku nevěděl, co dělat. Ale usmálo se na něj štěstí. Jakýsi moravský výtvarník Alfons Mucha tu právě dělal korektury pro zakázku svého známého.

Zvládl byste to? Mucha kývl a pustil se okamžitě do práce. Půjčil si oblek a běžel do divadla, kde si udělal skici, a další den přinesl návrh plakátu nezvyklého podélného tvaru. Výsledek se vedení manufaktury moc nelíbil... Ale co dělat, nic jiného po ruce nebylo. Takže návrh poslali herečce a ta ho k překvapení všech odsouhlasila.

Sarah Bernhardtovou Mucha zobrazil jako vznešenou byzantskou princeznu s palmovým listem v ruce a zlacené pozadí kolem její hlavy vytvářelo svatozář jako u křesťanských světců. Plakát byl více než dva metry dlouhý a tři čtvrtě metru široký. Museli ho tisknout ve dvou částech. S novým rokem zaplavil Paříž plakát ve stylu „myša", jak Francouzi vyslovovali jméno malíře. A Paříž byla nadšená.

Plakát ke Gismondě se stal prodejním šlágrem a vytisklo se ho na 4000 kusů; 550 z nich zřejmě prodal Lemercier pod rukou a Sarah za to žádala odškodné 5000 franků. Z prodeje inkasovala 130 tisíc franků, zatímco Mucha prý dostal jen 150 jako honorář. Měl ale v ruce pro něj cennou několikaletou smlouvu s herečkou a stal se jejím dvorním výtvarníkem, který pro její divadlo dělal vše, od kostýmů až po plakáty...

Toto zveřejnil ve svých vzpomínkách Jiří Mucha, malířův syn. Ale ne všechno je úplně pravda a mnohé z toho jsou legendy, které se kolem osoby Alfonse Muchy vytvořily. Tvrdí to Petr Štembera, pracovník pražského Uměleckoprůmyslového muzea, který se otázkou vztahu francouzské herečky k ivančickému rodákovi detailně zabýval v souvislosti s přípravou Muchovy výstavy, která je do 24. ledna otevřena Brně. Svoje poznatky publikoval v katalogu výstavy.

Podle jeho názoru například žádná slavná a pro malíře veledůležitá obchodní smlouva mezi Muchou a Bernhardtovou neexistovala: „Nikdo ji neviděl, nikdo ji nikdy nepublikoval!" Mucha by byl na něco takového zcela jistě hrdý, takže by si podobný dokument pečlivě uschoval. Jiné listiny i četné dopisy se zachovaly, ale osudová smlouva nikoliv.

„Existuje tu řada dalších omylů a nepodložených domněnek," říká Štembera: „Často se uvádí, že Mucha díky plakátům udělal Sarah Bernhardtovou velkou hvězdou, ale ona už byla slavná dávno před tím, než se s ním seznámila. To ona udělala jeho, ne naopak. Byla jednou z prvních hereček, která si uvědomila sílu a možnosti masové reklamy."

Sarah Bernhardtová byla malá, drobná a kostnatá, takže když Mucha udělal plakát na výšku, prodloužil opticky její postavu a navíc dodal jejím padesátiletým rysům mladistvý vzhled, a herečku si tak zcela získal. Ale ne úplně. O tom, že Mucha neměl u Sarah žádný monopol na výtvarné zakázky, svědčí podle Štembery i statistika. Mezi léty 1895-1901 uváděla Bernhardtová ve svém divadle 22 nových her, ale Mucha vytvořil jen pouhých sedm plakátů. Všechny jsou právě nyní vystaveny v Brně.

Možná se herečce vše od Muchy úplně nezamlouvalo. Třeba pro Sardouovu hru Čarodějka (1903) vznikl plakát formátem podobný Muchovi i se stejným písmem, ale bez Muchových pověstných secesních kudrlinek. Navrhla ho blízká přítelkyně herečky Louise Abbémová, malířka, sochařka a literátka, narozená v roce 1858 ve francouzském Etamps, která už v roce 1876 vytvořila portrét Sarah Bernhardtové.

Petr Štembera nepochybuje o tom, že Mucha navrhoval pro božskou Sarah některé šperky a občas i kostýmy, ale v jejím divadle rozhodně po výtvarné stránce nedělal úplně všechno, jak to prezentoval spisovatel Jiří Mucha.

Bernhardtová si ráda připravovala většinu věcí sama, včetně režie a návrhů scény. Nenáviděla přílišné kulisy a rekvizity, považovala je za pouhé harampádí, které odvrací pozornost od herců, kteří podle ní byli na jevišti hlavní. Inspiraci víc než u Muchy hledala podle Štembery v Historii oblékání (Le Costume historique), šestidílné knize Augusta Racineta, která vyšla v Paříži v letech 1876-1888. Sarah měla sama i výtvarné vzdělání. Malbě se učila u Alfreda Stevense a Gustava Dorého a sochařství u Mathiea Meuniera. Zejména se ráda věnovala plastikám, které vystavovala na pařížském Salonu. Vytvořila i svoje autoportréty a podobizny přátel, sochy, grafiky a obrazy vystavovala v Londýně, New Yorku a Chicagu...

Sarah si podle Jiřího Muchy malíře okamžitě zamilovala. „Jemnost vaší kresby, originalita vašich kompozic, obdivuhodný kolorit vašich plakátů a vašich obrazů, to všechno (Pařížany) okouzlí..., drahý Mucho," napsala mu ve vzkazu, který umělec otiskl v katalogu své velké výstavy. Ale nebyla to jen vášnivá nadsázka ženy k muži o 16 let mladšímu?

Štembera o jejich možném souznění nepochybuje, ale má některé oprávněné výhrady... Sarah nebyla úplně malířův typ. Z fotografií aktů, které si Mucha dělal ve svém ateliéru, je zřejmé, že si vybíral pěkně urostlá děvčata. Moravský temperament se v něm prostě nezapřel. Jeho múzy a modelky měly hojně všeho, čeho se Sarah naopak nedostávalo. Zejména o bujném poprsí mohla slavná herečka jen snít.

Štembera se pustil i do pátrání po malířské výzdobě, kterou si nechala Bernhardtová udělat ve svém pařížském divadle na Place du Châtelet, otevřeném v prosinci 1899. Skoro nikdo se tím nezabýval, protože k tomu prakticky není žádná dokumentace, a tak dosud panovala v české odborné literatuře domněnka, že chodby divadla byly vyzdobeny Muchovými plakáty.

Štembera ale zjistil ze zmínek v dobových časopisech, že tam visely nikoliv plakáty, ale malby zachycující Sarah Bernhardtovou v jejích nejslavnějších rolích. A zdá se, že Mucha dělal pouze dva z nich, ostatní byly dílem Clairina, Abbémové a Besnarda.

Abbémovou jsme již představili. Georges-Jules-Victor Clairin byl malíř a ilustrátor o 17 let starší než Mucha, který několikrát Sarah portrétoval, a malíř a grafik Paul Albert Besnard, starší než Mucha o 11 let, na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 získal zlatou medaili. Clairin i Besnard zachytili Sarah v hlavních rolích her, pro které Mucha vytvořil svoje nejslavnější plakáty. Proč mu herečka nesvěřila tuto malířkou zakázku, zůstane asi natrvalo tajemstvím. Zřejmě chtěla poctít víc svých výtvarných přátel, kterých měla početnou řadu. Možná...

 

PhDr. Peter Kováč

 

K Muchově výstavě:

http://www.stavitele-katedral.cz/brno-a-mnichov-alfons-mucha-ovladl-moravu-a-nemecko/

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru