V pátek 16. srpna 2019 uplynulo šest set let od smrti římského a českého krále Václava IV., jenž proslul především jako náruživý bibliofil, jenž ve své době vlastnil jednu z největších soukromých knihoven ve střední Evropě.
Nejvíce králových vyobrazení najdeme v jeho pozoruhodné, ale bohužel nikdy nedokončené Bibli, jejíž šest svazků se dnes nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Většinou se nejedná o reprezentativní vypodobnění, nýbrž jej nejčastěji nacházíme v bohaté okrajové výzdobě.
Několik velice zajímavých Václavových vyobrazení najdeme v okrajové výzdobě knihy Exodus, která je součástí úvodního svazku rukopisu. První se nachází na foliu 56v. Hlavní miniatura je věnována Mojžíšovi. Hospodin jej chtěl přesvědčit, že právě on je vyvolený vyvést Židy z Egypta, a proto od něj obdržel tři znamení. V horní polovině je Mojžíš zobrazen s malomocnou rukou. V dolní jsou pak dvě scény. Nejprve je zobrazena přeměna hole v hada, následně pak voda z Nilu, která se po vylití na zem změnila v krev. Hospodin se zjevil Mojžíšovi celkem třikrát a je vypodobněn jako Kristus se svatozáří.
Vedle orámování hlavní iluminace je na levé straně vyobrazen ledňáček s mluvící páskou (thoho bzde thoho). Pod ním je pak namalován samotný král uvězněný v písmeni W, s mluvící páskou s nápisem „nu z bohem“. Václav je vypodobněn jako normální smrtelník, tedy jako člověk z masa a kostí, bez insignií své moci. Je oděn podle poslední módy, čemuž odpovídá i úprava jeho účesu a vousů. Ve skutečnosti je pozorovatelem toho, co se odehrává na hlavní miniatuře. Jakoby souhlasí s Hospodinovou volbou, protože i on sám byl vyvoleným, panovníkem z Boží vůle. Zajímavým doplňkem výzdoby je zobrazení Samsona bojujícího se lvem.
Další pěkné královo vyobrazení zdobí dolní drolerii fol. 68r, jemuž jinak vévodí miniatura zachycující průchod Izraelitů Rudým mořem. V rozvilinách najdeme nejen krále, ale též jeho protějšek, kterým je lazebnice. Ta zde s největší pravděpodobností symbolizuje samotnou královnu Žofii Bavorskou. Prostovlasý Václav IV. není uvězněný v kládě, ale volně stojí a je otočený doleva směrem k lazebnici. Opět je oblečen podle módy konce 14. století. Nejmarkantnější jsou široké rukávy jeho kabátce, který je bohatě obšitý kožešinou. Kolem krku má uvázanou modrou točenici, která může symbolizovat jeho vztah k Žofii, který v době vzniku této iluminace byl ještě velice vřelý. V rukou drží mluvící pásku, na níž ale bohužel není nic napsáno. Jen na jejím konci sedí ledňáček s písmenem E v zobáčku. Zde by písmeno E mohlo symbolizovat samotnou Žofii (Eufemia), ledňáček pak jeho lásku k ní.
Bosá lazebnice – královna je oděna do krátké bílé košilky, nad pasem má uvázanou točenici a její rozpuštěné vlasy kryje nahoře síťka. V rukách drží atributy svého řemesla – věník a vědérko - , z nichž vystupuje mluvící páska, která je rovněž prázdná. Je na ní ale namalováno písmeno W. Je možné, že obě písmena, jimiž se na sebe král a královna obracejí, nahrazují text mluvících pásek. Tímto způsobem je tak vyjádřena jejich vzájemná komunikace. Obě točenice pak mohou být symbolem jejich vztahu, resp. manželského závazku.
Nádherné královo zobrazení zdobí i fol. 89r. Obrazový doprovod biblického textu zachycuje Mojžíše hněvajícího se na nevěřící, kteří uctívají zlaté tele. Okrajovou výzdobu pak tvoří nádherná točenice tvořená rostlinnými motivy, na níž sedí ledňáček. V točenici je navíc zobrazen Václav Lucemburský uvězněný ve dvojité kládě z písmen W a E. Jeho obličej nese typické fysiognomické rysy, které známe z králových reprezentativních zobrazení. Typické jsou zejména nakadeřené vlasy a elegantně upravený plnovous. Král má na krku „obojek“, kterým je připoután k písmeni W. Ve vztahu k hlavní iluminaci to snad vyjadřuje, že je svázán slovem Božím, které musí nejen sám dodržovat, ale i prosazovat.
Po stranách mu pak sekundují dvě lazebnice. Ta nalevo má těsně nad pasem uvázanou bílou točenici a gesty rukou se obrací přímo na krále, který k ní natáčí hlavu. Druhá lazebnice mu pak podává věník s vědérkem, které by mohly symbolizovat očistu od všeho, co není v souladu se slovem Božím.
Poslední zajímavé vyobrazení v knize Exodus najdeme v dolní drolerii fol. 91r. Na hlavní, patnáctiřádkové miniatuře je zobrazen Hospodin, který se zjevil Mojžíši na hoře Sinaj. Mojžíš před ním klečí a drží na nových deskách zapsané Zákony.
V drolerii ale nevidíme samotného krále tak, jak jej známe z jiných okrajových zobrazení. Naopak máme před sebou divého muže s napřaženým kyjem v pravé ruce a s vědérkem v levé. Jeho „protivníkem“ je český, bílý dvouocasý lev s helmicí a klenotem na hlavě, který tvoří koruna a složená orlí křídla posázená zlatými lipovými lístky. Vyobrazená koruna se více podobá koruně římského krále než krále českého. Přesto je více než jasné, že tento lev ztělesňuje českého krále Václava IV., jenž v této podobě bojuje proti neposlušnému lidu, který je zde symbolicky znázorněn divým mužem.
V souvislostech s hlavní miniaturou strany můžeme vyslovit závěr, že zapsané zákony se musí dodržovat, a když tak někdo nebude činit, panovník proti němu zasáhne.
A na závěr jedna důležitá poznámka: Autorem všech výše zmíněných miniatur i králových vyobrazení je Frána = František, jeden ze dvou jménem známých malířů, kteří se podíleli na fascinující výzdobě Václavovy bible.
Marek Zágora
Foto faksimile ADEVA.
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru