zaujalo nás detailpraha: mystika je cesta za hranice běžného vnímání, tvrdí v rozhovoru historik umění prof. pavel kalina, který napsal ojedinělou knihu o mystice a umění

Praha: Mystika je cesta za hranice běžného vnímání, tvrdí v rozhovoru historik umění prof. Pavel Kalina, který napsal ojedinělou knihu o mystice a umění

Peter Kováč: Mystický prožitek bývá chápán jako něco individuálního, ty ho ale v knize Umění a mystika, kterou vydalo nakladatelství Academia, představuješ jako významný společenský jev. Jak se to dá vysvětlit?

Pavel Kalina: Tradiční společnost neznala ostrou hranici mezi osobností a kolektivem. V Evropě před francouzskou revolucí člověk nikdy nebyl sám. Mystičky jako Hildegarda z Bingenu zdůrazňovaly, že své vize měly za plného vědomí a mezi lidmi – ne někde o samotě. Tím chtěly vyjádřit, že nešlo o nějaké soukromé halucinace, ale takříkajíc o jiné vidění, které dotyčná osoba přijímá vlastně za celé společenství.

Kováč: Jak na lidi působily mystické vize a co na nich přitahovalo umělce?

Kalina: Lidé byli nedůvěřiví. Zobrazování vizí bylo jednoduchým prostředkem, jak je přesvědčit o jejich pravdivosti. Pro umělce šlo o příležitost, jak se předvést při zobrazování něčeho, co z definice nelze zobrazit. Když Bernini dělal slavné sousoší svaté Terezie v Římě, v první řadě chtěl změnit umění – vytvořit barokní syntézu architektury a sochařství, která by, jak to popisuje Gilles Deleuze, v kostele vytvořila přehyb do jiného světa. Bernini sám nebyl mystik, téma využil k tomu, aby ukázal své schopnosti multimediálního umělce.

Kováč: Jak je to v Čechách? Máme tu něco jako mystickou tradici, nebo jsme z podstaty bezbožný národ?

Kalina: Pravda, Čechy nejsou Španělsko, neměli jsme žádnou svatou Terezii nebo svatého Jana od Kříže. V barokním umění ale byla silně zastoupena vizionářská tematika a sv. Luitgarda od sochaře Brauna je dodnes jedním ze symbolů českého umění. Jinak Češi mají docela velký zájem o duchovní zkušenosti různého druhu, jsou jenom nespokojení s tím, co momentálně nabízejí křesťanské církve. To se ostatně netýká jenom nás. Možná by třeba katolická církev měla o něco více rozvíjet duchovní zkušenost a o něco méně podvojné účetnictví.

Kováč: Co to je vlastně mystika?

Kalina: Žádnou jednoduchou definici nemám, a naopak mám velké výhrady k tomu, jak se mystika definovala v posledních dvou stoletích. Má kniha je věnována především staršímu evropskému umění, a proto mě zajímala hlavně katolická mystika. Tu lze s Tomášem Akvinským popsat jako experimentální poznání Boha, poznání jiného druhu, které jde za hranici rozumového poznání a nebojí se využít ani změněných stavů vědomí.

Kováč: Ukazujete, že mystika ovlivnila i moderní umění. Mnoho lidí si ji však spojuje se středověkem. Jak se dostala až do dvacátého století a v jaké podobě?

Kalina: Většinou nešlo o křesťanskou mystiku. Řada představitelů klasické avantgardy se nicméně silně zajímala o duchovno, hlavně v podobě dobové antroposofie a případně dalších ezoterických směrů. Nebyli to jen Kandinskij nebo Kupka, ale také méně známí učitelé z první generace Bauhausu. Některé jejich představy nám mohou připadat úsměvné a pochopitelně nebývají jaksi vědecky podložené. To nic nemění ani na jejich významu pro moderní umění, ani na tom, že tihle pánové se o něco opravdu seriózně snažili.

Kováč: Má mystičnost i současné umění, nebo je to něco, co podle tebe právě současnému umění citelně chybí?

Kalina: Současné umění se jakoby utrhlo z dvojího řetězu – jednak z řetězu osobní duchovní zkušenosti, jednak z řetězu kolektivní korektury. To první lze částečně nahradit – člověk může sám ze sebe vystoupit i tím, že spáchá sebevraždu, že se uchlastá nebo ufetuje. Co ale nelze nahradit, je spojení s komunitou. Ta v dnešním světě vlastně neexistuje. Umění je ale nástroj komunikace. Pokud není s kým komunikovat, pokud nikdo o ničem komunikovat nechce, pokud přistoupíme na to, že newspeak některých kritiků a kritiček je jediným správným způsobem, jak mluvit o současném umění, pokud akceptujeme legendu, že umělec je jakousi pološílenou figurkou na okraji měšťácké společnosti, pak ztrácí umění smysl a nepomůže mu ani sto padesát bienále a deset cen Henry Chalupetzky navíc.

 

Ke knize Umění a mystika:

http://www.academia.cz/hledat/?q=Mystika&x=38&y=12

 

 

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru