KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: KDOPAK BY SE KOHOUTA BÁL?

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Kdopak by se kohouta bál?

(Bestiarium, Anglie, Peterborough, nebo Lincoln (?), asi 1210–1220, dnes Bodleian Library, Oxford, MS. Ashmole 1511, fol. 10r)

Zřejmě nejslavnějším, bohatě iluminovaným středověkým bestiářem je rukopis známý podle své signatury jako Ashmole 1511, jenž vznikl v první čtvrtině 13. století a dnes se nachází v Bodleian Library v Oxfordu. Badatelé a nejen oni pak mají k dispozici nádherné celobarevné faksimile tohoto manuskriptu, které svou podobou věrně odpovídá originálu.

Když do tohoto skvostu nahlédneme, zjistíme, že převážná část představovaných zvířat neodpovídá ani jen částečně jejich skutečné podobě. Jednotlivá vyobrazení nemají většinou nám známe atributy a ani formy. Často mají také zcela jinou barvu, než jakou by měla daná zvířata mít. Je zřejmé, že iluminátor, resp. iluminátoři nemaloval/i „podle modelu“, tedy podle přírody. Krásným příkladem je tygr, kterému zcela chybí pruhy.

Některá zvířata poznáme jen na základě toho, že byla „vystavěna“ pomocí několika atributů, které znali malíři buď z dobových popisů, nebo ze vzorníků, které měli k dispozici. Krásným příkladem je lev a právě jeho vyobrazením v Ashmole 1511 se budeme věnovat.

Lev byl za krále zvířat (rex animalium, rex bestiarum) považován již v textu řeckého Physiologu, jenž se stal základem textů pozdějších bestiářů. Ještě v raném středověku lvu konkuroval medvěd, kterého však lev nakonec zcela zastínil. Za vládce zvířecího světa jej považovaly starověké národy a stejně ho vnímali i raně křesťanští a středověcí autoři. Proč se stal králem právě lev? Bylo to nejen pro jeho sílu, odvahu nebo inteligenci, ale opěvován byl také jeho vzhled, jemuž vévodilo svalnaté tělo a nádherná hříva, která se stala jeho hlavním atributem. Právě hříva byla pro umělce důležitá, protože ta byla lvím poznávacím znamením. Jednotliví autoři si ale chválili též jeho vlastnosti, např. mírnost vůči slabším, člověka prý zabije jen výjimečně, když má velký hlad...

Lev však býval představován i jako ambivalentní zvíře, takže jeho chování mohlo být vykládáno nejen kladně, ale též záporně. Jeho síla tak mohla být považována za zpupnost a odvaha za krutost. Mohl rovněž být nebezpečným a ďábelským tvorem, jak je popisován kupř. v boji se Samsonem nebo Davidem.

Postupně však převládlo jeho kladné hodnocení. Stal se vznešeným a dobromyslným tvorem, jemuž je v textech různých žánrů věnována velikánská pozornost. Ve většině textů jsou popisovány hned tři jeho neobvyklé vlastnosti: ocasem zametá své šlépěje, aby nemohl být vystopován, spí s otevřenýma očima a přivádí svým dechem, v některých případech svým řevem k životu lvíčata, která se rodí mrtvá.

Vraťme se ale k bestiáři Ashmole 1511, v němž najdeme hned šest „ilustrací“ k textu o lvech. Záměrně přeskočíme folio 10r, jemuž se budeme věnovat v rámci komiky, a zastavíme se na stejném listu, jen jej otočíme (fol. 10v). Zde narazíme na celostránkovou iluminaci, která je rozdělena na tři části. V horní části je vyobrazen stojící lev jako hrdý král zvířat. Uprostřed vidíme lvici, jak si hraje se třemi lvíčaty. Zcela dole pak máme scénu, jak jsou narozená lvíčata přiváděna k životu. Diváka určitě zarazí barva lvice, ale, jak jsem již poznamenal výše, se zbarvením jednotlivých zástupců zvířecího světa si umělci až takovou hlavu nedělali.

Nyní obraťme list (doslova) a zadívejme se na námětově unikátní malířskou výzdobu folia 10r. Rovněž máme před sebou celostránkovou iluminaci, skládající se ze tří miniatur. A zde nalezneme hned dvě vyobrazení, která působí docela komicky. Nejprve se však zastavíme uprostřed, kde vidíme sedícího lva, před nímž leží člověk s prosebně sepjatýma rukama. Vyobrazení se váže k textové pasáži, kde se uvádí, že by si lidé měli vzít příklad z milosrdného lva, jenž ušetřil ty, kteří se ocitli v jeho moci. Stejně by se lidé měli chovat k těm, kteří jsou v jejich rukou.

Podíváme-li se na horní miniaturu, spatříme zcela nečekanou dvojici: lva a opici. Moudrého a pyšného vládce všech zvířat a s ním tvora, který byl považován za „hloupé“ a neukázněné zvíře, které většinou napodobuje člověka, aniž by vědělo, proč tak vlastně činí. Zdá se, že lev si s ní nehraje, ale chce ji sežrat. Proč? Naštvala jej nějak, nebo máme před sebou vypodobnění nějaké antické bajky. Odpověď najdeme v textu bestiáře Ashmole 1511. Podle něj, když je lev nemocný (zde je to vyjádřeno lvím ocasem mezi nohama), tak se snaží ulovit a sežrat opici, protože pak se uzdraví.

Nyní se podívejme na dolní vyobrazení, kde máme vedle lva představitele ptačí říše, s nímž by se lev ve svém přirozeném prostředí asi těžko setkal. Je jím kohout! Samotný lev před ním sklání hlavu téměř k zemi a má stejně jako na horní miniatuře ocas mezi nohama, takže s ním zřejmě není něco v pořádku. Jak vysvětlit toto neobvyklé a zároveň docela komické vyobrazení? Existují minimálně dva možné výklady. Podle prvního je kohout tvorem, kterého lev uctívá, a proto se mu klaní. Podle druhého má být konkrétně bílý kohout (ten náš je velice pestrý) jediným zástupcem světa zvířat, kterého se silný a odvážný lev bojí. Dokonce tak, že se k němu neodváží přiblížit…

Obě „lví“ vyobrazení, jak s opicí, tak s kohoutem působí velice nepatřičně a zároveň komicky. Jak by jejich „setkání“ dopadlo ve skutečnosti pak ponechme jen naší fantazii...

Marek Zágora

Předchozí díl seriálu:

https://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-cerne-prase-pres-cestu%E2%80%A6/

Díly věnované vyobrazením v bestiáři Ashmole 1511:

https://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-kastrujici-se-bobr/

https://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-ze-by-to-byl-tygr/