Abú Dhabí: Louvre v Abú Dhabí má atrakci - obraz Spasitele světa, který namaloval Leonardo da Vinci

Zveme Vás na exkurzi za Leonardem do Abú Dhabí:

http://www.stavitele-katedral.cz/muzeum-louvre-v-abu-dhabi-a-umeni-v-emiratech-letecky-zajezd

Leonardo da Vinci za svůj život namaloval pouhých patnáct obrazů, navíc některé nejsou vůbec dokončené. Většina z nich se už od 16. století nacházela v královských nebo ve šlechtických sbírkách a od 19. století se dostaly do státních muzeí a galerií. Získat Leonarda v posledních sto letech se podařilo jen výjimečně – pouze třikrát.

Madonu Benois koupil v roce 1908 ze sbírky Léona Benoise ruský car pro Ermitáž v Petrohradě za 150 tisíc rublů, Lichtenštejnové za 5 miliónů dolarů prodali v roce 1967 portrét Ginevry de’Benci Národní galerii ve Washigtonu a loni v prosinci Polsko vykoupilo za 100 miliónů eur sbírku rodiny Czartoryských, jejíž součástí je i slavná Dáma s hranostajem.

Jako blesk z čistého nebe se objevila v listopadu zpráva, že za rekordních 450,3 miliónu dolarů, tedy za téměř 9,8 miliardy korun, zakoupil obraz Leonarda da Vinciho Spasitel světa (Salvator Mundi) na aukci Christie’s člen saúdskoarabské královské rodiny.

Po aukci je Leonardův Spasitel světa nejdražším obrazem na světě a stane se atrakcí Muzea Louvre v Abú-Dhabí. Přitom stejný obraz označený jako „volná kopie podle Boltraffi a“ (Giovanni Antonio Boltraffi o patřil k Leonardovým žákům) byl v roce 1958 na aukci Sotheby’s vydražen za pouhých 45 liber.

Jak k tomu dojde, že malba za 45 liber stojí o 59 let přes 450 miliónů dolarů? Historik umění má různé metody, jak může z „volné kopie podle Boltraffi a“ udělat unikát Leonarda da Vinciho. Především mu pomohou restaurátoři. Obraz byl kdysi v tristním stavu, byl hodně upravený a na několika místech poškozený. V roce 2007 se jeho restaurování ujala Dianna Dwyer Modestiniová z konzervátorského centra Institutu umění při Newyorské univerzitě. Po odstranění přemaleb zjistila, že malba na ořechovém dřevě (na pláno Leonardo nemaloval) byla vytvořena s velkou profesionalitou a její technika včetně podmaleb a tahů štětce plně odpovídá stylu Leonarda da Vinciho.

Po restaurování viděla Spasitele světa řada znalců italské renesanční malby z Itálie, Francie, Velké Británie a z USA. Co mohli ze samotné malby vykoukat?

V podstatě historikové umění uplatňují v různé míře tzv. Morelliho metodu. Giovanni Morelli se narodil v roce 1816 v italské Veroně a vystudoval lékařství, stal se expertem na ana tomii. A také náruživě sbíral obrazy. A jako anatom si povšiml, že každý renesanční a barokní malíř po svém a velmi individuálně maluje různé části lidského těla. Jde o součást jeho originálního rukopisu a mnohé detaily jsou nezaměnitelné.

Platí to i pro moderní umění. Modiglianiho modelky každý po zná podle dlouhého krku, dlouhého nosu a malých rtů. Morelli díky tomu přesně identifi koval v Drážďanské galerii autorství téměř padesáti obrazů starých mistrů.

Milého lékaře nejednou označovali za šarlatána, ale fakticky se jeho metoda používá dodnes. Takže experti porovnávali obraz Spasitele světa s Leonardovými originály. A zjistili, že Kristovy zakroucené vlasy se nápadně shodují s kudrnami Jana Křtitele a rty jsou namalované podobně jako u Mony Lisy (oba obrazy jsou v pařížském Louvru). Zajímavý je i složitý ornament na dvou pozlacených pásech, které drží tuniku. Stejné propletence najdeme v různých variantách i na jiných Leonardových obrazech. Kromě toho experti přihlédli ke kvalitě díla. Jedinečná je zejména schopnost pokrýt plochu malby jemným barevným oparem. Díky tomu máme pocit, jako by se Kristus vynořoval z temnoty a sám zářil světlem. Obrazy žáků Leonarda působí jinak, jako kdyby základní kresbu někdo jen vyplnil barvou.

Nutno ale říci, že někteří významní znalci, jako třeba Frank Zöllner, zůstávají dosti zdrženliví. Zöllner v knize o malířském díle Leonarda (revidované vydání z roku 2011) vůbec objevený obraz nevzal na vědomí!

Znalci přesvědčení o nepochybném Leonardově autorství zkoumali i historii díla. Hodně pomohl český grafi k Václav Hollar, který v 17. století obraz reprodukoval na rytině, kde jednoznačně připsal: Leonardo da Vinci toto namaloval. Spasitel světa tehdy patřil královské rodině v Anglii. Podle historika umění Lukea Sysona, autora poslední Leonardovy výstavy, ho do Londýna přivezla z Francie Henrietta Marie Bourbonská, která si v roce 1625 vzala anglického krále Karla I. Henrietta byla horlivá katolička a Leonardův Kristus byl zjevně jejím oblíbeným obrazem. Když musela z Anglie v roce 1649 uprchnout (manžela jí popravil republikán Oliver Cromwell), Hollarova rytina jí zůstala jako vzpomínka a útěcha.

Originál byl tehdy v Anglii prodán, ale pak se opět vrátil zpět do královských sbírek. Časem se na něj zapomnělo. Vynořil se až na začátku 20. století ve sbírce britského aristokrata sira Francise Cooka. Byl značně přemalován a v katalogu proto označen jako kopie. Takto byl i prodán v roce 1958 do USA.

Leonardův Spasitel světa drží v levé ruce kouli jako symbol univerza. Malíř až neuvěřitelným způsobem imituje, že byla vyrobena z horského křišťálu. Pravou rukou žehná. Dva prsty jsou vztyčené, tři uzavřené v dlani. Je to vyznání víry: dvojka symbolizuje dvojí přirozenost Krista, lidskou a božskou, trojka vyjadřuje tři osoby svaté Trojice.

Spasitel světa je renesanční devoční obraz. Devoční znamená, že sloužil k intenzivnímu náboženskému rozjímání. Nešlo o realitu, ale o nadpozemskou vizi. Téma vycházelo z meditací nad texty bible, konkrétně ze čtvrté části prvního listu svatého Jana. Mnohé Leonardo udělal se znalostí byzantských ikon, které se od 13. století dostaly do západní Evropy. Středověcí malíři stále opakovali dvě různé tváře, které měly věrně reprodukovat pravou Kristovu podobu nevytvořenou rukou malíře, jak se tehdy říkalo.

Podle legend šlo o dva zázračné otisky. Jeden vlastnil král Edessy Agbar, první panovník, který přijal víru už za Kristova života. Požádal Ježíše o podobiznu. Ten vzal do rukou plátno, přiložil ho k obličeji a na textilii zůstal jeho věrný obraz. Tomuto otisku se říkalo mandylion. Druhou podobnou památkou byla rouška, kterou Veronika otřela tvář zmučeného Krista, a na plátně se opět objevil otisk obličeje. Zobrazení pravé Kristovy tváře znala i česká gotika – díky Karlu IV., který si kopii jedné z ikon přivezl z Itálie do Prahy. Leonardův obraz současníci považovali za moderní ikonu.

Jako znovu objevený Leonardo da Vinci se Spasitel světa veřejnosti představil na malířově výstavě v londýnské Národní galerii v roce 2011. I vedle takových skvostů, jako je Madona ve skalách, Dáma s hranostajem nebo portrét dámy nazývaný La Belle Ferroniere působil uhrančivě, až magicky, což vím z vlastní zkušenosti. Je to možná tím, že Kristus vás z obrazu neustále pozoruje. Jeho tvář je smutná, ale majestátní a tajemná.

Leonardův obraz je nejen krásný, ale také luxusní. Modrá barva přímo září. Malíř na ni použil tzv. lapis lazuri, což je modrý drahý kámen s magickými vlastnostmi, který se do Evropy dovážel z Afghánistánu. Jeho cena byla vyvažována zlatem. Leonardo ho musel nejprve rozdrtit, rozetřít na prášek a pak spojit s olejem.

Louvre v Abú Dhabí má prostě atrakci. I když má rozměry pouhých 65 x 45 centimetrů, rozhodně nikdo ho tam nepřehlédne. Může se zdát divné, že si obraz Krista koupil právě muslim. Kromě toho, že jde o dobrou investici, je nutné připomenout, že muslimové mají ve velké úctě jak Pannu Marii, tak Krista, který je pro ně jedním z proroků.

Peter Kováč

Reprodukce z aučního katalogu.