Antverpy: Barokní malíř Peter Paul Rubens v málo známé roli diplomata a agenta v období třicetileté války

V letech 1637-1638 namaloval barokní génius Peter Paul Rubens obraz Alegorie války. Až do Picassovy slavné Guerniky nevzniklo nic tak působivého. Bůh války Mars se v Rubensově fantazii dere krajinou jako nájemný žoldák a jeho kroky se marně snaží zadržet polonahá Venuše, bohyně lásky. Malíř dobře věděl, co ona mytologická scéna v praxi znamená. Ve víru třicetileté války působil na dvorech západní Evropy jako diplomat a vyzvědač ve službách španělských Habsburků, což je kapitola, o které se v dějinách umění moc nepíše.

Zprvu byla Rubensova diplomatická aktivita trnem v oku španělskému králi, který měl výhrady, že takové poslání je svěřeno jen obyčejnému malíři. Záhy však v Madridu pochopili, jak něco takového může být užitečné. Umělec znal důvěrně nejvlivnější osobnosti své doby - Marii Medicejskou, královnu Francie, anglického krále Karla I., kardinála Richelieua, vévodu z Buckinghamu a také vůdce Holanďanů Viléma Oranžského i jeho syna Mořice. Měl díky malířským zakázkám přístup i tam, kam by se běžný vyslanec těžko dostával.

Rubensovi nechybělo vrozené charisma. Vybraně se oblékal, byl zábavný, zajímal se o nejrůznější vědní obory - a uměl výborně francouzsky, německy, italsky, latinsky i španělsky. Jeho zprávy a informace měly cenu zlata. Vše, co viděl a zaslechl v rezidencích v Paříži, Londýně nebo Haagu, dokázal přesně vyhodnotit i předvídat další politický vývoj. Habsburky třeba důrazně varoval před kardinálem Richelieuem, a to v době, kdy tohoto vlivného evropského intrikána nikdo nepovažoval za nějak nebezpečného.

Rubens si vytvořil i vlastní síť informátorů. Sběratel a vědec Nicolas-Claude Fabri de Peiresc mu posílal detailní zprávy o dění na pařížském dvoře. V táboře holandských protestantů byl v kontaktu s Janem Brantem, bratrancem svojí ženy Isabelly. Kvůli tajnému dorozumívání si vytvořili vlastní šifry. Osoby nahrazovaly číslice. Velitel španělské armády v jižním Nizozemí Ambrogio Spinola měl číslo 26 a vůdce protestantů v severním Nizozemí Mořic Oranžský číslo 11.

Do Rubensova honosného domu v Antverpách pravidelně přicházeli nejrůznější politikové a vzdělanci, každá oficiální delegace, která přijela do města, sem zavítala. Šlo o bezpečné místo mnoha diplomatických schůzek. Pokud se někdo obával odposlouchávání v místnostech, vzal ho malíř do své krásné francouzské zahrady, kde byl opravdu klid na jednání.

Rubens byl malířem i diplomatem ve službách habsburských místodržících katolického Nizozemí, ale vše, co činil, dělal pro Antverpy, kde bydlel a pracoval. Stotisícové město trpělo pod trvalou blokádou Holanďanů. V květnu 1627 napsal malíř svému francouzskému příteli: „Antverpy chátrají jako tělo člověka stiženého souchotinami. Každý den se snižuje počet obyvatel, protože není možnost provozovat ani řemeslo, ani obchod."

Bohaté Nizozemí, kdysi jednotné a prosperující, bylo v 16. století rozděleno na dvě znepřátelené části. Katolickou na jihu a protestantskou na severu. Jižní oblasti zůstaly v rukou španělských Habsburků, původně svrchovaných pánů celého Nizozemí, a severní vytvořily nezávislé Holandsko, přesněji řečeno Republiku spojených nizozemských provincií. Španělé v Holanďanech viděli jen vzbouřence a kacíře, ale neměli ani vojenskou, ani ekonomickou sílu je porazit. Velmocenská arogance jim však zůstala.

Madrid zavíral oči před politickou realitou. Když se Rubens chtěl dostat do Londýna, musela pro něj přijet anglická loď, protože Holandsko blokovalo pobřeží jižního Nizozemí. Pokud vlámskou loď chytili, bez milosti námořníky spoutali a naházeli do moře. Španělé se zas ve svém Nizozemí chovali jako na dobytém území, inkvizicí počínaje, násilím na obyvatelstvu konče. Žoldáci, na které nebyli mnohokrát peníze, si plat vybírali rabováním a loupením.

Katolické jižní Nizozemí se ocitlo na pokraji všenárodní vzpoury. Velitel španělského vojska Spinola Madrid informoval, že jsou jen dvě možnosti, jak patovou situaci vyřešit. Buď dostane peníze na vedení války, nebo je potřeba s Holanďany uzavřít mír a respektovat jejich svobodu, politickou i náboženskou.

Druhá varianta byla i přáním Rubense. Poradcům v poklidu místností madridského paláce a se svatou inkvizicí za zády se svět jevil úplně jinak. Všemocný ministr Olivares vypracoval memorandum, kde se požadovalo, aby se Holanďané vzdali zájmů v Americe, odvolali blokádu Antverp, přistoupili na katolictví a uznali Španěly za své pány. Tváří v tvář realitě to působilo jako úplná parodie.

Rubens, coby špeh, byl povolán z Antverp do Madridu. Měl tam předložit korespondenci s anglickým vévodou z Buckinghamu a jeho poradci. Anglie by jako spojenec Španělsku výrazně pomohla. Protože lodí to kvůli blokádě nešlo, vyrazil malíř na koni. Po silnicích jde o vzdálenost 1700 kilometrů, dnes to autobusem trvá nejméně 24 hodin! Jednapadesátiletý Rubens, jehož trápila bolestivá dna, cestu zvládl za dva týdny, a to s sebou vezl náklad obsahující i osm obrazů určených pro výzdobu královského paláce v Madridu.

Olivaresovi i králi Filipovi IV. se Rubens jevil natolik schopný, že ho pověřili, aby vedl jednání v Londýně s králem Karlem I. Malíř měl vystupovat jako sekretář tajné královské rady pro Nizozemí. V Anglii byl však často roztrpčený. V dopise adresovaném Olivaresovi si postěžoval: „Málokdy tam někdo trvá na svém přesvědčení, názory mění z hodiny na hodinu, a to vždy spíše k horšímu než k lepšímu."

Malíř vůbec netušil, že jeho pobyt v Anglii bedlivě sledoval tajný agent, který Madrid informoval o všem, co ve prospěch Španělska dělá. Ke cti umělce jako diplomata nutno říci, že mu špicl nedokázal prakticky nic vytknout.

Rubens nakonec podlehl politické skepsi. V jednom z dopisů napsal: „Zájmy celého světa jsou nyní vzájemně provázané, ale královstvím vládnou lidé postrádající moudrost, kteří neumějí využít žádné dobré rady, řídí se jen svými představami, a ve finále nejsou schopni ani své vlastní nápady opravdu realizovat."

Naposledy se o diplomatické jednání pokusil Rubens v letech 1631-1632, a to na přímluvu habsburské místodržící Izabely, dcery krále Filipa II., kdy hrozilo, že jižní Nizozemí povstane a přidá se k Holanďanům. Jednání v Haagu však ztroskotala. Navíc ze strany vlámské aristokracie bylo malíři naznačeno, že kompetenci mluvit za ně rozhodně nemá.

Rubens rezignoval. Zakoupil si za obrovské peníze zámek Steen u Mechelenu, kde si se svojí mladou manželkou, jež byla o 37 let mladší, vytvořili oázu klidu v Evropě zmítané ve víru třicetileté války. Pro velkovévodu toskánského tehdy namaloval i Alegorii války, kde se láska v podobě Venuše marně snaží zadržet běsnícího boha války Marse.

PhDr. Peter Kováč

Rubens jako diplomat a agent:

Mark Lamster, Master of Shadows: The Secret Diplomatic Career of the Painter Peter Paul Rubens, Anchor, 2010; polské vydání: Mark Lamster, Mistrz cienia: Rubens - malarz i dyplomata, wydawnictwo: Świat Książki, Warszawa 2011.