Basilej: Malíř Konrad Witz - génius severské renesance

Do Basileje se po mnoha stoletích vrátily deskové obrazy, které tu ve 40. letech 15. století namaloval jeden z velkých objevitelů v dějinách umění - malíř Konrad Witz. Zdejší Kunstmuseum Basel nabízí do 3. července jeho velkou retrospektivu a tato výstava téměř 90 uměleckých děl (deskové obrazy, grafika, fresky) potěší každého milovníka severské renesance.

Witz se radikálně rozešel s tradicí středoevropského krásného stylu a obrátil svoji pozornost k novátorskému severskému naturalismu. Fascinovala ho možnost přesného zachycení povrchu různých materiálů. Dokázal přesvědčivě definovat barvou různé látky a kovy, velmi precizně zobrazil lest zlata a drahých kamenů. Světlem a výraznými vrženými stíny vymezil v obraze prostorové vztahy mezi předměty a postavami a dával jim plastické trojrozměrné vzezření.

Nyní zcela vyloučeno, že se toto vše se naučil přímo v dílně Jana van Eycka. Stephan Kemperdick v katalogu připomíná zprávu o tom, jak radní města Brugg navštívili dílnu Jana van Eycka a věnovali spropitné četným malířovým pomocníkům. Mohl být mezi nimi i Konrad Witz?

Jan van Eyck tehdy pracoval na Gentském oltáři a toto dílo Kemperdick považuje za bytostně klíčové pro Witzovu celoživotní inspiraci a orientaci ve světě umění. Škoda, že v restaurátorské části katalogu nebyla věnována větší pozornost detailnímu srovnání malířské techniky Jana van Eycka a Konrada Witze. Možná by to přesvědčivěji ukázalo, zda skutečně Witz v mládí prošel školením v nizozemské malířské dílně.

Na druhé straně bylo umění Konrada Witze svébytné a malíře nelze považovat za pouhého epigona první generace nizozemských naturalistů. Monumentalita jeho díla má blízko k umění sochaře Clause Slutera a ve Witzově basilejské dílně se rodily velké deskové oltářní celky, jaké v Nizozemí najdeme jen vzácně.

Witz nepochybně svým mistrovstvím ohromoval současníky. Jako vůbec první malíř v dějinách umění zachytil na obraze prodejní galerii - krámek s výtvarnými díly (obr. 3), jež byla volně na ulici nabízena k prodeji. Detail s „galerií" je v pozadí obrazu sv. Kateřiny a sv. Magdaleny (obr. 4), který se dnes nachází v muzeu ve Štrasburku.

Při velké zvětšení je patrné, že jde o dvoupatrový dům a v přízemí vedle dveří je výkladní prostor, kde jsou vystaveny dvě gotické sošky a obraz připomínající Witzova díla. Možná to je přímo umělcova nemovitost - podobný dům malíř vlastnil v Basileji na Freie Strasse číslo 38.

Witz byl také jeden z prvních severských umělců (v Itálii patří primát Lorenzettiovi a jeho fresce Dobré vlády v Sieně), který zachytil na obraze monumentální panorama horské krajiny, jež nebylo vymyšlené, ale přesně odpozorované z reality. Na obraze Zázračný rybolov (obr. 6) z oltáře pro katedrálu v Basileji, loví sv. Petr ryby v Ženevském jezeře a my se tu dokonce díváme na nejvyšší horu Evropy - Mont Blanc. V katalogu výstavy srovnává Katharina Georgi toto Witzovo panorama s věcností jakou Alpám věnoval v 19. století francouzský malíř Corot.

Velkolepý oltář sv. Petra (Genfer Petrusaltar), jehož byl Zázračný rybolov součástí, objednal kdysi kardinál François de Metz (obr. 8), ženevský biskup. Donátor patřil k předním straníkům Amadea VIII, vévody Savojska, který byl v Basileji papežem a jako nástupce sv. Petra přijal jméno Felix V. Tato souvislost dává zakázce aktuální politický význam.

Druhým velkolepým basilejským dílem Konrada Witze byl tzv. Heilsspiegel - oltář, který byl rozebraný na jednotlivé desky (obr. 7) během obrazoboreckých bouří v 16. století. Ikonografický program je tu odvozen od textu Zrcadla lidského spasení (Speculum humanae salvationis) a tato literární inspirace tu dostala monumentální a umělecky fascinující podobu.

V katalogu jsou souborně shromážděny veškeré archivní prameny k životu a dílu malíře v originálním znění a s komentářem. První zmínka o Witzovi se vztahuje k červnu 1434, kdy je poprvé uveden jako mistr v Basileji.

Není vyloučeno, že do města ho přivedl velký církevní koncil, který zde zasedal po několik dlouhých let. Konrad Witz si s přítomností velkých prelátů spojoval šanci na mnohé zakázky, které by jinak nedostal. Právě proto v katalogu výstavy věnovala Ursula Lehman speciální pozornost této významné historické události, která se nedotkla jen osudů města, ale i malířova života.

Smrt Konrada Witze zřejmě zastihla předčasně, patrně někdy v roce 1446. Zemřel poměrně mladý, archivně doložitelné zakázky spadají pouze do let 1441 - 1444. I jeho žena záhy zemřela, takže o pět malých dětí se po roce 1448 staral jako poručník malíř Hans Witz, Konradův otec.

PhDr. Peter Kováč

Katalog výstavy:

Obsáhlý katalog k Witzově výstavě (anglická a německá verze) vydalo nakladatelství Hatje Cantz. Odborné stati víc připomenou sborník článků než uměleckou monografii. Klíčová fakta k Witzovu dílu jsou tak obsažena především v katalogových heslech, pokud pomineme speciální stať Stephana Kemperdicka o vztahu Witze k nizozemské malbě. Poměrně citelně tu chybí širší úvodní studie o postavení umělce v kontextu jihoněmecké malířské a sochařské tvorby první poloviny 15. století. Cenné jsou ovšem kapitoly týkající se napodobitelů malíře a celého jeho okruhu, včetně vztahu Witze k malířské tvorbě v Provenci (Barthélemy d'Eyck). Divákům především učaruje obrazová část - podrobná dokumentace tvorby a soubor velkých a kvalitních barevných reprodukcí.

Konrad Witz, Kunstmuseum Basel, texty v katalogu: Peter Berkes, Bodo Brinkmann, Gabriel Dette, Sophie Eichner, Katharina Georgi, Babette Hartwieg, Amelie Jensen, Stephan Kemperdick, Brigitte Kurmann-Schwarz, Ursula Lehmann, Philippe Lorentz Deutsch, 392 stran, 287 reprodukcí, z toho 230 barevných, 25,50 x 31,20 cm, německé a anglické vydání, cena v knihkupectví 68 euro.

Internet:

http://www.kunstmuseumbasel.ch/

http://shop.kunstmuseumbasel.ch/ausstellungen/konrad-witz.html

http://www.hatjecantz.de/controller.php?cmd=detail&titzif=00002760