Berlín (Berlin): Románské a gotické sochařství v 11. - 14. století z pohledu středověké teorie umění (Jens Rüffer: Werkprozess – Wahrnehmung – Interpretation)

Ve středověku nevzniklo nic, co by se podobalo traktátu O soše Leona Batisty Albertiho. Nicméně kniha Werkprozess – Wahrnehmung – Interpretation Jense Rüffera jako by moderním badatelům chybějící traktát nahrazovala.

Sám autor svoji publikaci považuje za studií k sociálnímu postavení sochařů ve středověké společnosti. Hlavní pozornost je věnována pracovníkům hutí 11. – 14. století, kteří spojovali profesi kameníka, sochaře a stavitele.

Základem knihy je habilitace, kterou autor obhájil na univerzitě v Bernu (Institut für Kunstgeschichte der Universität Bern) a zřejmá z ní je i spoluúčast Rüffera na dvou mezinárodních projektech Die Ordnung der Portale – o uspořádání a ikonografii portálů 12. a 13. století na komplexním výzkumu týkajícím se poutní španělské katedrály v Santiago de Compostela. Pro oba projekty tvoří tato obsáhlá kniha teoretické zázemí.

V prvé části se autor věnuje dobové kvalifikaci sochařské práce zejména v teologických spisech, protože právě duchovní výrazně ovlivňovali středověkou teorií umění. Pozornost je věnována obsahu a smyslu termínů ars, artifex a opus artificiale, jejichž středověký výklad se liší od současného pojetí umění, umělec a umělecké dílo.

Středověk znal tzv. svobodná umění založená na teoretickém poznání a tzv. mechanická umění vycházející z řemeslnické dovednosti. Umělecké obory jako je zlatnictví, malířství, architektura i sochařství byly zařazeny mezi mechanická umění.

Východiskem k úvahám je pro Jense Rüffera spis Huga ze Svatého Viktora Didascalicon, kde se tento pařížský teolog detailně věnuje klasifikaci svobodných a mechanických umění.

Rüffer se podrobně věnuje též obsahům dobovým pojmům, které se často opakují. Jde třeba o termín ingenium, vyjadřujícím vrozenou šikovnost či dovednost, používaný v epitetech oslavujících v Anglii francouzského stavitel Viléma ze Sens nebo v Itálii Arnolfa di Cambio ve Florencii, Lanfranca v Modeně a Busketa v Pise.

Autor dokládá, že obsah těchto termínu byl občas „vyprázdněný“, že se používal jako zavedené fráze mající málo co dočinění se skutečnými uměleckými výkony. Autor analyzuje i další pojmy jako třeba architector und architectus, antiquus a modernus nebo doctor lathomorum použitý na náhrobku pařížského stavitele Pierra de Montreuil.

Jens Rüffer se dále zaměřuje i na životopisy uměleckýh osobností jako byl zlatník Godefroy a Reiner de Huy, mistr Mateo, autor Pórtico de la Gloria v Santiagu de Compostela, Arnolfo di Cambio v Itálii a Petr Parléř v Praze. Důraz je kladem na otázku, do jako míry nám zprávy a archiválie mohou opravdu prozradit něco o jejich umělecké tvorbě.

Další část je věnována organizaci práce středověkých hutí, společenské klasifikaci zaměstnanců a mzdě na velkých staveništích, jak to reflektují účetní knihy zejména z Anglie a střední Evropy. Rüffer tady vychází ze svých studiích publikovaných ve sborníku Kirche als Baustelle (2013) a katalogu Der Naumburger Meister – Bildhauer und Architekt im Europa der Kathedralen (2012).

Analýzu Rüffer věnoval spisům opata Sugera o stavbě opatství Saint-Denis, popisu katedrály v Santiagu de Compostela v Liber Sancti Jacobi a popisu výstavby nového raně gotického chóru v Canterbury v kronice mnicha Gervasia.

Suger pro něj představuje „reprezentativní“ pohled (umění ho zajímalo málo, hlavně mu šlo o oslavu jeho opatství), v Liber Sancti Jacobi dominuje „turistický“ zřetel (upozornit poutníky na zajímavosti) a Gervasius se zajímal hlavně ikonografií ve vztahu k liturgické funkci umění. Jsou tady zajímavé postřehy pro každého, kdo se bude detailně zabývat těmito důležitými středověkými texty.

Poslední část knihy je věnována pohledu na uměleckou tvorbu z hlediska teologů, její funkce jako obrazové bible pro nevzdělané, vyjádřené často citovaným tvrzením „Pictura litteratura laicorum“. Speciální pozornost je také věnována „obrazové rétorice“.

Kniha Werkprozess – Wahrnehmung – Interpretation není právě lehká na čtení, ale shromažďuje a nově zhodnocuje stovky poznatků, které byly často publikovány jen ve speciálních studiích, zaměřených k jednotlivým regionům Anglie, Francie, Španělska, Itálie a střední Evropy. V přehledu literatury je citováno přes 1500 knih a studii, včetně českých autorů jako je Fajt, Kotrba, Kalina, Homolka, Hlobil nebo Vítovský.

Souhrn je to velice užitečný. Napomůže i přesné identifikaci smyslu dobových termínů, jejichž význam je od dnešních někdy i značně odlišný. Autor také prokazuje, že vyčlenění sochařů z řady dovedných řemeslníků a jejich chápání jako umělců v moderním slova smyslu přinesla skutečně až italská renesance.

Ostatně právě městské státy Itálie od vrcholného středověku začaly uvědomovat význam talentovaných osobností a otevřeli tak cestu k ocenění takovým osobnosti jako byl na přelomu 15. a 16. století Michelangelo.

Peter Kováč

Jens Rüffer, Werkprozess – Wahrnehmung – Interpretation, Studien zur mittelalterlichen Gestaltungspraxis und zur Methodik ihrer Erschließung am Beispiel baugebundener Skulptur, Berlin 2014, Lukas Verlag, 625 stran, 59 obr, 16x24 cm, cena 40 euro, jako e-book 32 eur. ISBN 978-3-86732-175-4

Abstract:

In the Middle Ages, there was no such source available as Leon Battista Alberti´s essay On Sculpture. Nevertheless, Jens Rüffer´s book Werkprozess - Wahrnehmung - Interpretation as if replaced the missing tract to modern scholars. The author himself considers his book a study on the social status of the sculptor in medieval society. The main attention is paid to the stonemason´s lodges in 11th – 14th century that combined professions of stonemason, sculptor and architect. The book is not very easy to read, but it collects and analyzes a real lot of information published so far in special studies focused on individual regions of England, France, Spain, Italy and Central Europe. It is a very useful and complex source of information. It will also help to understand and precisely identify the art terms of the period, the meaning of which sometimes differs very much from today´s. The author also demonstrates that the differentiation of sculptors from craftsmen, and their recognition as artists in the modern sense of the word has been actually introduced by the Italian Renaissance.

Internet:

http://www.lukasverlag.com/in-vorbereitung/titel/363-werkprozess-wahrnehmung-interpretation.html

Anotace německého vydavatele:

Die Arbeit widmet sich methodischen Überlegungen zur sakralen Bauskulptur, die zwischen dem ausgehenden 11. und dem 13. Jahrhundert nördlich der Alpen in Kreuzgängen, an Portalen, an Fassaden und in Kircheninnenräumen entstand. Der gewählte Schwerpunkt lässt die Einzelobjekte in den Hintergrund treten. In drei Themenkomplexen wird dem Werkprozess, der Wahrnehmung der Objekte, der Funktion der Bildwerke und den Bildfindungsprozessen auf der Basis einer Vielzahl unterschiedlicher Zeugnisse nachgegangen.

Da es im Mittelalter noch keinen Bruch zwischen Handwerk und Kunst gab, beschäftigt sich der erste Teil mit grundsätzlichen hermeneutischen Fragen des Verstehens der mittelalterlichen Begriffe von ars, artifex und opus artificiale in Differenz zu den neuzeitlichen Vorstellungen von Kunst, Künstler und Kunstwerk. Quellennah werden das Denken über ein ars, die Rolle der Bildhauer als artifices sowie der arbeitsteilige Werkprozess analysiert.

Im zweiten Teil geht es um die zeitgenössische Wahrnehmung von Architektur und Bauskulptur. Dazu werden zunächst die mittelalterlichen Vorstellungen physiologischer Wahrnehmungsprozesse erläutert sowie grundlegende Aspekte der mittelalterlichen Raum- und Zeitwahrnehmung beschrieben, die sich von den modernen Vorstellungen qualitativ unterscheiden.

Der Hauptteil ist der detaillierten und vergleichenden Analyse dreier Texte gewidmet: Sugers Beschreibungen über den Neubau des Chores und der Westfassade von St. Denis, die Beschreibung der Jakobuskirche von Santiago de Compostela aus dem Codex Calixtinus sowie Gervasius’ Schilderung des Neubaus des Chores von Christ Church in Canterbury.

Der dritte Teil behandelt Fragen der Funktion bauplastischer Bildwerke, wahrscheinliche oder unwahrscheinliche Interpretationsstrategien sowie eine Möglichkeit, den Bildfindungsprozess zu denken, der den gelehrten Kleriker mit dem ungelehrten, aber handwerklich geschickten Steinmetz zusammenbrachte. Dabei kommt dem Wechsel der Bauskulptur von den Kreuzgängen und Sanktuarien der Klosterkirchen an die Fassaden der Kathedralen eine besondere Bedeutung zu.

Dr. phil. Jens Rüffer, geb. 1964, Studium der Kulturwissenschaften, Kunst­geschichte und Philosophie in Berlin und York, Mitarbeiter in einem Forschungsprojekt zur Kathedrale von Santiago de Compostella bei Prof. B. Nicolai an der Universität Bern, lebt in Berlin.