knižní novinky detailberlín: nürnberg als kunstzentrum des heiligen römischen reiches – nejnovější monografie historika umění jiřího fajta (deutscher kunstverlag)

Berlín: Nürnberg als Kunstzentrum des Heiligen Römischen Reiches – nejnovější monografie historika umění Jiřího Fajta (Deutscher Kunstverlag)

Německé prestižní nakladatelství Deutscher Kunstverlag vydalo společně s pražskou Národní galerií na konci roku 2019 dlouho očekávanou monografii „Nürnberg als Kunstzentrum des Heiligen Römischen Reiches“ s podtitulem „Höfische und städtische Malerei in der Zeit Karls IV. 1346–1378“ historika umění Jiřího Fajta. Jedná se o jeho přepracovanou a rozšířenou habilitační práci, která je výsledkem mnoha let bádání o umění doby římského císaře a českého krále Karla IV. Do rukou všech zájemců o dobu Karla IV. se dostává překrásná, monumentální publikace, která přináší nejen nový pohled na tehdejší umění a Karlův umělecký mecenát.

Nejen odborníci, ale i laici byli postupně seznamováni s výsledky Fajtovy mnohaleté práce. Odborníci prostřednictvím dílčích studií, laici pak především v rámci dvou mimořádných výstavních projektů (Prague, the Crown of Bohemia/Karel IV. – císař z Boží milosti, 2005/2006 v New Yorku a Praze, a Císař Karel IV./Kaiser Karl IV. 1316–2016, 2016/2017 v Praze a Norimberku). Především druhá jmenovaná výstava byla jedinečnou příležitostí seznámit se s řadou uměleckých děl a souvislostí, o nichž pojednává Fajtova nejnovější objevná monografie. Tu můžeme bezpochyby považovat za „druhý díl“ vědeckého katalogu k výstavě „Císař Karel IV. 1316–2016“ (Národní galerie v Praze, 2016, ve skutečnosti 2017).

Karel IV. označil v roce 1366 Norimberk za „nejušlechtilejší a nejlépe položené město v Říši“ a zvolil si jej po Praze za své druhé rezidenční město. Město opravdu mělo výhodnou polohu, do všech důležitých částí Říše bylo odtud přibližně stejně daleko. Norimberku navíc vyhradil významné místo i v říšském zákoníků z roku 1356, který je známý pod názvem Zlatá bula. Byl to právě Norimberk, kde se měl vždy po volbě nového římského panovníka konat první říšský sněm. Město se tak zařadilo po bok Frankfurtu nad Mohanem, kde se konala královská volba, a Cách, kde byl nově zvolený král korunován.

O významu města v životě i během panování Karla IV. svědčí také četnost jeho pobytů. Je jich doloženo celkem 52, z nichž mnohé byly delší než jen pár dní. V Norimberku se navíc v únoru 1361 narodil Karlův syn a nástupce v Českém království i v Říši Václav (IV.), což našlo svůj výraz i v umění.

Na první pohled reprezentativní, více než sedmisetstránková publikace je rozdělena do šesti oddílů, z nichž nejdůležitější jsou čtyři prostřední. Úvodní oddíl představuje Norimberk jako císařské město, v němž došlo před polovinou 14. století k protilucemburskému povstání. Přesto si Karel IV. uvědomoval význam města a postupně navázal kontakty nejen s norimberským purkrabím, resp. purkrabími, ale i s představiteli tamních městských elit, které po pogromu v roce 1349 začal zapojovat do svých politických a dynastických plánů. Navíc dokázal využít i jejich ekonomických ambicí, takže vznikla velice dobře propojená síť vztahů, která sahala mimo jiné až do Prahy, kde jsou doloženi členové některý předních norimberských rodin. Hlavním „památníkem“ spojenectví svobodného říšského města a Karla IV. je kostel Panny Marie (Frauenkirche), vybudovaný na místě stržené synagogy ve zničené židovské čtvrti v centru města. Jedná se o zcela výjimečnou stavbu s přebohatou sochařskou výzdobou.

Druhý oddíl je věnován císařovu dvornímu malíři Sebaldu Weinschröterovi, jehož císař označil v roce 1360 za „svého milého a věrného dvořana“. Jiří Fajt jej nejprve představuje na základě dochovaných písemných zpráv. Následně jej dává do souvislostí s malířskou výzdobou hřbitovní kaple sv. Mořice, která stála vedle městského farního kostela sv. Sebalda.

Dne 26. února 1361 se v Norimberku narodil Karlovi a jeho třetí manželce Anně Svídnické dlouho očekávaný a vytoužený syn, který dostal jméno Václav, a byl to právě římský císař a český král, kdo nechal v kapli vymalovat scény z Václavova dětství. Ty vycházely z ikonografie Kristova dětství. Jsou doloženy celkem čtyři scény, které však byly zcela zničeny společně s celou kaplí při bombardování Norimberku 3. října 1944.

Jiří Fajt se zabývá ikonografií a stylem pozoruhodných maleb, které se bohužel dochovaly jen na několika historických fotografiích. Velká pozornost je věnována řadě analogií, kupř. s Karlštejnem. Autor „václavského cyklu“ znal tehdejší západoevropské malířství a zároveň i umění karlštejnské, což svědčí o tom, že se jednalo o dvorního umělce. Fajt logicky odvodil, že autorem maleb byl právě Sebald Weinschröter, jemuž následně připisuje i další dochovaná díla. Předpokládá dokonce, že malíř v době svého vyhnanství z města (podílel se protilucemburského povstání) strávil nějakou dobu v Čechách, kde se seznámil s místním „karlovským“ uměním, které po svém návratu do Norimberku přetvořil v samostatnou variantu „císařského stylu“.

Ve třetí části věnuje Fajt pozornost vzniku nového císařského uměleckého stylu v Praze a také na Karlštejně. Vychází nejen z dochovaných deskových a nástěnných maleb, ale přibližuje také inspirační zdroje v knižním malířství nebo sochařství.

Mimořádnou pozornost věnuje Mikuláši Wurmserovi ze Štrasburku a Mistru Theodorikovi, dvorním malířům, kteří se výrazným způsobem podíleli na výzdobě hradu Karlštejna. Své úvahy hodně opírá o Lucemburský rodokmen, který kdysi zdobil stěny reprezentačního sálu paláce na hradě Karlštejně. Do současnosti se dochovaly jeho dvě kopie, v nichž nachází Jiří Fajt četné analogie s dílem Sebalda Weinschrötera a jeho dílny. Stranou neponechává ani další významné karlštejnské malby včetně jedinečné výzdoby kaple sv. Kříže.

Následující oddíl je zasvěcen stylistické ucelenosti norimberského umění druhé poloviny 50. a 60. let 14. století, která je představena především jako „dílo“ působení Sebalda Weinschrötera. Postupně jsou představena dochovaná umělecká díla, která jsou připsána norimberskému umělci, případně jeho dílně. Mezi nejkrásnější patří fragment baldachýnového retáblu Panny Marie z klášterního kostela sv. Kláry, který je nejstarším známým svědectvím Weinschröterova působení. V roce 2016 jej mohli obdivovat i návštěvníci výstavy „Císař Karel IV. 1316–2016“ ve Valdštejnské jízdárně.

Dalším zásadním dílem je retábl hlavního oltáře v kostele Řádu německých rytířů, který byl zasvěcen sv. Jakubovi. Po stránce ikonografické je jedinečná především vnější strana levého křídla, na níž jsou patrné italské vlivy. Celková kompozice se žánrovými detaily je pak srovnatelná s kompozicemi na schodišti Velké věže hradu Karlštejna.

Jiří Fajt představuje i další, stylově spřízněná malířská díla, která se neomezují jen na nástěnnou a deskovou malbu. Doložen je tak Weinschröterův podíl, případně podíl jeho dílny na výzdobě listin, listů ze skicářů či vzorníků, které byly ve středověku velice oblíbené. Autorem vzorníku (vzorníků?) byl pak pravděpodobně samotný vedoucí dílny. Dílna dodávala i umělecké návrhy a kartony pro malby na skle a pravděpodobně i pro hedvábné výšivky. Fajt předpokládá, že malířská dílna fungovala i po Sebaldově smrti, kdy se jejího vedení pravděpodobně ujal jeho syn Fritz.

I přes velkou ztrátu uměleckých děl se jasně ukazuje, že se Norimberk v době vlády Karla IV. stal významným a vlivným uměleckým centrem s jednotným uměleckým vkusem, jenž byl zásadním způsobem ovlivněn i uměním Karlova dvora. Protože Karel IV. zaměstnával Sebalda Weinschrötera jako dvorního malíře, jehož dílna sloužila i požadavkům předních norimberských patricijských rodin (Großů, Hallerů, Stromerů, Schatzů, Waldstromerů a dalších), které se těšily císařově přízni, pokusili se měšťané vyjádřit tuto blízkost i prostřednictvím své umělecké reprezentace. V uměleckém stylu města, v němž jsou patrné též italské a franko-vlámské vlivy, se pak nepřímo odrážejí i rozsáhlé obchodní kontakty podnikavých Norimberčanů.

Karlův umělecký „vliv“ je navíc spjat i s promyšlenou koncepcí vizuální reprezentace císařského majestátu ve městě, což je ještě i po více než šesti stech letech na mnoha místech velice dobře patrné.

Pátý oddíl přibližuje rezonance Sebalda Weinschrötera v dalších oblastech Říše, např. ve Frankfurtu nad Mohanem. Pozornost je také věnována jeho konkurenci v okolí Norimberku. Představena je tak kupř. po stránce ikonografické velice zajímavá výzdoba bývalého biskupského paláce ve Forchheimu.

Součástí knihy jsou celkem tři „přílohy“. První přináší „katalogový“ přehled rekonstruovaného díla Karlova dvorního malíře Sebalda Weinschrötera a jeho dílny, druhá pak recepci norimberské dvorní dílny ve Svaté říši římské. Úplný závěr tvoří antologie dochovaných písemných pramenů k Sebaldu Winschröterovi, vztahu Karla IV. k Norimberku a činnosti dalších malířů ve službách Karla IV. a města Norimberku.

Velkým kladem publikace je její nadstandardní obrazový doprovod (téměř sedm set položek!). Všechna v textu zmíněná díla jsou představena velice kvalitními reprodukcemi. Často se jedná o vzájemná srovnání různých detailů, s jejichž pomocí jsou odhalovány nejen inspirační zdroje jednotlivých umělců, ale zároveň je přibližován i jejich osobní styl. Řada fotografií je i přes celou stranu, stejně jako některé objevné detaily, jejichž prostřednictvím si můžeme prohlédnout ty části děl, kterých bychom si za normálních okolností většinou vůbec nevšimli. Jednotlivá umělecká díla k nám promlouvají nejen prostřednictvím zasvěceného textu Jiřího Fajta, ale i samotným obrazem.

V publikaci najdeme i velké množství černobílých historických fotografií, které ukazují město Norimberk a jeho památky v podobě před druhou světovou válkou, během níž bylo město a jeho stavby z velké části zničeny. Díky archivním fotografiím jsou představena i další zajímavá umělecká díla, která se bohužel rovněž stala „obětí“ války.

Vydání objevné, reprezentativní publikace „Nürnberg als Kunstzentrum des Heiligen Römischen Reiches. Höfische und städtische Malerei in der Zeit Karls IV. 1346–1378“, která je bohužel kvůli své nepříliš nápadité obálce lehce přehlédnutelná, je velice mimořádným vědeckým i editorským počinem.

Bezesporu se jedná o nejvýznamnější příspěvek k nedávnému sedmistému výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV. Jiří Fajt navíc ukázal, že „karlovské“ bádání není u konce, nýbrž že osobnost Karla Lucemburského a také jeho doba mají badatelům stále co nabídnout.

 

Marek Zágora

 

Jiří Fajt, Nürnberg als Kunstzentrum des Heiligen Römischen Reiches. Höfische und städtische Malerei in der Zeit Karls IV. 1346–1378, Deutscher Kunstverlag, Berlin – München 2019, 716 stran, doporučená cena 128 euro

 

Resümee:

Renommierter Deutscher Kunstverlag gab zusammen mit der Prager Nationalgalerie die lang erwartete Monografie „Nürnberg als Kunstzentrum des Heiligen Römischen Reiches. Höfische und städtische Malerei in der Zeit Karls IV. 1346–1378“ des Kunsthistorikers Jiří Fajt heraus. Es geht um das Ergebnis seiner langjährigen Forschungen über Kunst der Zeit des römischen Kaisers und böhmischen Königs Karl IV.

Der einleitende Teil einer mehr als siebenhundertseitigen repräsentativen, reich bebilderten Publikation zeigt Nürnberg als eine Reichsstadt, die für Karl IV. die zweite Residenz nach Prag war. Der Kaiser erkannte die Bedeutung der Stadt und trat in Kontakt mit dem Nürnberger Burggraf sowie mit den Vertretern der dortigen Stadteliten, die in seinen politischen und dynastischen Plänen eine wichtige Rolle spielen sollten.

Fajt beschäftigt sich vor allem mit dem Hofmaler Sebald Weinschröter, der nach seiner Meinung der Autor des Wenzelszyklus in der Friedhofskapelle St. Moritz ist. Auftraggeber der Malereien war der Kaiser, dem der Thronfolger Václav (Wenzel) im Jahre 1361 in Nürnberg geboren wurde. Autor folgerte, dass Weinschröter einige Zeit in Böhmen verbracht hatte, wo er die „karolinische“ Kunst kennenlernte, die nach seiner Rückkehr nach Nürnberg zur Grundlage für eine neue Variante des kaiserlichen Stils wurde.

Ein ganzer Teil des monumentalen Buches ist der stilistischen Geschlossenheit der Nürnberger Kunst gewidmet, die vor allem als „Werk“ von Sebald Weinschröter präsentiert wird. Jiří Fajt präsentiert auch andere erhaltenen Kunstwerke (Tafel-, Wand- und Glasmalereien, Zeichnungen), die dem Nürnberger Künstler und seiner Werkstatt zugeschrieben werden.

Autor zeigt, dass Nürnberg während der Regierungszeit Karls IV. ein wichtiges und einflussreiches Kunstzentrum mit einem einheitlichen künstlerischen Geschmack wurde. Weinschröter und seine Werkstatt dienten nicht nur dem Kaiser, sondern auch den Vertretern der Nürnberger Patrizierfamilien, die es nah zum Kaiser hatten, und deshalb sie versuchten diese Nähe durch ihre künstlerische Repräsentation auszudrücken.

Fast alle im Text erwähnten Werke werden mit sehr hochwertigen Reproduktionen präsentiert. Es gibt oft einen gegenseitigen Vergleich verschiedener Details, mit deren Hilfe nicht nur die Inspirationsquellen einzelner Künstler aufgedeckt werden, sondern auch deren persönlicher Stil gezeigt wird.

Die bahnbrechende und zugleich anregende Publikation „Nürnberg als Kunstzentrum des Heiligen Römischen Reiches. Höfische und städtische Malerei in der Zeit Karls IV. 1346–1378“ ist ohne Zweifel einer der interessantesten Beiträge zum neuerlichen Jubiläum Karls IV.

 

Obsah:

Vorwort

Einleitung

I  NÜRNBERG ALS KAISERSTADT

„Hauptstadt“ des Reichs unter Karl IV.

Kampf um Nürnberg: Herrschaftssicherung und antiluxemburgischer Aufstand

Das Pogrom und die Bildung der kaisernahen Allianzen

Die Burg als kaiserlicher Stützpunkt

Die Frauenkirche als persönliche Stiftung Karls IV.

II  SEBALD WEINSCHRÖTER – KAISERLICHER HOFMALER IN NÜRNBERG

Die schrifltiche Überlieferung

Die Wandmalereien in St. Moritz

Geburt und feierliche Taufe Wenzels IV. in Nürnberg, Februar bis April 1361

Die Friedhofskapelle St. Moritz. Architektur, Gründung, die Stifterfamilie Mendel

Der Wenzelszyklus. Umstände seiner Stiftung, Ikonografie und Stil

Motivische Voraussetzungen und stilistische Zussamenhänge der Wandbilder der Moritzkapelle

III  DIE GENESE DES NEUEN KÜNSTLERISCHEN STILS IN PRAG 1350–60

Die Kanzlei des Johann von Neumarkt und ihr Beitrag zum Kaiserstil

Der pictor regis, Nikolaus Wurmser von Straßburg

Der Stammbaum der Luxemburger auf Burg Karlstein

Original und Kopie: Die Codices in Wien und Prag

Zur Lokalisierung und Datierung der Fresken

Die literarischen Vorbilder des Luxemburger-Stammbaums

Historische Tradition und Legitimation herrscherlicher Macht

Die künstlerische Genese des Luxemburger-Stammbaums

Von Straßburg nach Karlstein

Nikolaus Wurmser als Maler im Plas und im Kleinen Turm der Burg Karlstein

Das Leben Nikolaus Wurmsers nach den Quellen

Die Straßburger Wurzeln von Wurmsers Stil

Karl IV. und das Elsass

Der Widerhall des Werks von Nikolaus Wurmser außerhalb der Burg Karlstein

Die Handschriftengruppe um das Brevier des Hochmeisters Leo

Vyšehrad als künstlerisches Zentrum in Konkurrenz zum Kaiserhof

Magister Theodoricus, pictor noster et familiaris

Theoderich und die Helig-Kreuz-Kapelle im Großen Turm der Burg Karlstein

Organisation des Werkstattbetriebs

Werk und künstlerische Herkunft Meister Theoderichs

IV  DIE STILISTISCHE GESCHLOSSENHEIT DER NÜRNBERGER KUNST – DAS ERGEBNIS DES WIRKENS SEBALD WEINSCHRÖTERS?

Die stilistische Geschlossenheit der Nürnberger Kunst?

Das Baldachinretabel der Jungfrau Maria aus dem Nürnberger Klarissenkloster

Das Altarretabel der hl. Maria Magdalena und zwei Baldachinretabel der hl. Klara aus dem Nürnberger Klarissenkloster

Das Retabel des Hauptaltars der Nürnberger Deutschordenskirche St. Jakob

Urkunden und Zeichnungen

Die Wandmalereien mit dem hl. Wendelin in der St.-Lorenz-Kirche

Ein textiles Antependium (?)

Das Epitaph des Hofarztes Friedrich Mengot

Die Glasmalereien im Chor der Pilgerspitalkirche St. Martha

Die Glasmalereien im Ostchor der St.-Sebald-Kirche

V  NACHFOLGE UND KONKURRENZ SEBALD WEINSCHRÖTERS

Die Resonanz Sebald Wienschröters in den Reichsgebieten des heutigen Hessen

Frankfurt am Main, die Wahlstadt der Römischen Könige

Ulrich II. von Kronberg, mainzischer Vicedomus im Rheingau und kaiserlicher Geheimrat

Fritzlar – eine traditionsreiche Bastion der Erzbischöfe von Mainz

Das Retabel in der Soester Wiesenkirche

Bischöfliche und städtische Konkurrenz Sebald Weinschröters im Umfeld Nürnbergs

Berthold von Zollern, Bischof von Eichstätt, seine künstlerische Repräsentation und ihre Prager Inspirationen

Forchheim, die Residenz der Bamberger Bischöfe

Die „Imago imperialis“ aus Lucca in Weißenburg in Bayern

VI  NÜRNBERG, KUNSTMETROPOLE ZWISCHEN PRAG UND DEM WESTEN

Zusammenfassung

A  REKONSTRUIERTES ŒUVRE DES NÜRNBERGER HOFMALERS KARLS IV., SEBALD WEINSCHRÖTER UND SEINER WERKSTATT

B  REZEPTION DER NÜRNBERGER HOFWERKSTATT KARLS IV. IM HEILIGEN RÖMISCHEN REICH

Quellenanhang

 

Internet:

https://www.deutscherkunstverlag.de/vorschau/buchdetail/anzeige/nuernberg-unter-karl-iv.html

https://www.degruyter.com/view/title/538638


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru