Berlin: Sto let od objevu proslulé busty královny Nefertiti (Im Licht von Amarna: 100 Jahre Fund der Nofretete)

Egyptská vesnice Tell el-Amarna nebo jen Amarna vděčí za svůj název beduínskému kmeni Bení Amran. Bohem zapomenuté místo se v moderní době stalo jedním z nejslavnějších archeologických nalezišť. Němci tu pod vedením Ludwiga Borchardta v prosinci 1912 objevili dům a ateliér sochaře Thutmose, kde mezi jinými uměleckými díly našli i bustu královny Nefertiti, manželky faraona Amenhotepa IV. neboli Achnatona, jenž měl v Amarně kdysi svoje hlavní město.

O sochaři Thutmosovi toho moc nevíme. Žil někdy kolem roku 1340 před naším letopočtem a měl zřejmě na dvoře faraona zcela výjimečné postavení, protože jeho úkolem bylo zachytit co možná nejvěrněji královskou rodinu. Vlastnil v Amarně krásný dům, jejž si nechal postavit i s ateliérem, odpovídal jeho dobrým příjmům.

Sochař se sice v mnohém držel zavedených uměleckých konvencí, ale přesto výsledky jeho práce jsou udivující. Do té doby pohlíželi egyptští umělci na svoje panovníky jako na bohy. Faraon Achnaton však rozhodl jinak: jediným bohem bude Slunce - Aton - a vše, co na zemi existuje, si zaslouží, aby bylo zobrazováno zcela realisticky, tak jak je denně osvětlováno slunečními paprsky. Téměř šokující se staly už podoby samotného panovníka, který byl portrétován až karikaturně, s šišatou hlavou a s velkým břichem i zadkem působil na některých vyobrazeních téměř odpudivě.

V umělcově domě se objevily i četné masky a portrétní busty, které dnes patří mezi největší atrakce Egyptologického muzea v Berlíně a nyní také speciální výstavy nazvané Světlo z Amarny (Im Licht von Amarna), která je v Berlíně otevřena do 13. dubna (Neues Museum, Museumsinsel). Nikdo do té doby nezachytil lidskou tvář výmluvněji než Thutmose. Časným námětem jeho děl se stala králova manželka Nefertiti, snad původem dcera kněze Aje, jež inspirovala i další umělce, kteří na dvoře v Amarně působili.

Do jaké míry mohl umělec rysy tváře i tělo Nefertiti studovat, nevíme a asi se to nikdy nedozvíme. Dostat se do blízkosti manželky faraona byla pro ně nesmírná čest a jistě je naplňovala až posvátná bázeň. Thutmosův slavný portrét Nefertiti ji zachycuje jako vznešenou, ušlechtilou a hrdou dámu. Dokonalost a krása kolorované busty z vápence jsou přímo ztělesněním ženského půvabu královny, jejíž jméno v překladu znamenalo Kráska přišla....

Thutmosova Nefertiti se v muzeu v Berlíně stala slavná stejně jako Leonardova Mona Lisa v pařížském Louvru. A tak nejen egyptology, ale i širokou veřejnost začal zajímat osud Krásky, která přišla. Ze střípků dokumentů se však dá těžko sestavit detailní životopis královny. Mnohé je součástí jen hypotéz. Tak se třeba tradovalo, že Nefertiti, která porodila několik dcer, záhy zemřela nebo byla svým manželem Achnatonem zavržena kvůli jiné ženě Kije a že zbytek života prožila proléváním slz někde na okraji Amarny.

Existuje tu řada spekulací. Třeba egyptologové John R. Harris a Nicholas Reeves tvrdí, že Nefertiti nebyla zapuzena, ale naopak se ve 13. roce panování Achnatona stala opravdovou královnou a pak i legitimním spoluvládcem. Její jméno sice zmizelo z dokumentů, ale jen proto, že si ho s novým postavením změnila, nejprve na Nefernefruaton a pak na Anchcheprure.

Po sedmnácti letech vlády Achnaton zemřel a na uprázdněné místo nastoupil faraon Smenchkare, o němž toho moc nevíme. Byl vždy považován za staršího bratra dnes slavného Tutanchamona. Jenže Reeves a Harris se domnívají, že faraonem byla ve skutečnosti žena -Nefertiti. Ta se jako spoluvládce Achnatona prostě sama chopila otěží vlády a opět si změnila jméno, tentokrát na Smenchkare.

Že se energická první dáma ujme ve státě moci, nebylo výjimkou. Příkladem mohla být královna Hatšepsut, která se pak šikovně udržela na egyptském trůně dlouhá desetiletí. Jenže situace pro Nefertiti byla mnohem složitější. Achnaton zahájil velké náboženské reformy a popudil proti sobě mnohé vlivné osoby, zejména všemocné kněžstvo. A Egypt svými experimenty dostal hospodářsky na kolena.

Nefertiti jako spoluvládce a také jako nový faraon Smechkare nemohla mít mnoho spojenců, spíše naopak. A tak se podle Reevese rozhodla k riskantnímu kroku. Napsala králi Chetitů, odvěkému nepříteli Egypta, aby jí poslal syna, který bude vládnout společně s ní. K sňatku nakonec nedošlo, protože ženicha cestou kdosi zavraždil. Podobně zřejmě dopadla i Nefertiti. Pro Egypťany se prý stala její zrada nestravitelným soustem. Zda to opravdu bylo tak, jak tvrdí vlivný londýnský egyptolog Reeves, zůstane asi navždy tajemstvím.

V katalogu Im Licht von Amarna, který vydalo nakladatelství Imhof, však najdou zájemci některá nová fakt k životu Nefertiti. Především tu Athena Van der Perre publikuje nově objevené nápisy, které svědčí o tom, že královna Nefertiti předčasně nezemřela, jak někteří badatelé soudili, ale zcela jistě žila ještě v 16. roce vlády Achnatona a byla tehdy velkou královnou a vystupovala pod jménem Nefernefruaton. Takže ani předčasně nezemřela, ani nebyla zavržena. To je ale jediná jistota, kterou máme.

Po pádu Achnatona bylo jeho hlavní město v Amarně rychle opuštěno. Egypt se vracel do starých kolejí a na revoluci jeho reformátora se mělo co nejdříve zapomenout jako na falešného proroka. Mezi těmi, kdo odešli, byl asi i sochař Thutmose. Z domu si odnesl vše cenné včetně nábytku a vchod do ateliéru i s už nepotřebnými sochami zavržených vládců zazdil. Až po třech tisíciletích ho znovu otevřeli archeologové a užasli...

PhDr. Peter Kováč

Katalog:

Im Licht von Amarna: 100 Jahre Fund der Nofretete, Verlag Imhof, 23 x 26,7 cm, 496 Seiten, 536 Farbabbildungen, Hardcover, ISBN 978-3-86568-842-2 (deutsch), ISBN 978-3-86568-848-4 (englisch), Euro (D) 29,95.

Internet:

http://www.imhof-verlag.de/neuerscheinungen/index26.html