Berlín: Wie Blitz und Donnerschlag – zajímavý příspěvek k sedmistému výročí narození Karla IV. (Ein interessanter Beitrag zum Jubiläum Kaiser Karls IV.)

K sedmistému výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV. vyšly v Německu hned dva zajímavé překlady. Prvním byl překlad Karlova nejznámějšího a nejproslulejšího díla, vlastního životopisu „Vita Caroli“, který pod názvem „Die Autobiographie Karls IV.“ vydalo essenské nakladatelství Alcorde. Jedná se již o druhé vydání tohoto překladu. První bylo připraveno k šestistému výročí Karlova úmrtí. Autorem překladu i zasvěceného úvodu je historik Eugen Hillenbrand.

Ještě zajímavější je ale druhý překlad. Jedná se o německý překlad očitého svědectví císařské korunovace Karla IV., jehož autorem byl Johannes Porta de Annoniaco. Překlad nejdůležitějších kapitol jeho „Liber de coronatione Karoli IV. Imperatoris“ vydalo pod názvem „Wie Blitz und Donnerschlag. Die Kaiserkrönung Karls IV. nach den Berichten des Johannes Porta de Annoniaco“ nakladatelství Elfenbein.

Jedná se o vůbec první německý překlad klíčových pasáží díla, které napsal očitý svědek, jenž zaznamenal řadu zajímavých detailů, které bychom se z jiných dochovaných pramenů (kronik a listin) nikdy nedozvěděli. Johannes Porta de Annoniaco byl průvodcem a osobním sekretářem kardinála Petra Bertranda, biskupa z Ostie a Velletri, kterého pověřil Karlovou korunovací na císaře papež Inocenc VI. (1352-1362).

Samotnému překladu předchází velice zajímavý a podnětný úvod historika Olafa B. Radera, jemuž u nás vyšel nedávno překlad jeho knihy „Fridrich II. Sicilan na císařském trůně. Biografie“ (Argo). Rader je rovněž autorem jednoho z esejů vědeckého katalogu ke společné česko-bavorské výstavě „Císař Karel IV. 1316-2016“ (esej „Collector coronarum – Karl IV. als Kronensammler“).

Rader nazval svůj úvodní text „Kronen und Krönungen Kaiser Karls IV.“ (s. 9-63). V úvodu studie věnuje hlavní pozornost autorovi očitého svědectví a významu jeho díla. Přibližuje i osobnost a život kardinála, Karlova koronatora, Petra Bertranda mladšího z Colombier, jehož sekretářem byl autor přeloženého spisku. Seznamuje čtenáře s jeho životem, kariérou a dokonce uvádí odměnu, kterou měl kardinál za své „korunovační“ služby získat.

Dále se stručně zmiňuje o původu a významu středověkých korunovací. Hlavně ale přibližuje souvislosti nejvýznamnější Karlovy korunovace. Karel Lucemburský byl jinak celkem šestkrát korunován: na římského krále v Bonnu 1346 a v Cáchách 1349, na českého krále v Praze 1347, lombardského (italského) krále v Miláně 1355, římského císaře v Římě ve stejném roce a nakonec na arelatského (burgundského) krále v Arles roku 1365.

Největší pozornost (za hojného použití dochovaných středověkých písemných pramenů) věnuje Rader korunám, nejprve jako symbolům panovníka a následně konkrétně Karlovým korunám, které se nám dochovaly do současnosti. Každá koruna měla a má v sobě skrytou symboliku, kterou dnes často již nejsme schopni zcela osvětlit. Velice významnou roli hrál kupř. použitý materiál (zlato, stříbro, dřevo), drahé kameny, jejich počet, barva i tvar... Panovník ale nevlastnil pouze jednu korunu, ale měl jich hned několik, které pak používal při různých příležitostech.

Je důležité si uvědomit, že do současnosti se dochovalo jen málo originálů středověkých korun. Mezi nimi pak najdeme hned čtyři, které jsou spjaty s Karlem Lucemburským. Pro nás je nejvýznamnější samozřejmě Svatováclavská koruna, kterou, jak její „označení“ napovídá, věnoval panovník svému oblíbenému světci. Právě touto korunou byl Karel korunován v roce 1347 na českého krále, i když tehdy vypadala jinak. Její dnešní podoba je výsledkem pozdější úpravy, k níž došlo ještě za panovníkova života.

Další Karlovou korunou je koruna z relikviáře Karla Velikého z Cách, která byla k vidění i na krásné pražské výstavě „Císař Karel IV. 1316-2016“. Touto korunou měl být s vysokou pravděpodobností korunován Karel na římského krále v roce 1349 v Cáchách. Kolem této koruny ale stále existují jisté nejasnosti… Podobně je tomu i u tzv. železné koruny lombardských králů. U ní je asi největším problémem její velikost. Je tak malá, že i dochované středověké koruny královen jsou mnohem větší.

Poslední koruna, která je s Karlem IV. spojována, je tzv. říšská koruna, která je dnes uložena v Schatzkammer ve Vídni. Rader si klade řadu otázek a jednou z nich je, zda ji skutečně nosili římští císaři… Nebyla jen „pouhým“ symbolem spjatým s císařem Karlem Velikým?

V Karlově životě i vládě byl přelomovým okamžikem zisk říšských insignií od potomků Ludvíka Bavora v roce 1350. Ty se staly významným symbolem a legitimovaly mimochodem i jeho vládu v Říši. Právě po jejich zisku se Karel rozhodl, že korunovační klenoty Svaté říše římské a svaté ostatky nechá uložit a ochraňovat na Karlštejně. Po návratu z římské jízdy v roce 1355 pak bylo rozhodnuto, že se Karlštejn změní v přepychový trezor.

Karlovy koruny sehrály významnou roli i krátce po jeho smrti, kdy byly umístěny na nosítkách vedle panovníkova těla. Na pravé straně jeho hlavy ležela koruna lombardských králů, nad Karlovou hlavou byla umístěna koruna říšská, na levé straně pak Svatováclavská koruna. Na hlavě měl korunu, která byla pravděpodobně pohřební insignií. V jeho hrobě se ale našel jen dřevěný fragment koruny. Je pravděpodobné, že původní pohřební insignie, jak je známe např. z hrobu Přemysla Otakara II. nebo Rudolfa I. zvaného Kaše, byly během nějaké pozdější manipulace z hrobu vyjmuty a nahrazeny dřevěnými.

Půlku publikace zabírá samotný překlad vybraných pasáží spisu o Karlově římské jízdě a císařské korunovaci. Velkým kladem je, že čtenář má k dispozici vedle překladu do němčiny i originální latinský text. Součástí úvodního textu i samotného překladu je docela bohatý černobílý obrazový doprovod a dvě mapy. Poznámkový aparát je přiměřený, rozsáhlejší je k úvodní studii.

Knihu „Wie Blitz und Donnerschlag. Die Kaiserkrönung Karls IV. nach den Berichten des Johannes Porta de Annoniaco“ můžeme bezpochyby zařadit mezi nejvýznamnější a zároveň nejzajímavější příspěvky ke karlovskému výročí. Úvodní studie Olafa Radera je pak velice inspirujícím čtením a zároveň výzvou pro další badatele (historiky, historiky umění).

Marek Zágora

Olaf Rader (Hrsg), „Wie Blitz und Donnerschlag“. Die Kaiserkrönung Karls IV. nach den Berichten des Johannes Porta de Annoniaco, Elfenbein Verlag, Berlín 2016, 160 stran, doporučená cena 19 euro

Resumé:

2016 jährt sich der Geburtstag Kaiser Karls IV. (1316-1378) zum 700. Mal. Im Berliner Elfenbein Verlag erschien eine schöne und vor allem interessante Publikation „Wie Blitz und Donnerschlag“. Die Kaiserkrönung Karls IV. nach den Berichten des Johannes Porta de Annoniaco“ mit der Übersetzung der wichtigen Textteile der Schrift „Liber de coronatione Karoli IV. Imperatoris“.

Johannes Porta des Annoniaco war persönlicher Sekretär des Kardinals Pierre Bertrand, Bischofs von Ostia und Velletri, der von Papst Innozenz VI. mit Karls Krönung beauftragt worden war. Es handelt sich so um ein wichtiges Augenzeugnis, in dem man viele interessante Informationen und auch Details über Karls Kaiserkrönung im Jahre 1355 findet.

Vor der Übersetzung gibt es noch eine sehr interessante und zugleich anregende Einführungsstudie „Kronen und Krönungen Kaiser Karls IV.“ vom Historiker Olaf B. Rader, der auch Autor einer Studie für den Katalog der bayrisch-tschechischen Ausstellung „Kaiser Karl IV. 1316-2016“ ist. Er schreibt nicht nur über die Schrift und ihren Autor, sondern vor allem über Karls Kaiserkrönung und „seine“ Kronen: Wenzelskrone, Aachener Krone auf dem Kopfreliquiar Karls des Großen, sogenannte „Eiserne Krone“ und sogenannte Reichskrone. Es handelt sich um einen sehr inspirierenden Text mit vielen interessanten und bahnbrechenden Bemerkungen aber auch Fragen…

Die Publikation „Wie Blitz und Donnerschlag“. Die Kaiserkrönung Karls IV. nach den Berichten des Johannes Porta de Annoniaco“ ist ohne Zweifel einer der interessantesten Beiträge zum Jubiläum Karls IV.

Internet:

http://www.elfenbein-verlag.de/

K německému překladu Karlova Vita Caroli:

http://www.stavitele-katedral.cz/essen-nemecky-preklad-vlastniho-zivotopisu-karla-iv-die-autobiographie-karls-iv-vita-caroli-quarti/