Brno: Česky vyšla vynikající studie amerického badatele Herberta L. Kesslera Ani Bůh ani člověk

V brněnském nakladatelství Barrister & Principal vyšla loni vynikající studie amerického badatele Herberta L. Kesslera Ani Bůh ani člověk, která se týká raně středověké ikonografie. Konkrétně jde o téma, jak byla chápána a zobrazována dvojí přirozenost Krista, tedy lidská a božská. Český překlad vznikl jako společná práce studentů Semináře dějin umění brněnské Filosofické fakulty Masarykovy univerzity.

Kessler v Brně působí jako hostující profesor a jeho publikace byla vybrána, aby posloužila nejen pro informaci českým zájemcům o středověké umění, ale také k praktickým studijním účelům: prohloubit dovednost studentů v překladu odborné literatury z dějin umění. Každý, kdo někdy vzal do rukou český překlad slavné studie On the aesthetic attitude in Romanesque art, kterou napsal Meyer Schapiro a vyšla v jeho výboru Dílo a styl (2006), potvrdí, že českým překladům významných studií by měla být věnována odborná pozornost, aby čtenář nedostal do ruky takovou hrůzu jako je zmíněná česká podoba jinak úžasného Schapirova článku O estetickém přístupu v románském umění.

Studenti v Brně, pod vedení docenta Ivana Folettiho, který má na všem největší zásluhy, měli tu výhodu, že mohli přímo na semináři spolupracovat při překladu s autorem studie. Neodpustil bych si však některé poznámky.

Na straně 87 je uveden „oltář svatého Firmina v kapli Saint-Denis v Paříži“, správně mělo být uvedeno v kapli v Saint-Denis, protože označení kaple Saint-Denis v Paříži je pro čtenáře zavádějící. Na straně 98 je uvedeno: „Portrét Ludvíka II. Němce, který byl k tomuto žaltáři přidán pravděpodobně v roce 869….“ Zde bych místo slova „portrét“ volil raději slovo „vyobrazení“ s ohledem na to, že portrét se ve středověkém umění jako téma objevil až někdy koncem 14. století v tom smyslu jako ho chápeme v češtině, tj. individuální vyobrazení jednotlivce.

Na straně 101 se čtenář dočte: „V kapli svatého Firmina je tento vztah obrácený, Maiestas Domini na oltáři byla nazírána v souvislosti s reliéfem Ukřižování v přilehlém okně.“ V klášterním kostele Saint-Denis jde podle mne o sklomalbu a nikoliv o kamenný reliéf.

To vše jsou ale drobnosti v jinak vynikajícím překladu.

Jako obecný problém bych viděl otázku českého překladu latinského slova ymago. V knize je překládáno slovem „obraz“. Já bych raději volil obecnější termín „vyobrazení“. Přeložený termín obraz je v češtině spojen především s představou malířského díla. Kamenné či dřevěné sochy nebo bronzové reliéfy tak zpravidla neoznačujeme. Když pak jde o dílo tesané z kamene, nepřipadá mi termín „obraz“ jako adekvátní. Například na str. 43 je překlad z Duranda o tom, že Řekové „nevytvářejí žádné sochy“ („sculptilem ymaginem“) a lépe by originálu odpovídal překlad „sochařské vyobrazení“. Nicméně chápu, že v beltingovském epoše dějin umění je termín „obraz“ téměř posvátným zaklínadlem.

Tolik několik poznámek k překladu velmi podnětné ikonografické studie věnované období raného středověku.

Peter Kováč

Herberta L. Kesslera Ani Bůh ani člověk, Brno 2016, nakladatel Barrister & Principal, brožovaná, 200 stran, 15,5 × 20 cm, česky, cena 295 Kč, ISBN: 978-80-7485-084-4

Internet:

https://www.kosmas.cz/knihy/217497/ani-buh-ani-clovek/