Brno: Opravdový středověk? Umění & ideologie „neznámého“ století (Masarykova univerzita v Brně)

Rudolf Zeitler v úvodu do přehledu umění 19. století v rámci renomované německé série Propyläen Kunstgeschichte nazval dobu let 1800–1900 „neznámým stoletím“. Skutečně je ještě mnohé, co o kultuře tohoto období neznáme. Jedním z nich je i zvláštní a specifický vztah ke středověkému umění. Důkazem, že je co objevovat, může být současná publikace Opravdový středověk?, kterou vydává Masarykova univerzita v Brně.

V Anglii 19. století existuje ke středověku až nostalgický poměr. Neogotika se stala výraznou součástí tehdejší architektury i užitého umění. Výstižně to shrnul ředitel londýnské Národní galerie Kenneth Clark v knize The Gothic Revival, která vyšla poprvé v Anglii už v roce 1928.

Ve Francii byl zájem o neogotiku podnícen především usilovným restaurováním (či lépe dosti specifickým obnovením) středověkých památek po jejich devastaci během francouzské revoluce. Spojeno je to především se jmény osobností, jako byl Félix Duban, Jean-Baptiste Lassus, Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc nebo Émile Boeswillwald.

Třeba pařížská Notre-Dame měla po zásahu Lassuse a Viollet-le-Duca více „středověkých“ soch, než kolik jich nabízela horní část západního průčelí v době svatého krále Ludvíka IX. Nicméně neodvážil bych se napsat, že tato katedrála byla přestavěna podle vkusu 19. století.

Z příkladných monografií, které jsou tomu analyticky věnovány, bych uvedl především knihu Rudolfa Echta Emile Boeswillwald als Denkmalpfleger: Untersuchungen zu Problemen und Methoden der französischen Denkmalpflege im 19. Jahrhundert (Bonn 1984). Zakoupil jsem tuto knihu z pozůstalosti prof. Willibalda Sauerländera, tak vím, jak pečlivě ji tento velký znalec katedrální gotiky četl, protože je přímo poseta jeho poznámkami.

Brněnská kniha vzniklá z iniciativy uměleckohistorického semináře vedeného profesorem Ivanem Folettim při Masarykově univerzitě nabízí studie konkrétních „modelových“ příkladů, které vrhají světlo na obecné uměleckohistorické problémy, týkající se restaurování a obnovy středověkých památek v 19. století nebo jejich ideální kopie v podobě zcela nových neogotických staveb.

Hrad Karlštejn, Votivkirche ve Vídni, kostel sv. Petra a Pavla v Brně nebo západní průčelí katedrály sv. Víta v Praze na diváky působí jako středověké památky. Ve skutečnosti však máme před sebou idealizující vize evropských architektů 19. století o dávné minulosti.

Folettiho spolupracovníci se pustili do detailního rozboru restaurování poutního kostela v Conques ve Francii nebo normanského chrámu San Cataldo v Palermu na Sicílii, neogotické stavby Votivkirche ve Vídni, která vznikla jako poděkování, že císař František Josef I. přežil atentát, nebo historie budování kostela sv. Petra a Pavla v Brně.

Zajímavé je, že autoři v publikaci na několika místech připomínají i snahu tehdejších památkářů autenticky zachovat středověké památky. Při první opravě klášterního kostela v Conques zazněl požadavek, aby vše co nejpečlivěji respektovalo původní románskou architekturu. Na stránkách italského časopisu Nuove effemeridi Siciliane se v roce 1876 objevila myšlenka, že kdyby každé století zničilo to, co se mu na předchozích stoletích nelíbí, neexistovaly by žádné dějiny umění.

Žel se z toho nestalo závazné pravidlo. Třeba architekt Josef Mocker ve snaze „zdokonalit“ Karlštejn nechal zbourat budovy ze 14. a 15. století, protože nezapadaly do jeho představy o tom, jak hrad Karla IV. asi kdysi vypadal.

Kniha Opravdový středověk? ukazuje, jak o obnově středověkých památek a jejich úpravách rozhodovaly ideologické důvody, jak snahy o oživení památek středověku byly výsledkem romantických idealizací, nacionalistických sporů (u nás česko-německých), ale také církevních, státních a ekonomických zájmů 19. století.

V Conques souzněly snahy o důkladnou vizi románského kostela se zájmem francouzského státu o slavnou minulost, stejně tak jako úsilí biskupa o „katolickou renesanci“ související s oslavou nově objevených relikvií sv. Foy. V Palermu objevování a „rekonstrukce“ normanské minulosti byly vedeny snahou, aby se Sicílie nestala jen chudou a okrajovou provincií nově se rodícího italského státu.

Velmi zajímavá pasáž je věnována neogotice v USA a také vzniku slavného muzea The Cloisters v New Yorku. Sochař a sběratel Geroge G. Barnard koupil v Pyrenejích architektonické a sochařské pozůstatky po středověkém klášteře sv. Michela v Cuxe a nechal je převézt do New Yorku, kde je znovu sestavil. V roce 1925 vše koupil John D. Rockefeller mladší a daroval objekt Metropolitnímu muzeu.

Divákům se tam nabízí „nový“ středověký prožitek, „americká gotika“, kde významné poklady středověkého umění jsou zasazeny do středověkých interiérů, skutečných nebo imitovaných. Asi bych to nenazval pouhou romantickou fantazií o středověku. Pokaždé, když se tam dostanu během cesty do New Yorku, jsem jako specialista na středověké umění okouzlen.

Ostatně také v hlavní budově Metropolitního muzea jsou k vidění rekonstrukce egyptského chrámu u Nilu, interiér domu z Pompejí, španělský palácový dvůr z doby vrcholné renesance nebo třeba meditativní čínský komplex i s bubláním protékající vody. Jde o snahu velmi názorně Američanům zprostředkovat místa, ve kterých se umělecká díla kdysi zrodila.

Kniha Opravdový středověk? přináší to, co nabízí celá tato edice publikací, kde hlavním editorem je Ivan Foletti: nové pohledy na dějiny středověkého umění viděné na základě detailní analýzy konkrétních památek a uměleckých děl. Velmi oceňuji živě a přitažlivě napsaný text bez zobecňujících frází a kunsthistorického žargonu. Záběr je pozoruhodný detailní znalostí konkrétních památek i zvládnutou odbornou zahraniční literaturou, která u nás nebývá často dostupná.

Peter Kováč

Ivan Foletti, Zuzana Urbanová (edd.), Opravdový středověk? Umění & ideologie v 19. století, Masarykova univerzita, Brno 2024, 226 stran, řada kvalitních fotografií, edice: PARVA Convivia, cena na e-shopu 342 Kč.

Internet:

https://munishop.muni.cz/opravdovy-stredovek-c5272