Budmerice: Pamätihodnosti z čias panovania cisára Žigmunda Eberharda Windeckeho I. část (Vydavateľstvo RAK)

Vydavateľstvo RAK je jedním z nejvýznamnějších, ne-li nejvýznamnějším slovenským vydavatelstvím historické literatury. „Račí“ knihy zaujmou čtenáře nejen obsahem, ale i jedinečným grafickým provedením, které je pro ně tak charakteristické.

Výraznou a zároveň záslužnou edicí budmerického vydavatelství je řada PRAMENE, v níž začaly již od poloviny 90. let 20. století vycházet překlady středověkých pramenů k dějinám Slovenska. Tyto překlady kronik, ale např. i legend, přinesly zcela nový pohled, a to nejen na slovenské dějiny.

Ačkoliv je vydávání překladů středověkých pramenů časově a především finančně velice náročné a navíc není na Slovensku dostatek překladatelů, kteří by si dokázali poradit s náročnými a rozsáhlými texty ve středověké latině a němčině, vydal „Rak“ i překlady dvou významných německých pramenů 15. století: v roce 2008 vyšly „Spomienky Heleny Kottannerovej“ a o rok později následovala „Kostnická kronika“ Ulricha Richentala. Právě „Kostnická kronika“ byla na dlouhou dobu poslední přeloženou středověkou kronikou.
Po téměř patnácti letech se Vydavateľstvo Rak vrátilo ke své úspěšné edici a vydalo pod názvem „Pamätihodnosti z čias panovania cisára Žigmunda“ první část kroniky Eberharda Windeckeho (asi 1380–1442?), mohučského měšťana a kupce, který působil na dvoře Zikmunda Lucemburského a dokonce strávil několik let v Bratislavě. Unikátní dílo přeložila ze středověké němčiny Mária Papsonová, odbornou edici textu s komentářem zpracovala Daniela Dvořáková společně s Petrem Elbelem.

Mezníkem pro rozdělení slovenského překladu kroniky na dvě části se stal rok 1424, kdy Eberhard Windecke obdarován Zikmundem Lucemburským opustil jeho dvůr a vrátil se do Mohuče, kde se usadil. Sice již nebyl členem panovníkova dvora, přesto sledoval politické dění a s králem, později císařem se ještě několikrát setkal.

Eberhard Windecke se narodil kolem roku 1380 do poměrně bohaté kupecké rodiny v Mohuči. Jako kupec hodně cestoval, několik let strávil např. v Erfurtu, Chebu, Praze, Paříži (tři roky), Berlíně… S římským a uherským králem Zikmundem Lucemburským se setkal již před rokem 1415 (možná již v roce 1410), ale až od tohoto roku je doložen jako člen královského dvora. Nejdříve doprovázel svého nového pána během cest po západní Evropě a sháněl pro něj peníze. Po konci kostnického koncilu pak nadále zůstal v Zikmundových službách. V roce 1424 poté, co získal od Zikmunda odměnu za své služby (clo v Mohuči), odešel do rodného města. V panovníkově blízkosti na něj ale narážíme s různými přestávkami až do roku 1434. Zemřel nejpozději v srpnu 1442.

Krátce před Zikmundovou smrtí nadiktoval své zážitky a postřehy a vzniklo pozoruhodné dílo, které je jedinečnou sondou do života královského dvora první třetiny 15. století. Před vznikem samotných „Pamětihodností“ „napsal“ Windecke ještě Zikmundův životopis (Sigmund-Buch), který se však bohužel nedochoval. Autor ale toto dílo zakomponoval do rozsáhlejších Pamětihodností. Jejich originál se sice také nedochoval, známo je však hned několik pozdějších opisů.

I když bylo Windeckeho cílem napsat kroniku krále Zikmunda a Svaté říše římské, nejedná se o typickou kroniku. Nebyl historikem a zřejmě ani nechtěl zachytit podrobný obraz své doby (i když asi jednu třetinu kroniky zabírají různé dopisy, listiny a další dokumenty), nýbrž především své vlastní zážitky (na mnoha místech píše o sobě) a vše, co sám považoval za zaznamenáníhodné. Také způsob jeho vyprávění naznačuje, že samotné dílo bylo určeno spíše „běžným“, méně náročným čtenářům.

Windeckeho kronika je plná autorových zážitků, postřehů, dojmů a zajímavých informací, díky nímž si můžeme učinit mimo jiné i zcela nový pohled na Zikmunda Lucemburského, jenž je představen jako člověk z masa a kostí.

Slovenský překlad Windeckeho díla je doplněn vybranými barevnými ilustracemi z exempláře rukopisu, který se dnes nachází v Rakouské národní knihovně ve Vídni (cod. 13 975). Jejich autorem byla dílna Diebolda Laubera z Hagenau v Alsasku.

Vydání překladu „Pamätihodností z čias panovania cisára Žigmunda“ Eberharda Windeckeho je velice záslužným počinem, když si navíc uvědomíme, že toto dílo nebylo doposud vydáno ani v moderní němčině. Na závěr proto musíme souhlasit s profesorem Františkem Šmahelem, který poznamenal, že se jedná o dílo, jehož překlad přispěje k lepšímu poznání a výzkumu evropských dějin pozdního středověku a také tehdejšího dění nejen na území dnešního Slovenska, ale i Čech a Moravy.

Marek Zágora

Daniela Dvořáková - Petr Elbel - Mária Papsonová, Eberhard Windecke I. časť, Pamätihodnosti z čias panovania cisára Žigmunda, Vydavateľstvo RAK, Budmerice 2023, 296 stran, doporučená cena 39 euro

Obsah

Prečo práve Eberhard Windecke?

Edičné zásady pri komentovaní a redakcii Windeckeho kroniky

Eberhard Windecke a jeho Pamätihodnosti z čias panovania cisára Žigmunda

Eberhard Windecke a Bratislava

Pamätihodnosti z čias panovania cisára Žigmunda (text kroniky)

Poznámky

Literatúra a edície prameňov

Zoznam ilustrácií

Internet:

https://vydavatelstvorak.sk/shop/pramene-k-dejinam-slovenska-a-slovakov/kronika-eberharda-windeckeho