Cáchy/Aachen – Řezno/Regensburg: Chrám Panny Marie v Cáchách a hrobka císaře Karla Velikého (Die Aachner Marienkirche: Aspekte ihrer Archäologie und frühen Geschichte)

Německé město Cáchy (Aachen) si letos připomíná 1200 let od smrti prvního středověkého císaře západní Evropy Karla Velikého. Jeho památku tam trvale připomíná chrám Panny Marie, původně palácová kaple, kterou francký vládce založil v rámci svojí velkolepé falce.

Samotným počátkům této unikátní sakrální stavby tzv. karolinské renesance je věnována kniha Die Aachener Marienkirche: Aspekte ihrer Archäologie und frühen Geschichte, kterou vydalo v těchto týdnech nakladatelství Schnell & Steiner z Regensburgu (Řezna).

Jde vlastně o sborník archeologických, historických a kunsthistorických článků, který redigovali tři významní znalci Harald Müller a Max Kerner, oba z univerzity v Cáchách, a Clemens M. M. Bayer, historik z Bonnu.

Všichni tři také společně připravili obsáhlou antologii pramenů k nejstarším dějinám stavby – původní znění dokumentů, překlady a obsáhlé komentáře. Celá tato část zabírá téměř třetinu knihy a poslouží jako užitečný zdroj informací pro každého, kdo se zabývá architekturou raného středověku.

V publikaci najdeme řadu zajímavých článků. Judith Ley se zabývala symbolikou kostela jako centrální stavby, Müller a Bayer řešili otázky postavení kostela v církevní hierarchii. Dvě studie se týkají tématem cášského kostela jako místa pohřbu Karla Velikého. Z tohoto hlediska zaujme zejména podrobný článek Clemense M. M. Bayera. Jeho závěrům věnujme širší pozornost.

Karel Veliký zemřel v Cáchách po krátké nemoci v sobotu 28. ledna 814 a podle kronikáře Einharda byl ještě téhož dne velmi rychle pohřben v interiéru kostela Panny Marie. Víme tedy přesně, kdy Karel Veliký zemřel a kde byly uloženy jeho ostatky. Přesto se hledání hrobu slavného panovníka stalo v Německu téměř posedlostí.

Začalo to už v roce 1000, kdy do Cách přijel dvacetiletý císař Ota III. a ke svému překvapení zjistil, že v kostele neexistuje žádné místo, kde by uctil památku velkého předchůdce. Dokonce nikdo nevěděl, kde se hrob kdysi nacházel. Tak se mladý vládce pustil do archeologického průzkumu, který detailně popisuje několik kronikářů.

Po třech dnech pátrání se podařilo v kostele Panny Marie objevit hrobku, kde Karel Veliký seděl na trůně, a vypadal skoro jako živý. Nevíme, co přesně Ota s hrobkou i mrtvým císařem udělal, prý jen nechal upravit to, co časem schátralo.

Verzi o objevení hrobky císařem Otou III. v 17. století podle Bayera značně zpopularizoval Peter von Beeck, autor knihy Dějiny města Cách. Nabalzamovaný Karel Veliký prý seděl na zlatém trůně, na hlavě měl zlatou korunu a na kolenou Korunovační evangeliář, který je dnes ve Vídni. Obklopen byl dalšími cennostmi, včetně pozlacených zbraní.

Lékaři, kteří se zabývají anatomií, však považují příběh s mrtvolou sedící na trůně za totální nesmysl. I kdyby byl Karel Veliký k němu pevně přivázán, o dvě století později by Ota III. mohl objevit leda kupu kostí a koruna by se musela válet někde po zemi.

V letech 1910–1914 proběhl v kostele Panny Marie důkladný archeologický průzkum, jehož cílem mimo jiné bylo najít v podzemí zaklenutou hrobku Karla Velikého, jenže nic takového se nenašlo. Pouze pod podlahou v západní předsíni, kudy se dnes vchází do kostela, bylo objeveno několik hrobů.

Největší z nich ležel v ose stavby a měl rozměry 2 a půl metru na délku a přes metr na šířku. Do vymezeného prostoru by se docela dobře vešel antický kamenný sarkofág o rozměrech 215x64 cm, který je dnes v pokladnici katedrály, a podle obecného přesvědčení v něm byly kdysi dávno umístěny ostatky Karla Velikého. Ale byla tato díra pod podlahou opravdu hrobem prvního středověkého císaře západní Evropy?

V souvislosti s přípravami letošního výročí Karlovy smrti se v celém cášském kostele udělal v letech 2010–2011 ještě jednou důkladný průzkum. Podle Bayera onen dvoumetrový hrob v předsíni vznikl až dodatečně, nejdříve ve 12. nebo 13. století, tedy nějakých 500 let po císařově smrti. Jenže co to ten Ota III. v kostele v Cáchách v roce 1000 po třech dnech pátrání vlastně našel?

Bayer tvrdí, že šlo o přístěnný náhrobek s velkou arkádou (tzv. arcosolium), který stál v interiéru chrámu ve výklenku ve zdi nedaleko hlavního oltáře. Podobné hroby existovaly také v křesťanských katakombách.

Už v roce 1907 Joseph Buchkremer objevil ve zdi cášského kostela zbytky výklenku, který byl kdysi bohatě vyzdoben, a udělal i rekonstrukci toho, jak na tomto místě mohl hrob Karla Velikého vypadat. Dole byl umístěn kamenný antický sarkofág s tělem nebožtíka a nad ním se tyčila socha Karla Velikého sedícího na trůně i s odznaky své moci. Nejnovější výzkum dal staré hypotéze za pravdu.

Jenže proč Ota III. musel náhrobek tak složitě objevovat, když stál poblíž hlavního oltáře, všem návštěvníkům kostela přímo na očích?

Odpovědí je podle Bayera pohnutý osud města pouhých sedm desetiletí po smrti Karla Velikého. K hradbám přitáhla armáda Normanů neboli Vikingů. Všichni věděli, že nájezdníci se s nikým a ničím nebudou mazlit, že Cáchy důkladně vyrabují. Takže náhrobek Karla Velikého ve výklenku zdi byl i s poklady zazděn. Rozhodnutí bylo prozíravé. Normani město skutečně v zimě 881 dobyli a z honosného kostela Panna Marie si udělali stáj pro koně. A ukradli, co bylo po ruce...

Co se mnohem později stalo se sochou Karla Velikého, nevíme. A jak byl dál využíván výklenek s arkádou, na níž byl oslavný nápis připomínající smrt velkého vládce, také není známo. V každém případě výraznější stopy po přístěnném náhrobku zmizely, když byl interiér celého kostela obložen mramorem.

Jako hmatatelná autentická vzpomínka na památku Karla Velikého tak v kostele v Cáchách zůstal jen jeho trůn z doby raného středověku, na který až do roku 1531 musel obřadně usednout každý, kdo jako římský král usiloval o titul císaře. V knize Die Aachener Marienkirche: Aspekte ihrer Archäologie und frühen Geschichte mu detailní pozornost věnoval Uwe Lobbedey.

Peter Kováč

Harald Müller, Max Kerner, Clemens M. M. Bayer (ed.), Die Aachener Marienkirche: Aspekte ihrer Archäologie und frühen Geschichte, nakladatelství Schnell & Steiner, Regensburg 2014, s, 272, 21 x 28 cm, řada reprodukcí, cena: 40 eur

Internet:

http://www.schnell-und-steiner.de/artikel_8157.ahtml

Anotace nakladatelství:

Die „Europäische Stiftung Aachener Dom“ begleitet die Erhaltung der Aachener Marienkirche mit einer wissenschaftlichen Publikationsreihe. An ihrem Beginn steht ein reich ausgestatteter Band zur Frühgeschichte des Stifts, in dem erstmals alle Schriftquellen zusammengestellt, übersetzt und kommentiert sowie die Ausgrabungen im Kirchenareal dokumentiert werden. Beiträge ausgewiesener Spezialisten informieren über Geschichte und Funktion der Kirche in den ersten beiden Jahrhunderten ihrer Existenz.

Herausgeber: Harald Müller, Lehrstuhl für Mittlere Geschichte an der RWTH Aachen University. Clemens M. M. Bayer, Historiker und Philologe (Bonn). Max Kerner, Historiker, lehrte lange Jahre mittelalterliche Geschichte an der RWTH Aachen University. Autoren: Clemens M.M. Bayer, Bonn; Lioba Geis, Köln; Max Kerner, Aachen; Tanja Kohlberger-Schaub, Aachen; Judith Ley, Aachen; Uwe Lobbedey, Münster; Harald Müller, Aachen; Frank Pohle, Aachen; Sebastian Ristow, Köln; Andreas Schaub, Aachen; Sebastian Scholz, Zürich