Chartres: Zvrat v dějinách katedrály! Překvapivé objevy zdobených svorníků posunují datování klenby chóru až do let 1257 - 1260

Již řadu let probíhají ve francouzské katedrále v Chartres rozsáhlé restaurátorské práce, jejichž cílem je obnovit gotickou stavbu v její původní kráse, což se především týká zdejších slavných vitrají, ale i středověkých soch na portálech, architektonické sochařské dekorace a také samotné architektury a její původní polychromie.

Překvapivý objev nedávno čekal odborníky v chóru katedrály. Klenba tu má pět velkých svorníků, které byly nově očištěny, a zjistilo se, že jsou nejen zdobené rostlinou dekorací, ale navíc i bohatě polychromované a pozlacené. Zdobena je také část klenebních žeber, jinak zbývající část klenby, včetně klenebních kápí, měla pouze pískově okrovou barvu. Vše se v Chartres dochovalo pod nánosy špíny ve velmi dobrém stavu.

Mimochodem tuto pestrou výzdobu svorníků a malé části k nim přiléhajících klenebních žeber najdeme vyobrazenu na obraze Jana van Eycka Madona v kostele ve sbírkách Státních muzeí v Berlíně. Šlo tedy o dobovou gotickou módu, která je dnes v Chartres k vidění v celé své kráse, jak ukazují i naše fotografie, pořízené letos v červenci.

Součástí malířské části výzdoby svorníků jsou v Chartres i erby, jejichž určení se věnoval velký znalec francouzské heraldiky Michel Pastoureau. Pastoureau svoje bádání publikoval na stránkách časopisu Bulletin monumental (ročník 169, číslo 1, 2011), který je kompletně věnován odborným výsledkům restaurování chartreské katedrály. Zjištění jsou překvapivá.

Heraldická výzdoba se podle předního francouzského heraldika vztahuje k těmto osobám: k Ludvíkovi IX., francouzskému králi, k Alfonsovi X., kastilskému králi, k Hughovi IV., burgundskému vévodovi, ke Karlovi, hraběti z Anjou a Maine a k Jindřichovi III., brabantskému vévodovi.

Na základě historických souvislostí dospěl Pastoureau k jednoznačnému závěru, že výzdoba svorníků, a tím i celá klenba vysokého chóru, mohl vzniknout pouze v letech 1257 - 1261. Na podzim 1260 byla katedrála v Chartres vysvěcena, což by znamenalo, že ještě krátce před tímto datem se na její stavbě intenzivně pracovalo a že zaklenutí chóru je pravděpodobně až z této pozdní fáze.

Na tato zjištění okamžitě navázala historička umění Claudine Lautier (velká odbornice na vitraje), která v článku v témže časopisu Bulletin monumental, uvádí, že zaklenutí chóru muselo proběhnout až v letech 1257 - 1260 a že na vnějšku stavby byla tehdy dodělána i nejhornější část opěrného systému.

To dosti výrazně mění dosavadní předpokládanou chronologii stavby katedrály v Chartres. Podle drtivé většiny historiků umění byl její chór kompletně hotov (včetně zaklenutí) už v lednu 1221, kdy sem kanovníci nechali nainstalovat nové dřevěné lavice.

Tento fakt potvrzoval i kronikář Guillaume le Breton, který někdy v letech 1218-1224 navštívil chartreskou katedrálu a napsal o ní oslavnou báseň, v níž uvádí, že je celá z kamene a že má nádhernou i pevnou klenbu, která jistě přečká až do dnů Posledního soudu.

Na začátku 20. let 13. století byl však podle Claudine Lautier hotov vysoký chór i s velkými okny, ale samo jeho zaklenutí chybělo.

Tento předpoklad by zajímavým způsobem doplňovaly dochované dokumenty. Podle jedné archivní zprávy pracovali zlatníci a stříbrotepci v prosinci 1259 na rozsáhlé úpravě hlavního oltáře a zde umístěného relikviáře s tunikou Panny Marie.

Šlo tehdy o dosti nákladné práce, protože o jejich financování vedli kanovníci spor s vlastním biskupem. Děkan se dovolával starého obyčeje, podle kterého se o jídlo a pití řemeslníků měl postarat biskup. Ten se nakonec přihlásil ke své povinnosti, ale vymohl si alespoň to, že nemusel platit nedoplatky, které za něj tehdy uhradila kapitula.

Je to tedy důkaz, že v chóru se ještě pár měsíců před slavnostním zasvěcením katedrály intenzivně pracovalo. A součástí těchto prací bylo zřejmě i zaklenutí chóru. Guillaume le Breton zřejmě popisoval klenbu lodí, a nikoliv chóru.

Takže chór byl kanovníky i biskupem používán k bohoslužbám už od roku 1221, ale nad jejich hlavami byl po několik desetiletí otevřený krov střechy a také dřevěné lešení od úrovně triforia výše. Obrátil jsem se na Johna James, který je nejzasvěcenějším znalcem stavebních dějin chartreské katedrály, aby nové výsledky komentoval. Přišla tato odpověď:

"I have read Lautier's article, and the others in that edition of the BM (Bulletin monumental; 169.2011, 1), and think they are right. It makes sense of the 1260 dedication, but it does NOT make sense of the clerestory walls in the choir, nor the flyers.

Once above the clerestory walkway there may have been delays, but all I have read on the history of the clerestory glass is that it was dated in the 1220s. In all other respects the clerestory walls are the same design as the nave, with only minimal differences. The foliage on the upper parts of the walls is that of the 20s. Similarly in the two eastern towers, the detailing and the foliage on the capitals is 20s.

Therefore I would argue that with the decline in income with the worsening weather and colder times after 1195 or so, and the incredible cost of the 1204 crusade there was not as much money around and construction could have slowed down. Dendrochronology showed that both nave and choir aisle vaults were complete by the time of the Crusade, and the le Breton poem that referred to the completion of he vaults may have been dated before 1216 or before 1221. It probably referred only to the nave vaults.

If the upper choir walls had not been built, then the occupation of the choir stalls in 1221 would have been under a roof, and logically the only waterproof place for this would have been over the triforium, with water being shed onto its roof.

However, support more had been built in the fifteen years between vaulting the aisles and building the stalls?

If you look at the enclosed file, I argue that the documents show that the builders laid 5 courses per year to the aisle vaults, 4.5 in the triforium and 4 in the clerestory. At this rate the nave walls could have been complete by 1216, and those in the choir by 1220. The conclusion from this is obvious.

There is also the possibility that as money dried up the rate of construction in the last courses slowed down, so that a roof over the triforium was needed and the very topmost courses in the clerestory could have been delayed by some years, nut not into the 40s or 50s.

Now, were the flyers delayed, whether the clerestory wall went up quickly or slowly? Lautier says they were, without any evidence except style. I say they were not delayed because the stonework of the flyers is bonded into the walls and the style of the leaves on the capitals is that of the 20s."

John James tedy připouští, že klenba chóru katedrály v Chartres vznikla krátce před rokem 1260. V dodatku k dopisu ještě uvedl, že podobná práce by si vyžádala 12 až 15 měsíců, takže datace klenby by mohla být 1257/58 nebo 1258/59. Nesouhlasí však s tím, že by stavitele tehdy dodělávali i opěrné oblouky, ty podle něj už stály hotové už ve 20. letech 13. století a to společně se stěnou vysokého choru a s jejich okny vyplněnými vitrajemi.

Závěr tedy zní: stavební osudy chartreské katedrály byly mnohem dramatičtější než se psalo v dějinách umění a posvěcení stavby v roce 1260 nebylo nějakou formální slavností, jak se dosud zdálo, ale týkalo se dokončení tak závažné části jako byla klenba chóru.

PhDr. Peter Kováč

La cathédrale de Chartres : restaurations récentes et nouvelles recherches, Société Français d'Archéologie ... coord. par Claudine Lautier, Paris, 2011, 92 stran (Bulletin monumental ; 169.2011, 1).

Obsah:

Lautier, Claudine: Restaurations récentes à la cathédrale de Chartres et nouvelles recherches. - 3-11, 90-91.

Calvel, Patrice: La restauration du décor polychrome du choeur de la cathédrale de Chartres. - 13-22, 90-91.

Guinamard, Clément: Techniques de restauration de la polychromie du choeur de la cathédrale de Chartres. - 23-26, 90-91.

Checroun, Émilie; Detalle, Vincent; Pallot-Frossard, Isabelle: Analyses de la polychromie des clefs de voûte du choeur de la cathédrale de Chartres. - 27-28, 90, 92.

Viret, Jérémie: Archéologie des parties hautes du choeur de la cathédrale de Chartres. - 29-33, 90, 92.

Pastoureau, Michel: Le décor héraldique des clefs de voûte de la cathédrale de Chartres. - 35-40, 90-92.

Lautier, Claudine: Les deux galeries des rois de la cathédrale de Chartres. - 41-64, 91-92.

Ke katedrále v Chartres:

http://www.stavitele-katedral.cz/katedrala-v-chartres-francouzske-umeni-rane-a-vrcholne-gotiky-edice-stavitele-katedral-1/