ČT ART: Frank Lloyd Wright: muž, který postavil Ameriku

ČT art ve čtvrtek 22. 4. 2021, 22:10 hodin a 28.4. v 0.25 hodin uvádí působivý hodinový dokument Frank Lloyd Wright: muž, který postavil Ameriku. Britský film nabízí jedinečnou možnost podívat se zblízka na skvosty Wrightova umění chronologicky, tak jak je slavný architekt postupně projektoval: Wrightův vlastní dům v Oak Park, Unity Temple, Robie House, Taliesin, Ennis House, vilu Falling Water, sídlo firmy Johnson Wax, Taliesin West a Guggenheimovo muzeum v New Yorku.

Internet:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/12821717014/22038775905/?_ga=2.68730647.70921117.1618989103-217640132.1472582667

Frank Lloyd Wright

Někdo se architektem stane, Frank Lloyd Wright (8. června 1867 – 9. dubna 1959) se jím narodil. Možná ještě kopal v bříšku, když se jeho matka rozhodla, že z něj bude stavitel. Stěny dětského pokoje proto polepila reprodukcemi velkých katedrál. A hošíkovi na hraní dávala stavebnicové kostky (Froeblovy kosky), jež v něm od počátku rozvíjely budoucí talent pro vnímání tvarů a prostorů.

V době jeho mládí Amerika prožívala nadšení z průmyslové revoluce 19. století. Rok předtím, než zemřel, byla zase založena NASA, organizace sloužící k tomu, aby Amerika dobyla vesmír. Wrightem se tak symbolicky otevírá i uzavírá jedna velká kapitola americké historie.

On sám po celou dobu neustrnul, ale stále nabízel nová řešení. Koho ukolébala harmonie a tradičnost jeho "prérijního stylu" venkovských rezidencí, mohl být ve 40. a 50. letech přímo šokován odvážností Guggenheimova muzea, které postavil v New Yorku a dodnes působí velmi avantgardně. Sám tvůrce charakterizoval svoji architekturu jako organickou. Těžko přesně říci, co tím vlastně myslel. Traduje se, že když on sám měl tento pojem vysvětlit v roce 1930 studentům v Princetonu, nabídl jednapadesát vzájemně si odporujících nebo souhlasných definic. Ostatně i jeho stavby charakterizovala nikoliv uniformita, ale různorodost, takže každá působí trochu jinak.

Nespolupracoval s žádným sochařem nebo malířem. Sám ve své architektuře však skloubil tyto obory, protože vše domýšlel do posledního detailu. Jeho nábytek působí jako abstraktní plastiky. Wright si sám navrhoval i vitráže, dekorativní barevná skla. Kombinoval také různé materiály, aby působily různě svojí barvou i charakterem povrchu. Zdobnost tak vycházela z logiky konstrukce stavby a nebyla jen přilepena na stěnu jako dekorace.

Pro Wrighta byla architektura vždy způsobem, jak řešit nejrůznější prostorové vztahy. Jeho snem se stalo rozbití oněch velkých krabic, v nichž bydlela většina lidí. Jím postavené rezidence se netyčily do výšky, spíše se rozlévaly do okolní přírody. Často stojí na půdorysu nepravidelného kříže uprostřed s velkým krbem, opěrným to pilířem domácí pohody. Snad nejfantastičtější je vila Falling Water v Pensylvánii z let 1936 až 1937. Velký dům přímo vrůstá do okolní přírody a navíc přímo pod velkými terasami tu hučel vodopád, který dal celé stavbě i jméno: Padající vody.

Byl klidný, s břitkým humorem, duší i tělem sportovec. Tvrdil, že stáří je stav ducha a nikoliv otázka věku. Jeho životní osudy jsou stejně vzrušivé jako jeho tvorba. Nejmilovanější osobou se mu stala Mamah Cheney, žena, kterou unesl jednomu ze svých klientů a odjel s ní do Evropy. Strávil pak nádherná léta až do okamžiku, kdy Mamah se dvěma dětmi a čtyřmi Wrightovými spolupracovníky zahynula při požáru rodinného sídla Taliesin ve Wisconsinu. Stavbu podpálil pološílený sluha.

Útěchu hledal tvůrce v Japonsku, jehož kulturu a umění hluboce obdivoval a v mnohém se jím nechal i inspirovat. V zemi vycházejícího slunce postavil i tokijský hotel Imperial (1915-22, demontován 1967), který mu přinesl nebývalou slávu. Wright totiž patřil ke geniálním konstruktérům. A tak se i stalo, že během velkého zemětřesení spadly mnohé budovy, ale ta jeho zůstala stát, což spoustě lidí zachránilo život.

Jeho díla byly většinou solitéry. Přímo zázrakem je Guggenheimovu muzeu, které se stavělo v době, kdy architekt oslavil devadesáté narozeniny. Bylo výstižně řečeno, že je jedním z nejšťastnějších prostorových řešení architektury v New Yorku. Stojí přímo v centru města na rušné Páté třídě a přitom je nedaleko velkého Centrálního parku. Je důstojným chrámem umění a současně divák se uvnitř necítí sklíčeně deklasován velkou architekturou, ale je pro něj vytvořeno intimní prostředí k vnímání uměleckých krás, nejkrásnějších obrazů a soch 20. století. Zvenku budova vyhlíží víc jako velké sochařské dílo než vlastní architektura.

Peter Kováč