Darmstadt: Die Wunder der Erde – Cesty rytíře Jana z Mandevillu (wbg Edition)

Wissenschaftliche Buchgesellschaft (wbg) začala vydávat bohatě ilustrované publikace, které původně vyšly jako doprovodné, komentářové svazky společně s faksimiliemi nádherných, bohatě iluminovaných středověkých manuskriptů. V roce 2021 tak např. pod názvem „Das Buch der Jagd“ vyšel německý překlad jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších středověkých spisů o loveckém umění „Livre de la chasse“ vášnivého a zkušeného lovce, hraběte Gastona z Foix, řečeného Phébus (1331–1391). Překlad vychází z bohatě iluminovaného exempláře díla, který vznikl v Paříži na počátku 15. století a dnes se nachází v Morgan Library v New Yorku. Součástí překladu jsou všechny bohatě zlatem zdobené miniatury, které jsou neodmyslitelnou součástí textu. Samotný překlad je doplněn i několika esejemi předních znalců manuskriptu.

Letos vydala wbg další podobně pojatou publikaci. Pod názvem „Die Wunder der Erde. Die Reisen des Ritters Jean de Mandeville“ se do rukou všem milovníkům středověkých rukopisů dostává bohatě ilustrovaná monografie zasvěcená jednomu z nejkrásnějších exemplářů ve své době tolik oblíbeného cestopisu „Cesty rytíře Jana z Mandevillu“. I tato kniha vyšla původně jako komentář k faksimilii, proto obsahuje i několik statí, které se věnují nejen samotnému rukopisu a jeho výzdobě, ale i záhadnému autorovi. Dílo je zasazeno především do širšího kontextu.

„Cesty rytíře Jana z Mandevillu“ byly ve dokonce populárnější než mnohem známější cestopis „Milión“ Marca Pola. „Mandeville“ se poprvé objevil v roce 1356 nebo 1357. Byl často opisován a překládán, do současnosti se dochovaly asi tři stovky různě rozsáhlých exemplářů, nejvíce ve staré francouzštině.

Výstižnější název díla by byl zřejmě „Kniha úžasných putování rytíře Jana z Mandevillu“. Autor popisuje své cesty celou Asií, od Konstantinopole, přes Palestinu a Egypt až do Číny k velkému chánovi. Ve skutečnosti se však jedná o umně sepsanou kompilaci starších prací. Její autor prokázal velké znalosti řady starších pramenů, které použil při své práci, což ze samotného spisu činí dílo vysokých literárních kvalit. Dnes je již určena většina pramenů, z nichž čerpal a přebíral. Předpokládá se však, že část cest skutečně absolvoval.

Exemplář spisu, který je v reprezentativní publikaci představen širší veřejnosti, není samostatným kodexem, nýbrž je součástí souboru hned několika spisů o zemích Blízkého a Dálného východu. Svazek označovaný jako „Livre des merveilles“ se dnes nachází ve Francouzské národní knihovně v Paříži (signatura Fr. 2810). Jeho část - Livre de Mandeville - najdeme na listech 141 až 225.

První exempláře Mandevillova díla obsahovaly pouhý text, případně vyobrazení autora, nebo dedikační scénu. Od sedmdesátých let 14. století se ale situace změnila a text byl doplňován bohatým obrazovým doprovodem, který měl vliv i na podobu dalších manuskriptů s cestovatelskou a světskou tematikou.

Lidé pozdního středověku nepochybovali o tom, že Jan z Mandevillu žil a zanechal po sobě zprávu o svých cestách. Dnes se však o jeho existenci stále ještě diskutuje. Osoba Jana z Mandevillu je obestřena tajemstvím a jeho totožnost nebyla s konečnou platností zjištěna. Vše, co o něm víme, lze najít v jeho díle. On sám se označuje za rytíře, měl se narodit v St. Albans v Anglii, kde měl být i vychován. Svou cestu započal 29. září 1322 a cestoval prý celkem 34 let. Roku 1356 se pak usadil jako lékař v Lutychu a sepsal své vzpomínky. Začal je psát latinsky, ale následně se rozhodl, že je zaznamená francouzsky.

Anglické prameny o osobnosti autora mlčí, lutyšské prameny vypovídají mnohem více. Objevuje se v nich např. popis náhrobku, který patřil muži jménem Joannes de Mandeville, rodem z Anglie, jenž proputoval celý svět a zemřel roku 1372. V jiném prameni se praví, že jakýsi Jean de Bourgogne sdělil na smrtelném loži kronikáři Jeanu ďOutremeuse (1338–1399), že se ve skutečnosti jmenuje Jean de Mandeville. V mládí se v Anglii provinil vraždou, a proto opustil rodnou zemi a hodně cestoval, až se usadil v Lutychu, kde pracoval jako lékař. Jean de Bourgogne je skutečnou historickou postavou. Někteří historici dokonce ztotožnili Jeana de Mandeville s autorem zprávy, Jeanem ďOutremeuse.

Dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků: angličtiny, němčiny, španělštiny, italštiny, a dokonce staré češtiny. Do češtiny přeložil Mandevilla někdy kolem roku 1400 pro dvůr římského a českého krále Václava IV. Vavřinec z Březové (asi 1370–1437). Vycházel z druhého německého překladu kanovníka Otty z Diemeringenu. Vavřincův překlad je jiný než verze francouzské a anglické, má celkem 121 kapitol, tzv. rozdielů. V roce 1963 vyšel pod názvem „Cestopis tzv. Mandevilla“ jako 32. svazek proslulé edice Živá díla minulosti.

Pařížský exemplář Mandevilla vznikl asi roku 1410 a je, jak již bylo výše uvedeno, součástí souboru hned několika „cestopisů“. Na úvodním foliu je součástí iniciály C erb, který patřil Jacquesovi ďArmagnac, pravnukovi jednoho z největších pozdně středověkých bibliofilů, Jana, vévody z Berry. Jacques ďArmagnac se díky svému původu dostal k řadě rukopisů, které původně patřily jeho pradědečkovi. Jan, vévoda z Berry byl vlastníkem rukopisu. Ten ale byl původně určen někomu jinému.

Vyobrazení prvního majitele souboru najdeme na foliu 226r a není jim nikdo jiný než burgundský vévoda Jan Nebojácný. Byl to právě on, kdo 8. ledna 1413 daroval rukopis během novoroční slavnosti svému strýci Janovi. Rukopis v té době asi nebyl ještě svázán, proto se dedikační scéna s burgundským vévodou, jak přijímá hotový rukopis, dostala až do poslední třetiny kodexu. Předpokládá se, že o pořadí jednotlivých textů luxusního manuskriptu nakonec rozhodl až Jan z Berry.

Kodex „Livre des merveilles“ má celkem 297 listů o rozměrech 42 x 30 cm. Jeho výzdobu pak tvoří 265 jedinečných miniatur. Vedle Mandevilla najdeme ve svazku řadu dalších zajímavých textů – „cestopisů“ přeložených do francouzštiny: „Divisement du monde“ Marca Pola (fol. 1r až 96v), „Itinerarium de mirabilibus orientalium Tartarorum“ Odorika z Pordenone (fol. 97r až 115v) nebo Fleur des estoires de la terre ďOrient premonstráta Jeana Haytona (fol. 226r až 267r).

Nejdůležitější a nejrozsáhlejší částí publikace je popis všech iluminací, které doprovázejí Mandevillův text. Je jich s úvodní miniaturou celkem 74. Čtenář si je může navíc všechny prohlédnout, některé i do detailů. Autory jedinečné výzdoby, která se stala inspirací i pro další iluminátory, byli především dva malíři, lví podíl měl pak zejména tzv. Mazarine malíř.

Nádherná, reprezentativní publikace „Die Wunder der Erde. Die Reisen des Ritters Jean de Mandeville“ je úžasnou sondou nejen do světa středověkého myšlení a knižního malířství, ale i pozdně středověké imaginace. Propojením slova a obrazu jsou před čtenáři zhmotňovány představy středověkých lidí o dalekých krajích a cizích kulturách.

Marek Zágora

PS: Nakladatelství Argo připravuje k vydání moderní překlad díla Jana z Mandevillu. Vyjde v edici Itineraria pod názvem „Cesta kolem světa“. Ještě dříve by ale měl ve stejné edici vyjít pod názvem „O neznámých věcech čili Popis východních krajů“ nový český překlad výše zmíněného cestopisu Odorika z Pordenone. MZ

Jean de Mandeville, Die Wunder der Erde. Die Reisen des Ritters Jean de Mandeville, wbg Edition, Darmstadt 2022, 200 stran, doporučená cena 75 euro

Resumé:

In der Wissenschaftlichen Buchgesellschaft ist eine schöne, repräsentative Publikation „Die Wunder der Erde. Die Reisen des Ritters Jean de Mandeville“ erschienen. Es handelt sich um einen interessanten, reich illustrierten Band mit den Texten, die dem Kommentarbuch der Faksimile-Ausgabe des Manuskripts Fr. 2810, Fol. 141-225, in Bibliothèque nationale de France, Paris entnommen sind.

Durch die Texte und attraktive 74 Miniaturen mit ausführlichen Erläuterungen stellt das Buch ein prominentes Werk vor, das aber kein eigenständiger Kodex ist. Es ist ein Teil einer Sammelhandschrift Livre des merveilles mit den Texten über die Länder des Nahen und Fernen Ostens. Der Erstbesitzer dieses Luxuskodex, der sehr einflussreich wurde und durch die Schönheit der leuchtenden Farben auch im 21. Jahrhundert fasziniert, war Burgunderherzog Johann Ohnefurcht. Dieser Herzog hat im Jahre 1413 die prachtvolle Handschrift seinem Onkel, Herzog Johann de Berry als Geschenk gegeben.

Der Livre de Mandeville ist etwa 300 Handschriften, bzw. Fragmenten in zehn Sprachen auf uns gekommen. Die Person des Autors, englischen Ritters und Pilgers ist aber ständig rätselhaft. Die Schrift in der Verbindung mit den erstaunlichen Miniaturen zeigt eine mittelalterliche Vision des Orients.

Die Autorin und die Autoren analysieren und stellen einzigartige Handschrift vor, die zu den luxuriösen Exemplaren von „Den Reisen des Ritters Jean de Mandeville“, die eine der populärsten Schriften des späten Mittelalters waren, gehören. Die einzelnen Texte sind anregende Sonden in die Kunst- und Kulturgeschichte und zeigen nicht nur das Mittelalter im neuen Licht.

Die wunderschöne Publikation „Die Wunder der Erde. Die Reisen des Ritters Jean de Mandeville“ fesselt sicher nicht nur alle Interessenten für das (Spät)Mittelalter, sondern auch Bibliophile.

Obsah:

Eberhard König, Mandevilles Reisebericht im Buch der Wunder der Welt für Johann Ohnefurcht

Dieter Röschel, Beschreibung der Handschrift und der Miniaturen

DIE REISEN DES RITTERS JEAN DE MANDEVILLE – DER LIVRE DE MANDEVILLE.

Ein Gang durch das Buch – Beschreibung der weiteren Miniaturen im Textzusammenhang

Eberhard König, Ein entscheidender Umbruch in der Buchkunst

Gabriele Bartz, Die Buchmaler

Dieter Röschel, Eine fürstliche Handschrift – kodikologische Angaben zum Livre des merveilles

Bibliographie

Internet:

https://www.wbg-wissenverbindet.de/shop/41729/die-wunder-der-erde

O zlomku Mandevillova cestopisu z doby římského a českého krále Václava IV.:

http://www.stavitele-katedral.cz/nejkrasnejsi-stredoveke-rukopisy-iv-%E2%80%93-cesty-rytire-jana-z-mandevillu/