Darmstadt: Karl IV. Der europäische Kaiser – nejnovější životopis Karla IV. francouzského historika Pierra Monneta

Letos uplynulo již sedm set pět let od narození římského císaře a českého krále Karla IV. z dynastie Lucemburků. Před pěti lety, kdy jsme si připomínali karlovské kulaté výročí, jsme byli ve velkém očekávání nových, objevných prací, které přiblíží nejen vládu a dobu, ale i osobnost nejvýznamnějšího Lucemburka na našem trůnu. Realita ale byla zcela jiná. V převážné většině spatřila světlo světa jen „nová“ vydání starších knih, v nichž nemohly být, resp. nebyly zohledněny nejnovější výsledky bádání. Dokonce to vypadalo, že se historikové (čeští i zahraniční) osobnosti a idealizovaného obrazu Karla IV. bojí, a tak největším přínosem jubilejního roku byly některé objevné a zároveň podnětné výstavy, např. „Císař Karel IV. 1316–2016“, která byla postupně k vidění v Praze a Norimberku.

Až o dva roky později vyšla v Nakladatelství Lidové noviny nová a pro čtenáře částečně objevná karlovská monografie nazvaná „Karel IV. Portrét středověkého vládce“, kterou napsal Václav Žůrek, jenž se slavnému Lucemburkovi a jeho době věnuje již řadu let. Autor v úvodu své práce napsal, že ještě nenastal čas na sepsání nového, podrobného císařova životopisu, ale bádání posledních dvaceti let přineslo řadu nových poznatků, které by měly být souhrnně představeny široké veřejnosti.

Václav Žůrek pojal svého Karla IV. docela decentně. Text rozdělil do celkem dvanácti kapitol, z nichž první polovina je chronologickým popisem nejvýznamnějších mezníků Karlova života a jeho vlády. Zbývající kapitoly pak přinášejí nový pohled na panovníka. Jsou věnovány jeho panovnickému stylu a zaměřují se na vybrané fenomény, které nám umožňují mnohem lépe pochopit jeho vládu a také jeho historické dědictví.

Čtenáře by ale bezpochyby zajímal i zahraniční pohled na Karlovu vládu a jeho osobnost. V roce 1999 vyšel pod názvem „Karel IV. Císař v Evropě (1346–1378)“ překlad knihy německého historika Ferdinanda Seibta. Od jejího původního vydání ale letos uplynulo již čtyřicet tři let. Přesto se jedná o stále ceněnou práci.

A co takový francouzský pohled na Karla IV.? Vždyť s Francouzským královstvím byla spjata část jeho života a při své poslední diplomatické cestě, při níž chtěl mimo jiné představit francouzskému králi Karlu V. svého nástupce Václava IV., zavítal na místa svého dětství a mládí. Tento pohled by jistě mohl být nový a současně zajímavý.

Nyní máme jedinečnou šanci podívat se na Karla IV. i francouzskou optikou. V roce 2020 vydalo francouzské nakladatelství Fayard nejnovější biografii Karla IV. Autorem monografie „Charles IV. Un empereur en Europe“ je medievalista Pierre Monnet, jenž se specializuje na politické a sociální dějiny pozdního středověku. Karlu IV. věnoval pozornost již několikrát, např. byl společně se Jeanem-Claudem Schmittem editorem Karlova Vlastního životopisu „Vie de Charles IV de Luxembourg“ (Les Belles Lettres, 2010). Navíc je spojen i s výše uvedeným Václavem Žůrkem, který byl Monnetovým doktorandem.

Několik měsíců po francouzském vydání vyšel pod názvem „Karl IV. Der europäische Kaiser“ německý překlad Monnetovy práce, který je tak čtenářsky dostupnější i pro české zájemce. A právě této knize chceme věnovat zvýšenou pozornost.

Pierre Monnet se nechal inspirovat proslulým, dá se dokonce prohlásit ukázkovým „životopisem“ sv. Ludvíka francouzského historika Jacquese Le Goffa, a proto se u Karla IV. nejedná o klasickou, tedy čistě chronologicky pojatou biografii.

Svou práci rozdělil do tří hlavních oddílů o celkem deseti kapitolách. Každý oddíl je navíc doplněn ještě speciální kapitolou, tzv. aktem. Dva z těchto aktů přibližují Karlovu poslední návštěvu Paříže a jeho smrt. Třetí je pak krátkou úvahou na téma Kdo byl Karel IV. Pouze první oddíl o třech kapitolách – Princ, Král, Císař - je pojat chronologicky. Zbývající dva si všímají různých vybraných fenoménů a přibližují nejen Karlovu dobu a vládu, ale i jeho osobnost.

Karel IV. je představen jako mimořádný panovník, zákonodárce (velký důraz je kladen na Zlatou bulu z roku 1356), stavitel, vášnivý sběratel relikvií, vzdělanec i neúnavný cestovatel. Pro Monneta je Karel panovníkem mezi středověkem a moderní dobou, králem na křižovatce evropských kultur a jazyků, vladařem, jenž vládl v nelehké době, kdy byla Evropa zmítána na jedné straně morem a stoletou válkou, na straně druhé pak počátky papežského schizmatu, s nímž se ale nakonec museli popasovat až jeho synové.

Lucemburk je pro Monneta zcela výjimečným panovníkem, jenž byl celkem šestkrát korunován (1346 na římského krále v Bonnu, 1347 na českého krále v Praze, 1349 na římského krále v Cáchách, v lednu 1355 na lombardského krále v Miláně, v dubnu 1355 na římského císaře v Římě a roku 1365 na arelatského krále v Arles), čímž zcela zastínil i své slavné předchůdce. Navíc na průběh a podobu některých korunovací měl i svůj zásadní vliv.

Velká pozornost je věnována jeho vládě i tomu, jak chtěl být jako panovník vnímán, což přímo souvisí s myšlenkou dvou těl králů. Karel IV. kladl velký důraz na svou a rodovou  (dynastickou) reprezentaci a zároveň sebeprezentaci, která našla svůj výrazný odraz i ve výtvarném umění, jehož moc si panovník velice dobře uvědomoval. Dochovaná umělecká díla z doby Karlovy jsou toho jedinečným důkazem. Reprezentativní funkci měla i panovníkova sídla, vedle Prahy, která se stala dokonce „svatým“ městem, pak především Norimberk. Ale Monnet pojednal i o Karlově vztahu k dalším, především říšským městům, což je dáno i tím, že se fenoménem středověkých měst zabývá již řadu let.

Karel IV., jenž znal hned několik jazyků, je pro autora vzdělaným panovníkem, jehož obraz moudrého vládce dotvářeli i jeho schopní rádcové, kterými se obklopoval, a také různí vzdělanci a literáti (kronikáři), kteří se svými texty na tomto obrazu významně podíleli. Slavný Lucemburk je spjat i s pražskou univerzitou, ale Monnet správně zdůrazňuje, že během své vlády udělil privilegia i několika dalším univerzitám. Karla, který byl pro svou moudrost srovnáván se starozákonním králem Šalamounem, vyzvedává i jako spisovatele a především jeho „Vlastní životopis“ považuje za jeden z klíčových písemných pramenů, který i hojně cituje.

Karel je samozřejmě představen i jako zbožný král, který se prezentoval jako ochránce církve, donátor kostelů a klášterů, sběratel relikvií i jako bojovník proti nevěřícím. Jak ale víme, s jeho zálibou sbírat ostatky svatých to podle všeho bylo trochu jinak a vše bylo součástí jeho promyšlené vladařské ideologie.

Celá předposlední kapitola je zasvěcena panovníkovým dochovaným i některým nedochovaným „portrétům“ a „kryptoportrétům“, které byly důležitou součástí Karlovy panovnické ideologie. Při jejich interpretaci ale musíme být opatrní.

Poslední, desátá kapitola je věnována druhému životu Otce vlasti, který nezapočal až během kázání nad jeho mrtvým tělem, ale jeho zárodky nacházíme ještě za jeho života. Základy Lucemburkova idealizovaného obrazu byly totiž položeny jím samotným v rámci jeho propracované, výše již několikrát zmíněné panovnické ideologie, která byla jedním ze základních kamenů jeho vlády. Právě Karlův idealizovaný obraz pak ovlivnil jeho vnímání i na další staletí. K nejvíce proměnám panovníkova obrazu došlo v 19. a 20. století a ten ovlivňuje vnímání Karlova významu a odkazu dodnes. Monnet bohužel vychází především z německých pramenů, což částečně zkresluje dnešní pohled na jednoho z nejvýznamnějších pozdně středověkých císařů a králů.

Autor hned na prvních stránkách uvádí, že nevládne na rozdíl od němčiny češtinou, což je při psaní monografie o Karlu IV. velkým hendikepem. Právě u nás je slavnému Lucemburkovi věnována největší pozornost a jen minimum českých prací se dočkalo překladu do němčiny, případně angličtiny. Neznalost českých knih a studií se pak projevuje v samotném textu řadou nepřesností, případně chyb. Je však možné, že některé mohly vzniknout až při překladu z francouzštiny do němčiny. Dovolím si jich jen několik uvést: můžeme se např. dočíst, že Jan ze Středy se stal pražským arcibiskupem, že Václav I. a Václav II. jsou pohřbeni ve Svatovítské katedrále, že císařské insignie byly před březnem 1350 uloženy v Norimberku místo v Mnichově nebo že jednoho ze svých synů pojmenoval Karel IV. Vít.

Součástí třísetstránkové monografie je bohužel jen několik černobílých, často docela malých fotografií, což je velká škoda, protože právě kvalitní obrazový doprovod by vhodně doplnil slovem představený „obraz“ Karlovy doby i jeho výjimečné osobnosti. Myslím si, že např. mohla být alespoň částečně využita Karlova vyobrazení v rukopisech Velkých francouzských kronik. V příloze pak najdeme jen několik zajímavých map a lucemburský rodokmen.

I přes všechny výtky se v případě nejnovější monografie o Karlu IV. z dílny francouzského historika Pierra Monneta jedná o velice zajímavé a podnětné čtení, které přináší částečně odlišný pohled na našeho nejvýznamnějšího středověkého panovníka. Ukazuje se, že doba Karla IV. i jeho osobnost mají badatelům stále co nabídnout, a třeba se během pár let dočkáme i nějaké nové velké karlovské biografie.

Marek Zágora

Pierre Monnet, Karl IV. Der europäische Kaiser, wbg Theiss, Darmstadt 2021, 364 stran, doporučená cena 38 euro

Resümee:

Im Jahre 2020 erschien in Paris unter dem Titel „Charles IV. Un empereur en Europe“ (bei Les éditions Fayard) die neueste Biographie des Kaisers und Königs von Böhmen Karls IV. Im wbg Theiss Verlag erschien vor Kurzem die deutsche Übersetzung dieses interessanten Buches. Autor des Bandes „Karl IV. Der europäische Kaiser“ ist der französische Mediävist Pierre Monnet, der sich mit der Zeit und der Persönlichkeit eines der bedeutendsten spätmittelalterlichen Herrscher seit Jahren beschäftigte.

Es handelt sich nicht um eine klassische, chronologische Biographie, sondern ließ sich Monnet durch die berühmteste Arbeit Jacques Le Goffs über den Heiligen Ludwig inspirieren. Nur der erste Teil des Textes beschreibt Karls Leben und wichtige Meilensteine seiner Herrschaft chronologisch, zwei andere Teile sind dann den ausgewählten Aspekten seiner Zeit und Herrschaft gewidmet.

Karl IV. ist für Monnet ein Ausnahmeherrscher, der in der Zeit der Krise des 14. Jahrhunderts (Großer Pest, Hundertjähriger Krieg) herrschte. Aus vielen verschiedenen Blinkwinkeln präsentiert er Karl von Luxemburg als einen Herrscher europäischer Bedeutung, der nicht nur mit der Verabschiedung der Goldenen Bulle (1356), der Verfassung des Heiligen Römischen Reiches verbunden ist. Kaiser Karl IV. war eine außergewöhnliche Persönlichkeit des Mittelalters. Er war nicht nur Herrscher, Gesetzgeber, Stifter und Gönner, sondern auch ein intelligenter, gelehrter und weiser Monarch, der unter anderem in Prag die älteste Universität Mitteleuropas gründete. Er wusste auch, wie große Rolle die Bildende Kunst in Herrscherideologie spielt, und deshalb wurde sie für ihn ein wichtiges Mittel seiner Repräsentation und Selbstpräsentation.

Die neuste Biographie Karls IV. ist ein sehr interessantes Buch, das den Haupthelden neu, aus einer europäischen Perspektive zeigt. Es ist nur ein bisschen schade, dass Monnet kein Tschechisch kann und zahlreiche tschechische Studien und Monographien über Karl IV. nicht kannte, trotzdem geht es um ein anregendes Werk und es ist gut, dass ihre deutsche Übersetzung erschien.

Obsah:

Einleitung

TEIL I: EROBERN

Kapitel 1 Der Prinz: 1306–1346

Ein freudiges Ereignis

Im Schatten des Vaters

Zwischen Böhmen und dem Heiligen Römischen Reich: die römisch-deutsche Krone

Kapitel 2 Der König: 1346–1355

Böhmen: Karl IV. und sein Reich

Die Beilegung der Reichskrise

1355: Ein Kaiser wird gekrönt

Kapitel 3 Der Kaiser: 1356–1378

Auf dem Höhepunkt kaiserlicher Macht? Die Goldene Bulle

Die Konsolidierung der Hausmacht

Dauerbrenner Italien

Karl IV. und Frankreich

Erster Akt 1378: ein letztes Mal Paris

TEIL II: HERRSCHEN

Kapitel 4 Ländernamen

Das Luxemburg der Luxemburger

Böhmen: vom Herzogtum zum Königreich

Von den Přemysliden zu den Luxemburgern

Drei Kronen für ein Reich

Kapitel 5 König sein

Identität als Person, Identität als König

Siegel und Kronen

Der König und seine Königinnen

Kapitel 6 Regieren

Die Reichsvikariate

Kanzler, Berater und Finanziers

Prag: der Regierungssitz

Nürnberg: die Nebenhauptstadt

Aufenthalte und Reisen

Kapitel 7 Karl IV. und die Städte

Ein vorhandenes Netzwerk

Eine flexible Politik

Verschleuderte Städte?

Städte als Regierungsstützpunkte

Zweiter Akt

1378: die letzte Station oder Tod in Prag

TEIL III: ÜBERDAUERN

Kapitel 8 Schriften und Reliquien

Ein gelehrter König: Gedenken und Autorität des Geschriebenen

Die Autobiografie: über sich selbst schreiben

Die Schriften des Herrschers

Die Leidenschaft für Reliquien

Kapitel 9 Karl IV. in seinen Porträts

Den König zeigen

Karl IV. in Bild und Wort

Porträts und Kryptoporträts unterschiedlicher Tradition

Karls Bild in Prag: Karlsbrücke und Veitsdom

Karlstein oder die Obsession für königlich-kaiserliche Erhabenheit

Das Bild des König sim Schnittpunkt von Zeit und Raum

In Stein gemeißelt

Kapitel 10 Der König der anderen

Pro und kontra: das facettenreiche Bild im 14. Jahrhundert

Im 15. Jahrhundert: Das Scheitern der Luxemburger befleckt Karl IV. – und wäscht ihn wieder rein

Nach dem 16. Jahrhundert: geografische Einengung und Wandel des karolinischen Andenkens

Karl IV. als romantischer Nationalheld des 19. Jahrhunderts

Karl IV. in den Turbulenzen des 20. Jahrhunderts

Dritter Akt In der Waagschale: Wer war Karl IV.?

Karl IV. – eine Bilanz

Dank

ANHANG

Stammtafel der Luxemburger

Karten

Chronologie

Internet:

https://www.wbg-wissenverbindet.de/shop/35007/karl-iv.