Nejnovější dílo výtvarníka Davida Černého, jeho červený londýnský autobus, který má ruce a provádí pravidelné kliky, jsem neviděl na vlastní oči, ale pouze na fotografiích a v televizi. Je těžké v umění něco posuzovat, když dílo znáte jen z reprodukce...
Přesto na mě ten nápad působil jako osvěžující dílo. V současném umění je málo legrace. Hledají se složitá filozofická témata, řeší se ekologie, duchovní krize, konceptuální šarády.
Černý dovede pracovat s jednoduchým a čitelným humorem, jeho nadsázka je častokrát udělána velmi originálním způsobem. Kdyby jeho autobus stál v současnosti v parku na Friedrichově náměstí v centru Kasselu, možná by slavná mezinárodní výtvarná bilance documenta hned působila přívětivěji.
David Černý svá nejlepší tvůrčí léta označil za „promrdané roky", jak zní titul knih o jeho tvorbě, které sepsal Tomáš Pospiszyl. V poslední době jsem měl intenzivní pocit, že po této úspěšné tvůrčí a zřejmě i erotické fázi se Černý dostal do období jisté impotence. Takže v případě patrového londýnského autobusu, čili doubledeckeru, to vypadá, jako by na chvíli pozřel viagru.
Škoda jen toho nezapomenutelného trapasu s Entropou v Bruselu. Nemyslím tím výtvarné kvality jeho díla, což byl opět originální nápad hrající si s nadsázkou, ale to, jak si Černý v přímém přenosu před mnoha televizními kamerami veřejně nadělal do kalhot, když na něj předtím pár vládnoucích ódéesáků udělalo bububu...
PhDr. Peter Kováč
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru