Louny: Zemřel malíř Zdeněk Sýkora, průkopník počítačového umění

V úterý 12. července ve věku 91 let zemřel malíř Zdeněk Sýkora, asi nejslavnější současný obyvatel Loun, světově uznávaný průkopník užití počítače ve výtvarném umění. Jeho obrazy a grafiky jsou ohromujícím výsledkem spojením intelektu a instinktu, umělecké emoce a myšlenkové racionality.

O vzájemném vztahu malířství a matematiky, jaké Sýkora po většinu života praktikoval, snili už velikáni renesance, ale až naše doba poskytla umělcům neocenitelného pomocníka – počítač. Zdeněk Sýkora s ním komunikoval od jeho samotných počátků, kdy se v Čechách objevil, to jest od šedesátých let. Do počítače zadával různé souřadnice a stroj pak sám vybíral směr pohybu, dráhu zakroucení i tloušťku linie. Prvotní výtvarníkovy nápady jsou pouhé záznamy v sešitech se zvolenými čísly a s jednoduchými kresbičkami.

Počítačové umění nutně vzbuzuje představu jisté náhodnosti a mechaničnosti. Malování však autor věnoval obrovské množství práce, počítač se mu stal jen nástrojem, který nemohl nikdy nahradit výtvarný cit opravdového tvůrce. Výsledek Sýkorova snažení byl úchvatný jako nekonečný proud tónů Bachovy hudby nebo linie klenebních žeber prýštící k nebesům ve středověkých katedrálách.

Abstraktní umění druhé poloviny 20. století mi častokrát připadá nudné a dosti stereotypní, ale nikdy jsem neměl tento pocit u obrazů Zdeňka Sýkory, které působily kreativně. Pokaždé mě chytil do svých barevných linií jako do rybářských sítí. Nejprve překvapí barevnou nápaditostí a vnitřním rytmem obrazu, pak zase při podrobnější prohlídce zaujme pracnost, s jakou Sýkora svoje malby vytvářel. Na bílé ploše, jakési neutrální mapě, vytyčoval stovky kót a pečlivě propočítával každou další dráhu svých abstraktních barevných čar.

Soubornou výstavu měl Sýkora naposledy loni v Galerii hlavního města Prahy. Byla to pozoruhodná bilance svědčící o velkém respektu k jeho tvorbě, která není měřena jen miliónovými částkami, za něž se jeho obrazy prodávají na pražských aukcích.

Jeden z největších obrazů přezdívaný Poslední soud, který tehdy vévodil hlavnímu sálu v Městské knihovně, byl do Prahy zapůjčen ze Centre Pompidou v Paříži, nejvýznamnějšího stánku moderního umění v Evropě. Zdeněk Sýkora se narodil 3. února 1920 v Lounech. Vystudoval výtvarnou výchovu, deskriptivní geometrii a modelování na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde poté působil jako pedagog až do roku 1980.

Začínal jako krajinář, pak po krátké surrealistické a kubistické epizodě dospěl k abstrakci. Oženil se se svojí bývalou studentkou Lenkou, která se trvale stala jeho velkou inspirací a ochranitelkou jeho výtvarného odkazu. Malíř se roku 1991 stal čestným občanem města Loun, v roce 2003 mu byl francouzským ministrem kultury udělen titul rytíře Řádu umění a literatury a v roce 2005 obdržel prestižní rakouskou cenu Herberta Boeckla. Jeho sláva však začala už mnohem dříve. V roce 1968 byl vybrán jako velký talent na nejprestižnější mezinárodní přehlídku současného světového umění, na Documentu v německém Kasselu.

Sýkora byl činorodý do posledních chvil svého života. Malířství bylo pro něj omamnou vášní i největší životní láskou. Zemřel tak, jak žil, důstojně a klidně. Šel spát a ze spánku se už neprobudil.

PhDr. Peter Kováč