Ostrava: Cyklus přednášek Marka Zágory Umělecké dílo jako pramen poznání života ve středověku XII.

 

 

Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO) připravila ve spolupráci s historikem Markem Zágorou od září 2019 do června 2020 již dvanáctý cyklus přednášek o uměleckých dílech jako pramenech poznání života ve středověku. Přednášky se budou konat každé druhé úterý v měsíci v Domě umění. Začátek je vždy od 16:30. Vstup zdarma.

 

10. září 2019 Lazebnice v umění doby Václava IV.

Římský a český král Václav IV. vlastnil ve své době jednu z největších soukromých knihoven ve střední Evropě. Vedle jednotlivých dochovaných rukopisů zaujme i jejich úchvatná výzdoba, která dodnes nedá odborníkům spát. V králových manuskriptech jsou asi nejčastěji zobrazeny lazebnice, spoře oděné mladé ženy s nástroji svého řemesla, vědérkem a věníkem, které jsou v bordurách často rovnocennými protějšky samotného krále. Když s ním tvoří pár, bývají též ztotožňovány s jeho druhou manželkou, královnou Žofií Bavorskou. Symbolika lazebnic je velice bohatá. Nejčastěji jsou spojovány s očištěním, obrodou či znovuzrozením. Lazebnice bývá interpretována i jako dvojnice Venuše. Může být ale vnímána také jako personifikace „poslušného lidu“. Přednáška představí tajuplný svět lazebnic, které se v době Václava IV. neobjevovaly jen v jeho rukopisech.

 

8. říjen 2019 Renesanční člověk Leonardo da Vinci

Před pěti sty lety zemřel renesanční umělec a všestranný myslitel Leonardo da Vinci (1452-1519), jenž bývá považován za jednoho z největších géniů v dějinách. Dnes jej především vnímáme jako umělce, jehož dochovaná umělecká díla lákají davy návštěvníků světových muzeí a galerií. Leonardo ale po sobě zanechal mnohem rozsáhlejší dílo, než si dokážeme představit. Byl mužem s neuvěřitelně širokým záběrem, jemuž téměř žádný obor nebyl cizí. Byl vizionářem, jenž se snažil převést své poznatky do praxe. Přišel s řadou nápadů, které bývají často označovány za vynálezy, ale ve skutečnosti s nimi Leonardo předběhl svou dobu, a tak byl spíše autorem prvního nápadu, myšlenky, podnětu, který byl později doveden ke zdárnému konci. Jeho život i dílo je opředeno řadou záhad a mýtů. Sám o sobě tvrdil, že napsal 120 knih, ale žádnou nepublikoval. A i když po sobě zanechal rozsáhlé deníky (kolem 7 200 stran), přesto máme stále co objevovat.

 

12. listopad 2019 Jana z Arku – příběh Panny Orleánské

Letos uplynulo 590 let od jedné z klíčových událostí tzv. stoleté války mezi Francií a Anglií. Francouzské vojsko vedené Janou z Arku (1412-1431) dobylo město Orléans. Jana je považována za nejlépe doloženou ženskou postavu v historii. Nebyla chudou, hloupou dívkou nebo loutkou v rukách vlivných mužů, naopak měla své politické přesvědčení, a proto se přidala na stranu dauphina Karla, kterému dopomohla až ke královské korunovaci v Remeši. Byla mladou, silnou ženu, která sebe samotnou považovala za věštkyni a která si stala pevně za svým, a byla pro to ochotna i zemřít. Její tělo se postupně fyzicky i psychicky přizpůsobilo nové roli. I když byla ženou, vystupovala jako muž a v mužském oděvu vedla i vojáky do bitev. Přednáška přiblíží život a osobnost Jany z Arku. Pozornost bude věnována i jejímu „druhému“ životu, který je spjat hlavně s rehabilitačním procesem z roku 1456, kdy byl zrušen rozsudek smrti upálením za kacířství.

 

10. prosinec 2019 Richard Lví srdce

Před osmi sty dvaceti lety zemřel anglický král, proslulý rytíř a křižák Richard I. Lví srdce (1157-1199), jehož život a vláda jsou opředeny řadou mýtů a legend. Richard, více Francouz než Angličan, byl až třetím synem anglického krále Jindřicha II. Plantageneta a Eleonor Akvitánské, takže se s ním původně jako s budoucím králem nepočítalo. Nejznámější etapa jeho života je pak spjata s účastí na křížové výpravě do Svaté země a jeho potupným zajetím při zpáteční cestě. Již svými současníky byl vnímán jako příkladný rytíř, ale dnes dobře víme, že měl i temné a dokonce skrývané stránky. Velice komplikovaný byl též jeho vztah k ženám. Richardovou „nejmilovanější“ ženou tak byla jeho matka. Richardův dobrodružný život nakonec ukončil „náhodný“ výstřel z kuše při obléhání nepříliš významného hradu Châlus. Přednáška přiblíží život a osobnost jednoho nejznámějších anglických králů středověku.

 

14. leden 2020 Astronomicko-astrologické rukopisy doby Václava IV.

Panovníci vrcholného a pozdního středověku se hojně zajímali o astronomii a astrologii. Nejinak tomu bylo i v Českém království. Z Lucemburků se nejvíce oběma obory zabýval římský a český král Václav IV. Hlavními důkazy jsou tři dochované astronomicko-astrologické manuskripty z jeho knihovny. Dva z nich se dnes nacházejí v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Prvním je tzv. Vídeňský astronomicko-astrologický sborník, druhým pak Quadripartitus Klaudia Ptolemaia. Nejméně známým je pak třetí rukopis, tzv. Mnichovský astronomicko-astrologický sborník, uložený v Bavorské státní knihovně v Mnichově. Především oba sborníky zaujmou jak po stránce obsahové, tak i po stránce výtvarné. Součástí výzdoby jsou i typické symboly Václava IV., kterého nezajímala jen výtvarná stránka kodexů, ale bezpochyby i jejich obsah. Přednáška představí slovem i obrazem všechny tři rukopisy.

 

11. únor 2020 Červená a modrá – barvy nejen lásky a nebes

Barvy hrály a stále hrají velice významnou roli v dějinách stejně jako v našich životech. Nejoblíbenější barvou současnosti je modrá, ale ne vždy tomu tak bylo. U Řeků a Římanů nebyla ceněnou barvou a byla dokonce přehlížena. Zároveň byla barvou bez významnější symboliky. K obratu došlo v 11. a hlavně 12. století, kdy se stala barvou oděvu Panny Marie. S rozvojem jejího kultu tak modrá dostala novou náplň a stala se i barvou královskou. Od 17. století je modrá nejoblíbenější barvou v Evropě. Jejím konkurentem byla červená a všechny její odstíny. Červená byla původně nejoblíbenější barvou, ale postupně o své postavení přišla. Ve starověku patřila společně s černou a bílou ke třem základním barvám. Ve středověku se objevila nová protikladná dvojice: červená a modrá. Červená pak začala postupně ztrácet na oblibě a stala se barvou kontroverzní. Přednáška představí fascinující historii modré a červené barvy a jejich symboliku od pravěku až po současnost.

 

10. březen 2020 Místa posledního odpočinku českých knížat a králů

Všichni panovníci byli smrtelní lidé, po jejichž skonu spočinula jejich těla v chrámových kryptách a kaplích. Někteří se snažili založit dynastická pohřebiště, kde by byly uloženy nejen jejich ostatky, ale i těla jejich nástupců, a kam by byly případně přeneseny i ostatky jejich předchůdců. Většinou ale nebyli úspěšní, a proto najdeme česká knížata a české krále pohřbené na mnoha různých místech u nás i v zahraničí. U některých vladařů ani nevíme, kde byli pohřbeni, u jiných to víme, ale jejich hroby nebyly dosud objeveny, hroby dalších pak byly v minulých staletích zcela zničeny. Nejvíce českých panovníků je pohřbeno na Pražském hradě. Nejznámějším tamním pohřebištěm je Svatovítská katedrála, kam byly přeneseny nejen ostatky Přemyslovců z románské baziliky sv. Víta, ale později v ní našli své místo posledního odpočinku i někteří vladaři z rodu Lucemburků nebo první Habsburkové. Přednáška představí více i méně známá místa posledního odpočinku českých knížat a králů.

 

14. duben 2020 Barevný svět středověkých vitrají

Někdo na středověkých katedrálách obdivuje architekturu, jiný zase dochovanou sochařskou výzdobu. Velkou pozornost si ale zaslouží i dochované sklomalby - vitraje. Slovo vitraj je odvozeno z francouzského vitrail (prosklené okno). Jednoduše řečeno se jedná o mozaiku složenou z větších a menších kousků barevného skla, které jsou spojeny ohebným olověným páskem. Dílo takto vytvořené je pak odolné nejen vůči slunečnímu svitu, ale i dešti a větru. Jde o skutečná umělecká díla, která si navíc pohrávají s barevností různě velkých dílků a také se světlem, které jimi během dne prochází. Jinak ale působí vitraje na nás, jinak působily na široké středověké publikum. To bylo často negramotné, proto jednotlivé živé obrazy čerpající z náboženských textů i z každodenního života byly významným komunikačním prostředkem. Přednáška přiblíží nejen výrobu vitrají, ale představí je též jako významný pramen pro poznání středověkého života a myšlení.

 

12. květen 2020 Liška ve středověku

Středověk vnímal lišku především jako lstivé a nepoctivé zvíře, které je ochotné předstírat mrtvolu, jen aby získalo nějakou potravu pro sebe a svoje mláďata. Liška byla spojována dokonce se samotným ďáblem, který předstírá mrtvého, aby si podržel všechny, kteří žijí příliš světským životem, a ukázal se jim teprve, až když je má pevně ve své moci. Nejznámější liškou středověku, která byla původně vnímána docela pozitivně, byl Renart, hrdina proslulého Románu o lišákovi, venkovský zeman se sklony k lapkovství, jenž se chová nejen jako zástupce zvířecího světa, ale má i řadu lidských vlastností. Jeho nejstarší veršované příběhy byly sepsány již v roce 1170, nejmladší kolem roku 1240, a jejich autory byli vzdělaní klerikové. Jednotlivé texty jsou nejen vyprávěním o Renartovi, ale zároveň i zajímavou sondou do života středověké společnosti a jejího myšlení.

 

9. červen 2020 Tapiserie z Bayeux – nové poznatky

Tapiserie z Bayeux je jednou z nejvýznamnějších a nejznámějších uměleckých památek 11. století. Ve skutečnosti se nejedná o tkaný nástěnný koberec, ale o téměř sedmdesát pět metrů dlouhou a asi půl metru širokou výšivku, na níž jsou zobrazeny hlavní historické události normanské invaze do Anglie, která vyvrcholila slavnou bitvou u Hastings. Tapiserie je zároveň jedinečným vizuálním svědectvím o době svého vzniku. Otevírá se před námi život středověké společnosti plný dnes již těžce vysvětlitelných gest a symbolů, z nichž jsou některé podobně záhadné jako samotný vyšívaný pás. Přednáška přiblíží nejen historii ovládnutí Anglie Normany v čele s Vilémem Dobyvatelem, ale i příběh samotné „tapiserie“, která byla v roce 2007 zapsána na seznam UNESCO Paměť světa. Zároveň budou představeny i nejnovější poznatky, které představí celé dílo ve zcela novém světle.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru