Ostrava: Galerie výtvarného umění v Ostravě nabídne v rámci cyklu Umělecké dílo jako pramen poznání života ve středověku IX. další přednášky historika Marka Zágory

Historik Marek Zágora připravil pro Galerii výtvarného umění v Ostravě dalších deset přednášek z cyklu Umělecké dílo jako pramen poznání života ve středověku. Přednášky se budou konat každé druhé úterý v měsíci v ostravském Domě umění (Jurečkova 9). Začátek vždy v 16:30. Vstup zdarma.

Anotace:

13. září 2016 Vita Caroli

Vita Caroli je nejznámějším a zároveň nejvýznamnějším literárním dílem římského císaře a českého krále Karla IV. Ve skutečnosti je autorem pouze první části textu, celkem čtrnácti kapitol, které přibližují jeho život od dětství do roku 1340. Jedná se o příběhy, z nichž vždy plyne nějaké ponaučení, které adresuje svým nástupcům. Druhou část díla, celých šest kapitol napsal s určitým časovým odstupem neznámý autor, v nichž přiblížil roky 1341-1346. Tato část má více kronikářský charakter. Celé dílo končí Karlovou volbou římským králem. Karlův Vlastní životopis byl již ve středověku oblíbeným literárním dílem, o čemž svědčí i to, že byl během 15. století přeložen do staročeštiny a též němčiny. Do současnosti se dochovalo několik zajímavých exemplářů díla, jejichž výzdobu přednáška přiblíží.

11. říjen 2016 Ženy Karla IV.

Římský císař a český král Karel IV. se stejně jako většina panovníků snažil zajistit pokračování svého rodu a vlády. Chtěl mít pokud možno velice početné potomstvo, hlavně pak syny. Uvědomoval si rovněž význam sňatkové politiky. Věděl, že úspěšná sňatková politika je dobrým základem úspěšné vlády. Sám byl čtyřikrát ženatý: první manželství s Blankou z Valois domluvil jeho otec, další sňatky (s Annou Falckou, Annou Svídnickou a Alžbětou Pomořanskou) pak byly motivovány převážně politicky. Karel sňatky získával nejen manželku a potencionální matku svých dětí, ale často i nárok na zajímavé územní zisky a politické spojence. Jako otec se pak chtěl postarat i o budoucnost svých dětí, nejen synů, ale též dcer.

8. listopad 2016 Méně známá vyobrazení Karla IV.

Karel IV. z rodu Lucemburků, od jehož narození uplynulo letos v květnu sedm set let, je prvním českým panovníkem, jehož „portréty“ a další soudová vyobrazení nesou „skutečné“ fyziognomické rysy zobrazovaného. V době jeho vlády vznikla řada uměleckých děl (v českých zemích i v zahraničí), která měla sloužit k vladařské reprezentaci a zároveň také prezentaci královské moci, čemuž byl často podřízen i výsledný „obraz“. Karel IV. kladl nebývalý důraz na své zobrazování, což mělo často politický, až propagandistický charakter. Některá jeho zobrazení byla zřetelným vyjádřením jeho panovnické a dynastické ideologie. Přednáška přiblíží vybraná, především méně známá středověká vyobrazení Karla IV. i s jejich interpretací.

13. prosinec 2016 Jan, vévoda z Berry – bibliofil a mecenáš

Letos v červnu uplynulo šest set let od smrti Jana, vévody z Berry (1340-1416) jednoho z největších mecenášů umění přelomu 14. a 15. století. Byl třetím synem francouzského krále Jana II. Dobrého a Bonny Lucemburské, dcery českého krále Jana Lucemburského, byl tedy i synovcem římského císaře a českého krále Karla IV. Jan již ve své době proslul jako bibliofil, milovník bohatě iluminovaných rukopisů, „stavitel“ a objednavatel řady dalších uměleckých děl. Dnes si s ním spojujeme hlavně jeden z nejkrásnějších středověkých manuskriptů, Přebohaté hodinky vévody z Berry (Les Trés Riches Heures de Duc de Berry), jejichž výzdoba i po staletích stále uchvacuje. Přednáška představí nejen život vévody z Berry, ale i dochovaná a také některá nedochovaná díla s ním spjatá.

10. leden 2017 Karlštejn

V červnu 1348 byla zahájena stavba hradu Karlštejna, který byl zamýšlen jako skromná stavba k pobytům královské rodiny. Stavba probíhala mezi lety 1348–1357, vnitřní výzdoba byla dokončena v roce 1365. Záměr uložit zde a ochraňovat korunovační klenoty Svaté říše římské a svaté ostatky pojal Karel IV. po roce 1350, kdy převzal tzv. říšský poklad. Po návratu z římské jízdy v roce 1355 pak rozhodl, že se Karlštejn změní v přepychový trezor. Hrad byl uspořádán podle významu. Císařský palác byl upraven na soukromé obydlí panovnického páru. V Menší věži sídlila kapitula pověřená duchovní péčí o český královský ostatkový poklad. Ve Velké věži nechal nakonec císař vybudovat nejcennější prostor celého hradu, kapli sv. Kříže. Karlštejn se tak stal zhmotněním Karlovy ideje o splynutí světské a duchovní moci.

14. únor 2017 Ladislav Pohrobek ve vizuálních pramenech středověku

Letos uplyne pět set šedesát let od smrti českého a uherského krále Ladislava Pohrobka, který vládl bohužel velice krátce, a proto neměl dostatek času prokázat své vladařské schopnosti. Ladislav Pohrobek byl pravnukem Karla IV. a vnukem Zikmunda Lucemburského. Bohužel svého otce Albrechta V. Habsburského nepoznal, protože zemřel ještě před jeho narozením (proto Pohrobek), matku Alžbětu Lucemburskou pak ztratil v necelých třech letech. Ladislav prožil velice dramatický život spjatý s klíčovými historickými událostmi střední Evropy poloviny 15. věku a v některých momentech mu šlo doslova o život. Zemřel nečekaně v sedmnácti letech, krátce před svatbou s francouzskou princeznou. Snažil se navázat na své předchůdce, což se mimo jiné odrazilo i ve výtvarném umění, hlavně v jeho zobrazování.

14. březen 2017 Bellifortis jako kniha kuriozit

Z tradice tzv. knih ohňostrojů vycházely na přelomu 14. a 15. století bohatě ilustrované rukopisy věnované vojenské technice, jako je i „Bellifortis“ Konráda Kyesera z Eichstättu, jenž na přelomu 14. a 15. století působil na dvoře českého a římského krále Václava IV. Název díla můžeme přeložit jako „ten, který je silný ve válce“. Ve své době bylo toto dílo velice oblíbené, o čemž svědčí i fakt, že se do současnosti dochovalo více než třicet exemplářů. Bellifortis je umnou kompilací známých děl vojenského inženýrství a techniky, některé pasáže ale vycházejí i z praxe, i když v nich autor hodně popustil uzdu své fantazie. Výjimečné tak nejsou ani autorovy fantaskní vynálezy, jež nám umožňují nahlédnout do imaginárního světa nejen středověkého vojenského umění.

11. duben 2017 Svět středověkých katedrál

Když se řekne katedrála, většině se vybaví Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, která je nejvýznamnější sakrální stavbou v našich dějinách a jedním ze symbolů české státnosti. Pro některé historiky je ale katedrála obecně symbolem jedné celé epochy, pro jiné pak jevištěm dějin, kde poslední opona ještě nepadla, a fenomén katedrály žije dál. Katedrálu avšak můžeme i vnímat jako „Gesamtkunstwerk“, tedy komplexní dílo, které nese všechny charakteristické rysy západního křesťanství. Přednáška se pokusí na mnoha konkrétních příkladech přiblížit pestrý „svět“ středověkých katedrál od jejich vzniku až po jednotlivé funkce, které tyto výjimečné, na symboliku bohaté stavby měly, resp. stále mají.

9. květen 2017 Život Zikmunda Lucemburského Eberharda Windeckeho

Na dvoře římského císaře, uherského a českého krále Zikmunda Lucemburského působila řada zajímavých osobností. Najdeme mezi nimi i obchodníka a kronikáře Eberharda Windeckeho (asi 1380-1440/1441). V roce 1410 se připojil k Zikmundovi, kterého doprovázel na jeho cestách po západní Evropě. Panovník si velice cenil jeho obchodní a finanční znalosti. Po vladařově boku se zdržoval i na kostnickém koncilu a Zikmund jej dokonce poslal roku 1418 do Itálie k nově zvolenému papeži Martinovi V. Po roce 1424 se usadil v Mohuči a věnoval obchodu s kožešinami. Kromě toho sepsal kroniku o době Zikmunda Lucemburského, kterou pojmenoval „Kaiser Sigismunds Buch“. Představil v ní panovníkovy činy a zdůraznil nejen jeho zásluhy o Říši a křesťanství, ale i svůj vlastní, přátelský vztah k němu. Windeckeho kronika je výjimečné historiografické dílo. Dochované exempláře mají bohatý obrazový doprovod.

13. červen 2017 Pes ve středověku

Pes byl od pravěku věrným a důležitým pomocníkem člověka. Podle středověkých bestiářů nebyl schopen žít bez lidí. Měl mnoho ras, které byly vyšlechtěny k různým účelům. Některé měly hlídat majetek, jiné byly určeny k lovu zvířat nebo ptáků, jiné měly hlídat ovce. Existovali i psi určení k mazlení a jejich majitelé si je pořizovali za vysoké částky. U psů byla ceněna jejich schopnost vyléčit si olizováním rány, čemuž je věnována velká pozornost i v dochovaných písemných pramenech. Léčivé schopnosti byly dávány většinou do souvislostí se zpovědí, která může člověka „vyléčit“ z hříchů. I když byl pes na jedné straně vnímán jako ztělesnění věrnosti, byly mu zároveň připisovány některé špatné vlastnosti a byl považován za nečisté zvíře.