Doc. Martin Nodl, Ph.D.

Monogramista IP. Oltář svaté Anny samotřetí v Českém Krumlově

GLOSY HISTORICKÉ MARTINA NODLA LXXVII

Souvislosti 4/2020

Monogramista IP. Oltář svaté Anny samotřetí v Českém Krumlově

Citace: "Kniha věnovaná původem pasovskému řezbáři Monogramistovi IP (Stavitelé katedrál 2020) je pozoruhodnou prací. Její pozoruhodnost spočívá ve skutečnosti, že je utkána z vlákna hypotéz, jež ve svém výsledku předkládají vskutku ucelený (nikoli však nutně pravdivý) příběh. Pro české dějiny umění ona ryzí hypotetičnost samozřejmě není ničím výjimečným. Hlavnímu autorovi knihy, Petru Kováčovi, ale nic jiného nezbývalo. Na rozdíl od jiných věhlasných jihoněmeckých řezbářů (Veita Stosse či Tilmana Riemenschneidera), s nimiž můžeme mistrovství Monogramisty IP směle srovnávat, se ve vztahu k tomuto pasovskému "řezákovi", jak Monogramistu IP označil Zdeněk Lev z Rožmitálu, tvořícímu na počátku 16. století, nedochovaly žádné písemné prameny, na jejichž podkladě bychom mohli odhalit jeho kariéru a samozřejmě i plný rozsah působnosti jeho řezbářského díla, včetně činnosti jeho dílny.

Ze tří děl, jež je jednoznačně možné připsat Monogramistovi IP, se Kováč detailně věnuje oltáři sv. Anny samotřetí, dnes uloženému na zámku v Českém Krumlově. Ikonografickým rozborem se pokouší odhalit jeho vzory, a to jak v soudobé grafické tvorbě, tak v dobové naučné náboženské literatuře. Pozornost si zaslouží především Kováčovy poukazy na původně latinský, v 15. století do několika vernakulárních jazyků přeložený spis Jana z Hildesheimu pojednávající o Třech králích. Ještě větší prostor autor samozřejmě věnuje stylovým vlivům, jež shledává jak ve starším jihoněmeckém řezbářství, tak v Dürerově perspektivním uvažování. Ve svých hypotézách vcelku odvážně rovněž mluví o vlivech italských, především Mantegny, přičemž je více než přesvědčen, že Monogramista IP italské podněty získával přímo na místě, v severní Itálii, nikoli zprostředkovaně. Na rozdíl od mnoha jiných badatelů, kteří se snažili určit okruh děl, jejichž autorem mohl být Monogramista IP či jeho dílna, se Kováč soustředí téměř výhradně na provedením opravdu špičkový oltář sv. Anny samotřetí.

Jeho objednavatelem byl Zdeněk Lev z Rožmitálu, v prvních desetiletích 16. století jeden z nejmocnějších šlechticů v Českém království. Kováč se pokouší, opět prostřednictvím hypotéz, určit, pro jaký kostel, respektive pro jaké církevní společenství byl oltář sv. Anny samotřetí původně určen a jakými cestami se dostal do rukou Rožmberků. Ještě důležitější je ale otázka, kdo byl konceptorem tohoto oltáře. Zdeněk Lev z Rožmitálů téměř jistě ne. Podle Kováče stál za ideovým pozadím vzniku podoby oltáře horlivý bojovník proti utrakvistům, Jednotě bratrské a rané německé reformaci františkán Jan Vodňanský. Již staršímu bádání se podařilo doložit jeho styky se Zdeňkem Lvem (dedikoval mu jeden ze svých spisů), a právě na jejich podkladě autor postavil hypotézu o jeho stanovení ikonografického programu oltáře sv. Anny samotřetí. Vodňanský byl, jak známo, autorem traktátu o neposkvrněném početí Panny Marie, napěchovaném příběhy pověrečné zbožnosti, v němž obhajoval jedinečnost a pravověrnost katolicismu. V tomto ohledu tedy mohl Vodňanský na vyobrazení sv. Anny, Panny Marie a malého Ježíška na centrální části obrazu, respektive na ztvárnění klanění Tří králů pod ním, vskutku působit. Považovat však celý oltář, dokončený na počátku dvacátých let 16. století, za manifestační proklamaci katolické víry, jak Kováč tvrdí, je až příliš kategorické. Jistě, raně luterská reformace stejně jako český utrakvismus se vyhýbaly úctě prokazované světcům a nebyly vyznavači dogmatu o neposkvrněném početí. Zároveň si je ale třeba uvědomit, že program svatoanenského oltáře nijak neútočí proti samotnému reformačnímu myšlení. A považovat ho na přelomu desátých a dvacátých let 16. století za striktně katolický po mém soudu rovněž nemůžeme. Ostatně sám Monogramista IP pracoval i pro utrakvistické zadavatele a obdobně jako většina řezbářů a malířů jeho doby na konfesní vyhraněnost nehleděl. Kováčovi však budiž připsáno ke cti, že se vyhnul jednoznačnému spojení objednávky tohoto oltáře se sesazením Lva z Rožmitálu z úřadu nejvyššího purkrabího.

Sama kniha přitom není pouhou prezentací již zmíněného přediva hypotéz. Vedle nich totiž ve snaze o celistvost zprostředkovává rovněž zprávu o restaurování oltáře sv. Anny samotřetí, podává vyčerpávající informace o záznamech ve starých inventářích a v poslední části přetiskuje všechny starší studie věnované Monogramistovi IP a jeho (dnes) českokrumlovskému oltáři od Jiřího Kropáčka, Antona Legnera, Jana Müllera, Jaromíra Homolky, Jutty Reisinger a Jiřího Fajta. Tím předkládá čtenářům možnost učinit si vlastní obrázek a zároveň tím dává všanc své vlastní interpretace, z nichž je jednoznačně patrné, že stojí na ramenou předchůdců a že se s nimi kriticky vyrovnává. V tomto ohledu je Kováčův postup příkladný."