SCRIPTORIUM, spolek pro nekomerční vydávání odborné literatury, vydalo ve spolupráci s Ústavem pro český jazyk Akademie věd České republiky kritickou edici staročeského textu Korunovačního řádu Karla IV. (Ordo ad coronandum regem Bohemorum), který se skládá ze tří menších částí: korunovačního řádu českého krále, korunovačního řádu české královny a řádu „obláčenie králového“. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších písemných památek spojovaných s císařem a českým králem Karlem IV. Jeho autorství je však spíše ideové.
Naposledy se mohla širší veřejnost seznámit s textem řádu v roce 2009, kdy Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze vydala ve spolupráci s Katolickou teologickou fakultou UK a 1. lékařskou fakultou UK v nakladatelství Togga publikaci „Korunovační řád českých králů“ (Jiří Kuthan – Miroslav Šmied (eds.)).
Třetí část reprezentativní publikace tvoří text Korunovačního řádu Karla IV. Latinský text byl otištěn podle kritické edice Josefa Cibulky z roku 1934. Vedle něj byl v knize paralelně vydán i nejstarší překlad do staročeštiny z konce 14. století a pro „čtenáře“ 21. století také přístupnější překlad do češtiny současné.
V knize byla přetištěna i základní studie o korunovačním řádu českých králů „Český řád korunovační a jeho původ“ Josefa Cibulky, která vyšla naposledy roku 1934 v edici Knihovna časopisu katolického duchovenstva, Nová řada č. 1. Cibulkova práce stále platí, i když s četnými výhradami, za nejlepší rozbor korunovačního řádu. Editoři knihy ale tehdy nedokázali využít nabízené možnosti a neopatřili Cibulkovu životní práci ani upřesňujícími poznámkami, ani doplňujícím doslovem.
Nyní máme k dispozici první kritickou edici staročeského textu Korunovačního řádu Karla IV., která byla navíc zpracována s přihlédnutím ke všem osmi známým rukopisům, z nichž převážná většina pochází z 15. a 16. století. Samotné edici předchází pět statí, které přibližují text hned z několika různých úhlů pohledu.
Historik Václav Žůrek, velký znalec korunovačních řádů a obřadů, přibližuje podobu, obsah a také historické pozadí vzniku řádu Karla IV. Autor představuje i hlavní vlivy a inspirace, a také české zvláštnosti, pasáže, které se v jiných korunovačních předpisech nevyskytují. Úplný latinský text Korunovačního řádu Karla IV., který podle Václava Žůrka vznikl až v 60. letech 14. století, se dochoval jen ve třech pozdějších opisech.
Michal Dragoun přináší kodikologický rozbor všech osmi dochovaných rukopisů s českým překladem. Čtyři české texty korunovačního řádu se nacházejí v Rakouské národní knihovně ve Vídni (mezi nimi i ten úplně nejstarší z roku 1396), zbytek pak v České republice (Praha, Litoměřice). Zajímavostí je, že se český text vyskytuje ve dvou typech rukopisů. Prvním jsou manuskripty s texty připisovanými Karlu IV., druhým pak soubory právních památek. Hlavním příjemcem českého překladu řádu mělo být podle všeho laické prostředí. Autor upravuje i dataci jednotlivých rukopisů a snaží se mezi nimi hledat vzájemné vztahy.
Tomáš Gaudek se zabývá výzdobou textu korunovačního řádu ve třech dochovaných rukopisech, které jsou uloženy v Rakouské národní knihovně. Zbývající české texty řádu jsou bez výzdoby. Ve vídeňských manuskriptech najdeme celkem dvě historizující iniciály a šest iluminací, které jsou zároveň projevem panovnické reprezentace. Autor je všechny popisuje a zasazuje do širších souvislostí.
Vyzdoben je nejstarší překlad z roku 1396, jehož dvě iniciály R s králem a královnou mezi biskupy jsou spojovány s ateliérem Mistra Pavlových epištol. Tři iluminace (král korunovaný dvěma biskupy, královna korunovaná dvěma biskupy a trůnící královský pár) zdobí text z roku 1472. Výzdoba je dílem dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce. Poslední rukopis se třemi iluminacemi vznikl kolem roku 1500 a jeho výzdoba je spjata s tvorbou okruhu Janíčka Zmizelého z Písku. Z ikonografického hlediska je pak nejzajímavější poslední iluminace s korunovaným královským párem, který není zobrazen osamoceně, nýbrž obklopen dvořany.
Martina Jamborová představuje dochované rukopisy se staročeským překladem řádu po stránce jazykové. Jejich jazyk pak charakterizuje hlavně na základě vzájemné komparace, která měla vliv i na přípravu samotné edice. Z jazykového rozboru vyplývá, že překladatel nejstaršího staročeského znění byl na vysoké jazykové i intelektuální úrovni a i proto je překlad Korunovačního řádu Karla IV. významným dílem staročeského písemnictví.
Autorkou poslední statě je Kateřina Voleková, která se zaměřila na vztah staročeského textu k latinské předloze. Podle ní se jedná o velice zdařilý překlad, i když se překladatel snažil až o otrockou doslovnost, od níž se ale postupně odpoutal. V rámci překladu vytvořil i několik zcela nových slov, z nichž ale většina byla v mladších opisech nahrazena běžnějšími výrazy.
Po úvodních statích následuje samotná edice, která je navíc ještě velice vhodně doplněna diferenčním slovníčkem, který napomáhá k pohodlnému porozumění staročeskému textu.
Součástí statí je i převážně barevný obrazový doprovod, který je nejzajímavější v části zasvěcené uměleckohistorickému rozboru výzdoby tří výše zmíněných vídeňských rukopisů.
Vydání publikace „Korunovační řád Karla IV.“ s první kritickou edicí jeho staročeského překladu je velice záslužným počinem. Cestu k ní si určitě najdou nejen odborníci, ale i širší veřejnost.
Marek Zágora
Martina Jamborová (ed.), Korunovační řád Karla IV., Scriptorium, Dolní Břežany 2019, ve skutečnosti 2020, 148 stran, doporučená cena 220 Kč
Obsah:
Předmluva
STATI
Václav Žůrek, Korunovační řád Karla IV. jako historický pramen
Michal Dragoun, Rukopisy s českým zněním Korunovačního řádu Karla IV.
Tomáš Gaudek, Výzdoba českých rukopisů s Korunovačním řádem Karla IV.
Martina Jamborová, Jazyk staročeského překladu Korunovačního řádu Karla IV.
Kateřina Voleková, Vztah staročeského Korunovačního řádu Karla IV. k latinské předloze
EDICE
Ediční poznámka a transkripční zásady
Korunovační řád Karla IV.
Diferenční slovníček k edici Korunovačního řádu Karla IV.
Internet:
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru