knižní novinky detaildolní břežany: podnětná kolektivní monografie knižní kultura českého středověku (scriptorium)

Dolní Břežany: Podnětná kolektivní monografie Knižní kultura českého středověku (Scriptorium)

V roce 1990 vyšla v nakladatelství a vydavatelství Panorama kolektivní monografie „Česká kniha v proměnách staletí“ (Mirjam Bohatcová a kol., Praha 1990). Na dlouhých třicet let se jednalo o poslední souhrnné zpracování dějin české knižní kultury. Autory textů o středověké a raně renesanční knižní kultuře byli Ivan Hlaváček, Josef Krása, Bohumil Nuska a Pravoslav Kneidl. Z více než šestisetstránkové publikace byla sledovanému období vymezena přibližně čtvrtina rozsahu celé knihy.

Po třech desetiletích se do rukou zájemců dostává nová, velice zajímavá a současně podnětná kolektivní monografie nazvaná „Knižní kultura českého středověku“, která přibližuje v názvu uvedené téma na základě nejnovějších poznatků. Nádhernou, bohatě ilustrovanou (přes dvě stě padesát kvalitních barevných vyobrazení) publikaci vydalo SCRIPTORIUM – Spolek pro nekomerční vydávání odborné literatury.

Podíváme-li se na v posledních letech vydané publikace věnované otázkám středověké knižní kultury, narazíme většinou buď na monografie zasvěcené vybraným, nejčastěji zmiňovaným rukopisům (Vyšehradský kodex, Latinský zlomek tzv. Dalimila…), nebo katalogy předních českých a moravských středověkých knihoven (naposledy Pavol Černý, Středověké a raně novověké iluminované rukopisy ve sbírkách Olomouce a Kroměříže, Praha - Olomouc 2020). Většina středověkých knihoven však na své moderní zpracování teprve čeká.

Nová monografie - Knižní kultura českého středověku - přibližuje rozsáhlé téma souhrnně a především novou optikou. Z chronologického hlediska je věnována období od počátků naší knižní kultury v 9. století až do roku 1500 (spíše přelomu 15. a 16. století) a její autoři se zaměřili na písemnictví (rukopisy a inkunábule) latinského kulturního okruhu v zemích Koruny české, především pak v Čechách a na Moravě (v Českém království a Moravském markrabství).

Knižní kultura je významným fenoménem, jemuž se v posledních letech věnují badatelé řady oborů. Samotný pojem je však velice obsáhlý, takže jsou do něj zahrnuty nejen všechny procesy spjaté s výrobou knih, ale i jejich distribuce a také následná recepce soudobou společností. V posledních letech začaly u nás vycházet vedle výše zmíněných monografií a katalogů i dílčí studie, které přibližují vybrané aspekty široce pojaté knižní kultury.

I když se do současnosti dochoval jen fragment středověké knižní produkce, máme „k dispozici“ početně „bohaté“ množství „různorodých“ manuskriptů a inkunábulí, s jejichž pomocí se pokoušejí odborníci složit mozaiku „české“ středověké knižní kultury. Ta zůstává přes velké ztráty sice neúplná a na některých místech dokonce zeje prázdnotou, přesto se před námi rýsuje obraz, z něhož je docela dobře čitelný význam knižní kultury v období středověku.

Kdysi se odborníci zajímali hlavně o obsah a výzdobu vybraných rukopisů, v současnosti jsou však zkoumány i další aspekty, které původně „téměř“ nikoho nezajímaly, např. použitý materiál nebo rozvržení stránky.

Reprezentativní publikaci tvoří celkem čtyři stati (či kapitoly). První tři přibližují knižní kulturu v jednotlivých obdobích. Úvodní z pera Michala Dragouna je zasvěcena době přemyslovské a lucemburské, přibližně do roku 1419. Následující stať Jindřicha Marka přibližuje v poslední době hodně diskutovanou knižní kulturu husitského období a to až do konce vlády krále Jiřího z Poděbrad. Kamil Boldan pak navazuje textem o období jagellonském, které ale neukončuje tradičním rokem 1526, ale na přelomu 15. a 16. věku, kterým je vymezen „konec“ prvotisků.

Jednotlivá období lze sice vymezit chronologicky, přesto musejí být zohledněny i významné mezníky v dějinách naší knižní kultury. Stranou tak není možné ponechat pronikání knižní kultury do středověkých měst a tím i její postupnou „laicizaci“, založení pražského vysokého učení či počátky knihtisku u nás. Jak dokazují jednotlivé statě, autoři jsou si toho velice dobře vědomi.

Autoři ale nepředstavují pouze vybrané dochované manuskripty a inkunábule, ale i jejich majitele, kterými byly z počátku především jednotlivé, převážně církevní instituce (kláštery, ale i např. univerzitní koleje) a později i vzdělaní jednotlivci. Obstarat si „knihu“ nebylo ve středověku, zejména pak ve starším období vůbec jednoduché. Často se jednalo o časově a hlavně finančně nákladná díla, která si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Postupně se ale situace měnila, zásadním zlomem byl pak „vynález“ knihtisku.

Zcela výjimečné postavení měly královské knihovny, z nichž nejúchvatnější patřila římskému a českému králi Václavu IV. Právě jí byla mimo jiné i pro její „atraktivitu“ věnována v posledních desetiletích největší pozornost.

Stranou není ponechána ani přebohatá symbolika knih, která měla význam nejen pro ty, kteří uměli číst, ale i pro, kteří číst neuměli. Pestrá symbolika navíc úzce souvisí i s výzdobou jednotlivých manuskriptů. Dochované rukopisy mají ale i další vypovídací hodnotu, svědčí např. o zájmech jejich majitelů a uživatelů.

Malířské výzdobě je věnována poslední stať, jejíž autorkou je historička umění Milada Studničková, která dodala celé monografii další, můžeme říci „širší textově-vizuální rozměr“. Zasvěceně přibližuje výzdobu (iluminace) dochovaných rukopisů českého středověku. Nemůže se sice s ohledem na vymezený prostor (počet stran) věnovat všem nabízeným otázkám dopodrobna, přesto čtenář získává více než jen základní představu o malířské výzdobě manuskriptů sledovaného období.

Tím, že je součástí všech čtyř textů fascinující obrazový doprovod (hlavně reprodukce celých textových i zdobených stran, detailů nejen vybraných iluminací a iniciál, ale i původních vazeb) může si čtenář místy připadat, jakoby listoval jedním ze středověkých kodexů, a může se nechat unášet jejich nádherou. Je znát, že na výsledné podobě jak autorům, tak i Scriptoriu velice záleželo.

Na první pohled krásná kolektivní monografie „Knižní kultura českého středověku“ je převážně poutavým čtením, které ukazuje nejen rozmanitost středověké knižní kultury u nás, ale zároveň je i inspirující sondou do myšlenkového a symbolického světa středověku. Jedná se o práci, která představuje širší veřejnosti úchvatnou „pestrost“ období, které stále ještě bývá označováno jako temné. Opak je ale pravdou!

 

Marek Zágora

 

Michal Dragoun – Jindřich Marek – Kamil Boldan – Milada Studničková, Knižní kultura českého středověku, Scriptorium, Dolní Břežany 2020, 399 stran, doporučená cena 693 Kč

 

Obsah:

Úvod

Michal Dragoun, Knižní kultura doby přemyslovské a lucemburské

Jindřich Marek, knižní kultura od začátku husitství do konce vlády Jiřího z Poděbrad (1419–1471)

Kamil Boldan, Knižní kultura doby jagellonské (do roku 1500)

Milada Studničková, Iluminované rukopisy českého středověku

 

Internet:

http://www.scriptorium.cz/index.html?search=3


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru