historie detaileleonora akvitánská – příběh výjimečné královny (1122/1124–1204: část v.: anglická královna

Eleonora Akvitánská – příběh výjimečné královny (1122/1124–1204: část V.: Anglická královna

Eleonora Akvitánská stanula po boku svého druhého manžela Jindřicha II. Plantageneta (1154–1189) v čele ohromné říše, jež zahrnovala Anglii, Normandii, Anjou, Bretaň a Akvitánii a je nazývána „anjouovským impériem“. Nejednalo se zdaleka o jednotný státní útvar, naopak byla tato panství spojena pouze osobou panovníka. Jindřich II. sice měl v jednotlivých državách úředníky, ale udržování autority vyžadovalo, aby se pravidelně vazalům ukazoval. Velmi často se svým dvorem cestoval a jeho choť tento aktivní život do značné míry sdílela.

V době korunovace ve Westminsterském opatství byla Eleonora v požehnaném stavu a 28. února 1155 porodila druhého syna Jindřicha. V létě roku 1156 přišla na svět dcera Matylda a v září 1157 syn Richard, jehož o rok později následoval Geoffrey. V září 1161 se v Domfrontu narodila Eleonora a v říjnu 1165 v Angers její sestra Jana. Posledním potomkem královského páru byl Jan, jehož narození spadá pravděpodobně do prosince 1166, ačkoli jeden kronikář ho datuje rokem 1167. Existuje i svědectví, že Eleonora neporodila pět, nýbrž šest synů, ale pokud tomu tak bylo, musel chlapec zemřít v dětském věku.

Nebudeme-li brát v úvahu hypotézu o šestém synovi, tak s výjimkou prvorozeného Viléma se všechny děti Eleonory Akvitánské dožily dospělosti. Nejstarší potomek zemřel ve věku tří let a byl pochován v anglickém opatství Readingu, jež bylo místem posledního odpočinku Jindřicha I. Z výše uvedeného je patrné, že anglická královna vzorně plnila svou stěžejní roli matky. Ačkoli netušíme, jaké city chovala k Jindřichovi, můžeme se domnívat, že manželství v prvních letech fungovalo dobře.

Eleonora jakožto žena zdaleka nebyla centrem pozornosti kronikářů, ale přesto je občas doložena její přítomnost po manželově boku. Jindřich II. ji podle potřeby pověřoval vládou v državách, jimž se zrovna nemohl věnovat. Jindy ji naopak povolával zpět k sobě, aby se zúčastnila velikonočního či vánočního dvorského shromáždění. Když se zdržoval ve Francii, Eleonora ho v Anglii plně zastupovala, někdy byla přítomna u královských soudů a pečetila soudní příkazy. Svým jménem také zadávala příkazy k úhradě vlastních výdajů z královské podkladnice, takže se zdá, že ji nic neomezovalo.

O Velikonocích roku 1158 byli Jindřich II. a Eleonora znovu slavnostně korunováni v katedrále ve Worcesteru. V létě vyslal anglický král do Paříže okázalé poselstvo vedené kancléřem Tomášem Becketem a navrhl svému suverénu dynastické spojení. Jeho podrobnosti následně projednali oba panovníci na setkání v pohraničním hradě Gisors. Jindřichův stejnojmenný tříletý syn byl zasnouben s Ludvíkovou šestiměsíční dcerou Markétou, která měla dostat věnem sporné území normandského Vexinu. Kapetovský panovník souhlasil s tím, aby princezna vyrůstala na Jindřichově dvoře pod podmínkou, že Eleonora nebude mít vliv na její výchovu. Anglický král tedy svěřil Markétu do péče normandského senešala Roberta z Newburghu.

Během roku 1158 tedy zavládly mezi oběma vládci nadmíru dobré vztahy. V září byl Jindřich II. hostem Ludvíka VII. v Paříži a v listopadu ho doprovázel na jeho pouti do kláštera Mont-Saint-Michel. Eleonora nevyužila ani jedné příležitosti ke společnému setkání s bývalým i současným manželem. V prvním případě jí bránilo vysoké stadium těhotenství, nicméně hlavním důvodem budou spíše diplomatické ohledy. Setkání Ludvíka s Eleonorou by mohlo panující zdání přátelství jen nabourat.

Počátkem roku 1159 plánoval Jindřich II. výpravu proti toulouskému hraběti Raimondovi V. Za tímto účelem uzavřel spojenectví s hrabětem Raimondem Berengarem z Barcelony, který byl současně spoluvládcem aragonského království a s Raimondem V. již vedl válku. Jednání se tehdy zúčastnila i Eleonora, jejímž jménem hodlal anglický král uplatňovat nároky na Toulouse. Při této příležitosti zasnoubil Jindřich II. svého syna Richarda s dcerou hraběte z Barcelony, ale ke sňatku nikdy nedošlo. Výprava do Toulouse totiž nedopadla podle očekávání a anglický král získal pouze panství Quercy. Přítomnost Eleonory při jednání týkajícím se Akvitánie poukazuje na její vliv v této oblasti, kde významně přispívala k upevňování autority Jindřicha II.

Anglický královský pár se setkal o Vánocích roku 1159 na dvorském shromáždění ve Falaise. Jindřich byl poté zaměstnán politikou na kontinentě, a tak poslal svoji choť do Anglie, kde z jeho pověření vládla. Na podzim roku 1160 se vrátila do Normandie, kde se v listopadu v Rouenu uskutečnil sňatek jejího prvorozeného syna Jindřicha s Markétou. Děti byly oddány na základě papežského dispensu a Jindřich II. se vzápětí zmocnil normandského Vexinu. Po svatbě se Eleonora do Anglie nevrátila a strávila Vánoce po boku manžela v Le Mansu.

V následujícím období se královský pár věnoval správě svých kontinentálních panství. Eleonora zůstala nejprve v Normandii, kde v září v Domfrontu porodila dceru Janu a Vánoce strávila v Bayeux. Do tohoto období spadá i čilá stavební činnost: v Angers byl rozšířen hrad, v Poitiers vévodský palác a začala se přestavovat katedrála sv. Petra. V roce 1162 strávili manželé Velikonoce ve Falaise a Vánoce v Cherbourgu a poté se přeplavili do Anglie.

Domácí politika v ostrovním království se nesla ve znamení sporu mezi Jindřichem II. a Tomášem Becketem, který rezignoval na úřad kanceléře, jakmile se stal canterburským arcibiskupem. Z rozhodného zastánce královských práv se stal zarputilý stoupenec církevních svobod. Konflikt se vyhrotil v roce 1164 v souvislosti s formulováním tzv. clarendonských konstitucí. Arcibiskup poté utekl do Francie, kde ho ochotně vzal pod ochranná křídla Ludvík VII. Bohužel se nezachovalo žádné svědectví o tom, jak na tento problém nahlížela anglická královna.

Eleonora se v květnu roku 1165 přeplavila do Normandie a poté pobývala v Angers, kde se jí v říjnu narodila dcera Jana. Přízeň královny se tehdy pokoušel získat Tomáš Becket, který doufal v její prostředkování ve sporu s panovníkem, leč marně. Na jaře následujícího roku strávil Jindřich II. s Eleonorou v Angers velikonoční svátky. Současně musel potlačit vzpouru revoltující šlechty, která se protivila královniným příkazům. Při té příležitosti si podrobil i Bretaň a zasnoubil svého syna Geoffreye s tamější dědičkou Konstancií. Eleonora se na podzim přeplavila do Anglie, kde pravděpodobně 24. prosince 1166 porodila svého posledního syna Jana.

Následujícím dvěma letem dominovaly vzpoury v Akvitánii, z nichž pozoruhodná je zejména ta druhá z roku 1168. Jindřich II. sice narychlo zpustošil některá sídla odbojných baronů a obsadil svými posádkami strategické hrady, jenže pak se odebral na jednání s francouzským králem. Vévodství ponechal na starosti své choti, která zde měla vládnout s pomocí hraběte Patrika ze Salisbury. Před Velikonocemi je cestou do Poitiers napadl vzpurný Geoffrey z Lusignanu. Královně se podařilo uprchnout, ale hraběte ze Salisbury nečestně zabili ranou do zad. Šarvátky se zúčastnil i Patrikův synovec Vilém Marshal, jenž se v boji vyznamenal, nicméně nakonec byl zraněn a padl do zajetí. Eleonora mu prokázala nemalou vděčnost, když za něj zaplatila výkupné a obdařila ho přízní, která stála na počátku jeho kariéry příkladného rytíře.

 

Helena Krischke

 

Předchozí díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/eleonora-akvitanska-%E2%80%93-pribeh-vyjimecne-kralovny-1122-1124%E2%80%931204-cast-iv-od-francouzske-koruny-k-anglicke/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru