historie detaileleonora akvitánská – příběh výjimečné královny (1122/1124–1204): část vii.: královna v zajetí

Eleonora Akvitánská – příběh výjimečné královny (1122/1124–1204): část VII.: Královna v zajetí

Ve válce rozpoutané v letech 1173–1174 se Jindřichovi II. podařilo uhájit postavení svrchovaného vládce anjouovského impéria. Mírová smlouva uzavřená 30. září 1174 v Montlouis obnovila předválečné poměry. Po formální stránce byla uzavřena mezi anglickým panovníkem a jeho syny, zatímco Ludvík VII. vystupoval v roli prostředníka. Jindřich Mladší se musel smířit s tím, že Jan dostane hrady a důchody v Anglii, Normandii i Anjou. Na druhou stranu Jindřich II. uznal oprávněnost stížností, které ke vzpouře daly podnět, a přiznal svým synům peněžní rentu.

Anglický král se tedy zachoval k potomkům velmi shovívavě, což se zdaleka nedá říci o jeho přístupu k manželce. Eleonora Akvitánská byla po svém zajetí při útěku do Paříže uvězněna v Chinonu, odkud ji Jindřich II. počátkem léta roku 1174 odvezl do Anglie. Mírová smlouva v Montlouis se o ní nikterak nezmiňuje a jejím osudem mělo být zapomnění. Panovník zjevně považoval svou choť za původkyni veškerého zla a začal ji nenávidět. Do konce jeho vlády zůstala uvězněna, aby ho znovu neohrozila.

Otázkou zůstává, proč se vlastně Eleonora proti manželovi postavila. Možná těžce nesla skutečnost, že je jejím synům odepřen podíl na vládě a ona si tak po boku Richarda mohla realizovat mocenské ambice jen v omezené míře. Mnohem spíše ale spočívají důvody vzpoury v osobní rovině. Jindřich byl proslulý svými nevěrami a již několik let udržoval milostný vztah s mladou a krásnou Rosamundou Cliffordovou, s níž po potlačení vzpoury začal žít zcela otevřeně. Nemůžeme tedy vyloučit, že anglickou královnu vedla k pomstě pouhá žárlivost, případně i obava, že by mohla přijít o korunu.

Eleonora pobývala většinou na hradě v Salisbury, ale její přítomnost je doložena i na jiných místech v Anglii. Nebyla uvržena do žaláře v pravém slova smyslu, spíše se jednalo o přísný dohled dvou králových věrných služebníků – Ralpha Fitz-Stephena a Ralpha z Glanville. Kromě svobody však Eleonoře chyběla i jistota, že si uchová své společenské postavení. Jindřich II. totiž uvažoval, že nechá jejich manželství prohlásit za neplatné a ožení se s Rosamundou Cliffordovou. Proto k sobě pozval papežského legáta, kterého štědře obdaroval, ale ten se nenechal obměkčit. Jindřichův plán vzal definitivně za své v roce 1176, kdy jeho favoritka onemocněla a odebrala se do kláštera Godstow u Oxfordu, kde zemřela. Pozdější legenda tvrdí, že Eleonora nechala Rosamundu zavraždit, nicméně takové možnosti královně její tehdejší postavení neskýtalo.

Jedno soudobé svědectví naznačuje, že podobně Eleonoru ohrožovala i další významná konkubína anglického krále. Jindřich II. totiž neváhal zneuctít kapetovskou princeznu Alici, která byla zasnoubena s Richardem a žila na dvoře svého budoucího tchána. Právě proto se její svatba dlouho odkládala a Richard se s ní nakonec odmítl oženit s odůvodněním, že byla milenkou jeho otce a porodila mu syna. Kronikář uvádí, že Jindřich zamýšlel anulovat manželství s Eleonorou a oženit se s Alicí. Údajně od ní chtěl dědice, aby nahradili jeho stávající potomky, kteří ho trápili. Chyba v dataci příjezdu papežského legáta však svedla autora k záměně Alice s Rosamundou.

Po potlačení vzpoury se výrazně upevnila moc Jindřicha II. a léta 1175–1182 jsou považována za vrcholné období existence anjouovského impéria. Počátkem roku 1183 se naplno projevila další krize. Jindřich Mladší se dostal do sporu se svým bratrem Richardem, jemuž záviděl možnost vládnout v Akvitánii téměř bez omezení. Jejich nesrovnalosti přerostly v otevřenou válku, v níž se Geoffrey přidal na stranu mladého krále, zatímco starý král podpořil Richarda. Nečekané rozuzlení konfliktu nastalo poté, co Jindřich Mladší onemocněl úplavicí a 11. června 1183 jí podlehl.

Před odchodem na věčnost prosil otce, aby se k němu dostavil. Jindřich II. však synovi nedůvěřoval a poslal mu pouze vzácný safírový prsten na znamení usmíření. Umírající mladík pak nadiktoval dopis, kde formuloval svá poslední přání. V prvním odstavci na panovníka naléhal, aby se choval shovívavěji k Eleonoře, kterou již téměř deset let věznil v Salisbury. Nemáme spolehlivé doklady o tom, nakolik královnu zpráva o synově skonu zasáhla. Údajně měla prorocký sen, v němž Jindřicha viděla ležet se dvěma korunami na hlavě a jenž jí sliboval spásu jeho duše. Toto svědectví však tvořilo součást kázání oslavujícího činy mladého krále a o skutečných citech Eleonory nic nevypovídá.

Postavení anglické královny se koncem roku 1183 skutečně načas zlepšilo, ale stěží to byl důsledek synova posledního přání. Francouzský král Filip II. (1180–1223) totiž vznesl nárok na vdovské věno své sestry Markéty, vdovy po Jindřichu Mladším. Mělo se jednat o pozemky nacházející se v ostrovním království. Jindřich II. čelil Filipovu požadavku argumentem, že Markéta se svého vdovského věna nemůže ujmout, protože bylo již dříve souzeno Eleonoře. Za tímto účelem nařídil, aby byla anglická královna propuštěna na svobodu a odebrala se na svá věnná panství.

Jindřich Mladší po sobě nezanechal dědice, a tak musel anglický panovník přehodnotit plán dělení říše. Anglie, Normandie a Anjou měly nyní připadnout Richardovi, zatímco Akvitánii chtěl Jindřich II. darovat Janovi. Pro Richarda však bylo naprosto nemyslitelné, že by se vzdal matčina vévodství, kde se již několik let snažil zavést pořádek. Koncem září 1183 tedy rázně odmítl otcův požadavek, aby předal Akvitánii svému nejmladšímu bratrovi. Jindřich II. posléze v hněvu neprozřetelně prohlásil, že vévodství připadne tomu, kdo si je vybojuje. Jan to pochopil zcela vážně, spojil se s Geoffreyem a v srpnu 1184 společně napadli hrabství Poitou. Akvitánský vévoda odpověděl vpádem do Bretaně.

Eleonora se znovu dočasně dostala na svobodu v souvislosti s příjezdem své dcery Matyldy do Anglie. Matylda byla provdána za saského a bavorského vévodu Jindřicha Lva, který byl nucen v roce 1182 odejít do vyhnanství po konfliktu s císařem Fridrichem Barbarossou. Jindřich II. jim poskytl ochranu, a zatímco Jindřich Lev podstupoval pouť do Santiaga de Compostela, Matylda pobývala v Normandii. V červnu 1184 se společně s manželem přeplavila do Anglie, kde se ve Winchesteru setkala se svou matkou. Jindřich II. dokonce daroval své choti šarlatové šaty a zlacené sedlo a patrně ji chtěl opět využít, tentokrát především k urovnání rodinných sporů.

Eleonora se koncem roku 1184 zúčastnila dvorského shromáždění ve Westminsteru, kde se Jindřichovi podařilo usmířit znesvářené syny, a poté všichni strávili společné Vánoce ve Windsoru. Panovník patrně už netrval na předání Akvitánie Janovi, pro něhož chtěl vytvořit nové království v Irsku. Překvapivě ale svěřil Geoffreyovi správu Normandie, a tím naznačil, že zvažuje jeho upřednostnění v rodové hierarchii. Richard se cítil ohrožen a znovu pozvedl zbraň proti svému bratrovi, s nímž se nechtěl usmířit ani na otcův rozkaz. Anglický král v dubnu 1185 shromáždil vojsko k tažení do Akvitánie, ale pak se rozhodl použít lest. Nechal přivést z Anglie Eleonoru a vyzval syna, aby předal vévodství své matce, což Richard učinil. Královna byla tedy opět využita k dosažení politických cílů a nedlouho poté odplula s manželem zpět do Anglie. Po zbytek vlády Jindřicha II. už se o ní kronikáři nezmínili.

 

Helena Krischke

 

Následující díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/eleonora-akvitanska-%E2%80%93-pribeh-vyjimecne-kralovny-1122-1124%E2%80%931204-cast-viii-osvobozena-eleonora/

 

Předchozí díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/eleonora-akvitanska-%E2%80%93-pribeh-vyjimecne-kralovny-1122-1124%E2%80%931204-cast-vi-vzpoura-proti-manzelovi/

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru