Essen: Německý překlad Vlastního životopisu Karla IV. (Die Autobiographie Karls IV. Vita Caroli Quarti)

Vydavatelství Alcorde připravilo k sedmistému výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV. nové vydání německého překladu Karlova nejproslulejšího literárního díla, vlastního životopisu „Vita Caroli“. Kniha vyšla v rámci řady „Bibliothek historischer Denkwürdigkeiten“. V posledních letech se Karlova autobiografie dočkala i překladu do angličtiny (2001) a francouzštiny (2010).

První, původní vydání německého překladu s komentářem bylo připraveno k šestistému výročí Karlova úmrtí a vyšlo roku 1979 ve stuttgartském vydavatelství Fleischhauer & Spohn. Autorem překladu a zasvěceného úvodu byl historik Eugen Hillenbrand, který připravil a doplnil i druhé vydání.

Karel Lucemburský je autorem pouze prvních čtrnácti kapitol „Vita Caroli“, v nichž přibližuje vybrané „epizody“ ze svého života od dětství až do roku 1340. Jedná se o příběhy, z nichž většinou plyne nějaké ponaučení, které adresuje svým nástupcům. Už asi nikdy nezjistíme, kdy byla první část napsána. Datování kolísá od poloviny 50. let až do počátku 70. let 14. století. Nejvíce se odborníci přiklánějí k roku 1350, kdy byl římský a český král upoután po těžkém úrazu na lůžko. Druhou část díla, celkem šest kapitol, napsal s určitým časovým odstupem neznámý autor, v nichž vylíčil události mezi roky 1341-1346. Tyto kapitoly mají spíše kronikářský charakter. Celý životopis končí Karlovou volbou římským králem.

Karlův vlastní životopis je výjimečným dílem a o nejen proto, že se jedná o první autobiografii středověkého římského panovníka. „Vita Caroli“ však není klasickým životopisem, protože v něm autor nelíčí jen svůj život, ale dílo obsahuje i několik úvahových kapitol. Karel IV. navíc „informuje“ o hlavních motivech svého jednání.

Eugen Hillenbrand se v zajímavém úvodu zabývá celým textem a interpretuje jej hlavně jako dílo politické propagandy, v jejímž rámci Karel IV. obhajuje novou vladařskou politiku. Životopis i proto bývá někdy vnímán jako „knížecí zrcadlo“. Hillenbrand dává najevo, že Karel IV. byl a je jinak vnímán v Německu než u nás. Cení si výjimečnosti Karlova díla a všímá si významných mezníků v jeho životě a vládě, které měly vliv na vznik „Vita Caroli“ (volba římským králem roku 1346, zisk říšských insignií v roce 1350). Všímá si vybraných detailů, které se pokouší interpretovat. Je více než jasné, že Karel Lucemburský zařadil do svého díla záměrně jen vybrané události ze svého života a také osobnosti, o nichž píše, prošly jakýmsi výběrem.

Karla IV. představuje Hillenbrand podobně, jak je tomu na výstavě „Císař Karel IV. 1316-2016“, hlavně jako zbožného, moudrého, Bohem vyvoleného panovníka, který koncipoval své dílo jako „exemplum“, tedy příklad k následování.

V doplňku původního úvodu se zamýšlí i nad tím, jak a zda vůbec je Karel zmiňován v přehledech evropských dějin, které byly vydány po roce 1978, a jak se změnil pohled na Karla Lucemburského od jeho posledního velkého výročí. Karel IV. je ve vydaných přehledech buď „přezírán“, nebo jen stručně zmiňován, např. v souvislostech s říšským zákoníkem, tzv. Zlatou bulou. Karlu IV., který bývá občas označován i za „Evropana na císařském trůně“, se tak dostává zcela mimořádné pozornosti až letos v souvislostech se sedmistým výročím jeho narození.

Polovinu publikace zabírá latinský originál díla a jeho zrcadlový překlad do němčiny, který je opatřen poznámkovým aparátem. Zrcadlový překlad je mnohem lepší než zařazení latinského textu a jeho překladu za sebou, jak je tomu např. u letošního českého vydání (VITA CAROLI QUARTI. Vlastní život Karla IV., CPress, Brno).

Velkým kladem publikace je její bohatý obrazový doprovod. Vedle fotografií, které jsou součástí zasvěceného úvodu, zaujmou hlavně reprodukce ze tří exemplářů Karlova životopisu, které jsou dnes uloženy v Rakouské národní knihovně. Jedná se o nejstarší latinský opis z let 1385-1390 (cod. 556), latinský exemplář z roku 1396 (cod. 619) a bohatě iluminovaný staročeský překlad z roku 1472 (cod. s. n. 2618). V publikaci najdeme dokonce několik reprodukcí celých stránek z těchto rukopisů. Z posledně jmenovaného manuskriptu jsou jednotlivé iluminace součástí samotného překladu, kde jsou u pasáží, které se k nim přímo obsahově vztahují. Kniha je doplněna i několika rodokmeny (Lucemburků, Přemyslovců a francouzských králů) a aktualizovaným seznamem pramenů a literatury.

Nové vydání německého překladu autobiografie Karla IV. je jistě záslužným počinem. Úvodní studie historika Eugena Hillenbranda pak přináší mimo jiné trochu odlišný pohled nejen na samotné dílo, ale i jeho autora.

Marek Zágora

Die Autobiographie Karls IV. Vita Caroli Quarti, Bibliothek historischer Denkwürdigkeiten, Alcorde Verlag, Essen 2016, 308 stran, doporučená cena 36 euro

Internet:

http://www.alcorde-verlag.de/geschichte/bibliothek-historischer-denkwurdigkeiten-die-autobiographie-karls-iv/

Resumé:

2016 jährt sich der Geburtstag Kaiser Karls IV. (1316-1378) zum 700. Mal. Im Alcorde Verlag erschien im Rahmen der Reihe „Bibliothek historischer Denkwürdigkeiten“ eine schöne, reich bebilderte Publikation mit der Übersetzung der Autobiographie Karls IV. (Vita Caroli Quarti), der ersten Selbstdarstellung eines mittelalterlichen deutschen Herrschers. Autor der Übersetzung, einer interessanten Einführungsstudie und eines Kommentars ist der Freiburger Historiker Eugen Hillenbrand. Kaiser Karl IV., einer der größten Herrscher des deutschen Spätmittelalters wird als der weise und fromme König präsentiert, der auch als ein Schriftsteller bekannt ist. Sein bekanntestes Werk ist seine Autobiographie – „Vita Caroli“, die aber nicht klassische Autobiographie ist. Karl IV. schrieb nicht nur über sein Leben, aber es gibt in der Schrift auch Überlegungskapitel. Hillenbrand sucht die Antworten auf verschiedene Fragen, die nicht nur mit der Autobiographie, sondern auch mit ihrem Autor zusammenhängen (Wann schrieb er seine Schrift? Warum schrieb er sie? Was motivierte ihn?). Hillenbrand sucht im Karls Leben Ereignisse, die die Entstehung der Autobiographie beeinflussten (1348 Wahl zum deutschen König, 1350 Erwerb der Reichsinsignien). Vita Caroli interpretiert er dann vor allem als ein politisches Propagandawerk, in dem Karl IV. seine neue Herrscherpolitik wirbt. Er zeigt auch, dass Karl IV. - Europäer auf dem Kaiserthron - in Deutschland und in Tschechien ganz anders eingeschätzt wurde, respektive wird. Die repräsentative Publikation „Die Autobiographie Karls IV. Vita Caroli Quarti“ ist ein schöner und zugleich anregender Beitrag zum Jubiläum Karls IV.

Obsah (Inhalt):

Einführung

Die Karlsfeiern 1878 und 1978. Ein Vergleich

Karls IV. Autobiographie: Ein Forschungsproblem

1346: Karls Wahl zum deutschen König

1350: Erwerb der Reichsinsignien. Karls schwere Krankheit

Doctrina und Exemplum. Politische Theorie und Wirklichkeit

Königliche Herkunft

Der fromme König

Der weise und gerechte König

Karls politische Wirklichkeit: Reich, Italien, Tirol, Böhmen

Rechtfertigungsschrift und politisches Programm

EIN RÜCKBLICK

Das Gedenkjahr 1978 und sein Ertrag

Europa – ins Handbuch gepackt

Europäische Blicke auf Karl IV., den „Kaiser in Europa“

Der römisch-deutsche Kaiser und das französische Königshaus

Der Historiker-Diskurs zur Autobiographie Karls IV.

DIE AUTOBIOGRAPHIE KARLS IV. VITA CAROLI QUARTI

ANHANG