Glauberg: Nové německé muzeum o civilizaci Keltů se těší velké pozornosti diváků

Značnému zájmu návštěvníků se těší nové muzeum věnované civilizaci Keltů, které bylo v květnu 2011 otevřeno v německém Glaubergu, asi čtyřicet kilometrů od Frankfurtu nad Mohanem. Za prvních sedm týdnů po otevření sem přišlo na 25 tisíc diváků.

Už v roce 1987 - na základě letecké fotografie okolí Glaubergu - identifikovali odborníci kruhovitou hrobku neznámého keltského vládce. Systematický průzkum místa pak vedl Fritz Rudolf Herrmann, archeolog z Hesenska, který se svým týmem odhalit mj. velkou mohylu a k ní vedoucí dlouhou procesní cestu.

Keltský „král" na cestu do záhrobí dostal zbraně i nejrůznější domácí předměty. Mezi nimi také krásnou bronzovou konvici. Je na ní vyobrazen klečící mladík se dvěma sfingami. Už samotné toto dílo by stačilo, aby se Glauberg navždy zapsal do dějin starověkého umění. Stejně překrásné byly i bohatě zdobené zlaté šperky.

Největší pozornost však vyvolal nález kamenných plastik, které patří k nejstarším ukázkám keltského sochařství ve střední Evropě. Kdysi zobrazovaly ozbrojené bojovníky v životní velikosti. Kompletně celá zůstala jen jedna z nich, tři další se dochovaly ve větších či menších fragmentech. Muž má na hlavě helmu, v ruce štít a kolem krku zlatý torquez, což byl masivní nákrčník, považovaný za symbol moci.

Tak velkolepě a monumentálně cítěná díla byla dosud známa jen z jižní Francie a Španělska, kde se Keltové dostali do přímého kontaktu s Řeky a Etrusky.

Na druhé straně však Keltové měli k antickému sochařství jistou nedůvěru, která souvisela s odlišnými náboženskými představami. V roce 279 před naším letopočtem se jejich vůdce Brennus v proslulé věštírně v Delfách vysmíval plastickým vyobrazením řeckých bohů. Připadalo mu totiž podivné, aby vládcové stojící nad lidmi vypadali jako lidé. Božství se přece projevuje v podobě posvátných stromů a balvanů, a nikoli v atletickém těle řeckých svalovců.

Francouzský badatel českého původu Venceslas Kruta využil tuto historickou epizodu k tomu, aby na ní ve své knize Die Anfänge Europas: von 6000 bis 500 v. Chr. (Mnichov 1993) dokumentoval, jak markantní rozdíl dělí keltské umění od antického.

Pokud řecký umělec zobrazí lidský obličej, napsal Kruta, snaží o ideální portrét. Jeho keltský kolega však tvář zachycuje jako masku, která se více podobá ornamentu odvozenému z divoké přírodní vegetace. A tímto způsobem ztělesňoval neustálé prolínání světa lidí a světa přírody.Podobnému záměru nejlépe vyhovovala díla spíše komornější a dekorativní, mající blíže k práci zlatníků a uměleckých kovářů.

Archeologické nálezy z Glaubergu. vystavené v novém muzeu, nás však přesvědčují o tom, že Kelti znali a pěstovali i monumentální sochařské umění a to i mimo oblast Středomoří, tedy tam, kde neměli před očima antické příklady. Na rozdíl od řeckých nebo etruských plastik působí jejich díla primitivněji, ale o to více magičtěji.

PhDr. Peter Kováč

Internet:

http://www.keltenwelt-glauberg.de/