historie detailhistorik jiří jurok: co v čornejově knize jan žižka nebylo

Historik Jiří Jurok: Co v Čornejově knize Jan Žižka nebylo

Tento článek není recenzí ani kritikou vynikající, přínosné a dobře napsané knihy Petra Čorneje, Jan Žižka, Život a doba husitského válečníka, Praha 2019. Naopak je shrnutím dosud neznámých poznatků z autorových nejnovějších studií a zvláště poslední věnované Janu Žižkovi: Jan Žižka z Trocnova - straník krále Václava IV., moravského markraběte Prokopa a široce známý hejtman předhusitských lapků?, Jihočeský sborník historický 88, 2019, s. 7 - 56. Závěrem se zamýšlíme nad studií francouzského autora, historika prof. Bertranda Schnerba, jehož jsem k širšímu zpracování jeho objevu vyzval v roce 2018. O tom ovšem více níže. Já sám jsem se věnoval především objasnění Žižkova života v předrevolučním období do roku 1419.

 

Proč a kdy Jan Žižka vstoupil do řad lapků?

Na důvody Žižkova vstupu do kriminálního prostředí Petr Čornej ve své knize rezignoval a rovněž setrval u tradiční datace Žižkova působení mezi lapky v letech 1405 - 1409, maximálně připouštěl ještě rok 1404. Já jsem dospěl k přesvědčení, že se z Žižkovy strany nejednalo o soukromé důvody, ale že tak učinil z důvodů veřejno-právních.

Jan Žižka totiž nevypověděl záští (válku) mocnému Jindřichovi z Rožmberka sám, ale v rámci celé skupiny nižších šlechticů či zemanů spolu s jej od počátku doprovázejícím bratrem Jaroslavem z Trocnova, Jindřichem (zřejmě z Doudleb) a doloženě s neznámým Troskovcem, jehož jsem podle četných zkomolení knihy útrpných výslechů Popravčí knihy pánů z Rožmberka určil jako jeho známého Oldřicha Drochovce z Omleničky. Ten před Janem Žižkou svědčil na svatební smlouvě Mikuláše řečeného Plachta z Boršova v Českém Krumlově 3. dubna 1378, v kteréžto listině Jan Žižka z Trocnova vystupuje vůbec poprvé.

Odpověd' nepřátelství jednomu z vůdců panské jednoty a nejvyššímu purkrabímu Jindřichovi z Rožmberka souvisela zřejmě se zajetím českého krále Václava IV. Lucemburského 6. března 1402. Tehdy vypověděl 20. července 1402 nepřátelství Novému Městu pražskému spojenému s panskou jednotou, uherským králem Zikmundem Lucemburským a moravským markrabětem Joštem přední hejtman moravského mladšího markraběte Prokopa Jan Sokol z Lamberka. Podle kroniky Sylvia Piccolominiho Historie česká byl Jan Žižka vychováván na královském dvoře, nevíme zda již císaře Karla IV. nebo krále Václava IV.

Tuto dataci Žižkovy odpovědi záští podle výslechu jakéhosi Pivce potvrzuje poslední paleografický (písemný) rozbor Popravčí knihy pánů z Rožmberka od dr. Miroslava Truce, který zápis s touto výpovědí datuje nejpravděpodobněji do roku 1402. Trucův paleografický rozbor Petr Čornej zcela vynechal. Nicméně já můžu tuto dataci vstupu Jana Žižky mezi lapky doložit ještě několika dalšími argumenty.

Především dvě nejstarší výpovědi Pivcova a Buškova, syna Kobylova ze Skřídel asi z konce roku 1402 se pouze ve třech skutečnostech kryjí s výpovědí Matěje Vůdce v Českých Budějovicích z 2. června 1409. Z toho ovšem ještě ve dvou skutečnostech jde o shodu v déletrvající situaci - o prodeji kradeného zboží jakési Larce v Lomnici a o umístění stavu (skrýše) Matěje Vůdce ve vsi Rozpoutí u Kaplice, pouze v jediném případě jde o popis stejného kriminálního činu, a sice o dobytí hradu Velešína. Provedl jsem textovou a geografickou analýzu všech tří výpovědí a zjistil jsem naprostý rozdíl v zachycení akčního rádia dotčených lapků - zprvu se pohybovali pouze v jižních Čechách a později podle Matěje Vůdce nejen po jižních Čechách, ale také po jižní Moravě, Horním a Dolním Rakousku a jihovýchodním Německu.

Vyhlášení záští bylo možné podle Zlaté buly císaře Karla IV. z roku 1356, ale bylo postupně stále více zakazováno výnosy českého zemského soudu 25. února 1402, 20. prosince 1404 a 5. ledna 1405. Konečně Oldřich Drochovec z Omleničky je připomínán pouze v letech 1361-1403 a Žižka nemohl unést soukeníka Tandléře se suknem do Jemnice na Moravě pro výkupné po 20. únoru 1405, kdy přešla do rukou markraběte Jošta z panské jednoty, nejposledněji se tak mohlo stát do podzimu 1404. Žižka také nemohl za čtyři roky nabýt takové bojové zkušenosti, jaké prokázal v husitské revoluci, spíše lapkoval více let 1402 - 1409.

 

Velká bojová družina Matěje Vůdce vůbec neexistovala!

V pramenech, tj. v Popravčí knize pánů z Rožmberka není nikde výslovně uvedeno, že by Matěj Vůdce stál v čele bojové družiny, jejímž členem měl být i Jan Žižka. To, co předpokládal historik Josef Pekař a po něm řada historiků, bylo jen dlouho opisované tvrzení. Podnikl jsem podrobnou analýzu výskytu jmen jednotlivých lapků v Popravčí knize pánů z Rožmberka, kdy jsem odhlížel od vlastního jmenování vyslýchaným zločincem ve své výpovědi a četnost jmen byla naprosto překvapující.

Dosud předpokládaně podřízený Jan Žižka byl ostatními vyslýchanými lapky jmenován jako druhý nejčastější po zemanu Diviši z Hrádku a před Janem Zúlem, Janem Sokolem z Lamberka, Benešem Macutou z Heršláku aj. Žižka se 17 zmínkami a kdy je většinově uváděn v čele lapků, daleko předčil šest zmínek o Matěji Vůdcovi, ale také Janu Kolúchovi z Pňové Lhoty aj. Jan Žižka měl jako nižší šlechtic vlastní střelce (z kuší) a "tovařišstvo" (bratrstvo), stejně jako Jan Kolúch, Matěj Vůdce, Beneš Macuta z Heršláku a Ctibor z Černčic. Tato malá  "tovařišstva" se vždy dvě až tři spojovala ke společným akcím. Asi tři další lapkové měli též své střelce, ale nejmenují se se svým "tovařišstvem."

 

Další příbuzní a spolubojovníci Jana Žižky z Trocnova

Již dřívější historikové si všimli Žižkova darování pozlaceného stříbrného řetízku paní Zdeníkové v Hlavatci u Soběslavi. Ve stejném Hlavatci působili tamní zemané Racek, Jan, Ondřej a Vilém z Hlavatce, kromě posledního již v roce 1397 jako loupeživí šlechtici. Racek z Hlavatce loupil spolu s Karlem řečeným Němec a pacholkem Polákem. Posledně jmenované jsem se pokusil ztotožnit s Polákem a Karlíkem Míšněnínem z výslechu Matěje Vůdce. Tehdy Žižka s Karlíkem Míšněnínem a jejich dvěma strýci unesli soukeníka Tandléře s uloupeným suknem u Strážkova do Jemnice, což se muselo stát nejpozději na podzim 1404. Jestliže šlo o jejich strýce, musel jeden být Žižkův a jeden Karlíka Míšněnína.

Tzn. mohlo se jednat o zmíněné lapky Racka a Jana z Hlavatce, když Ondřej z Hlavatce byl útrpně vyslýchán a asi popraven. Přitom Racek z Hlavatce a Polák jsou dále zmiňováni v roce 1399, Polák jako služebník Hynka Suchého Čerta z Kunštátu a Jevišovic, dalšího hejtmana markraběte Prokopa. Označení "strýcové" mohlo značit erbovní strýce, či jakékoliv pokrevní příbuzné z otcovy strany nebo skutečné strýce z otcovy strany, snad Racka a Jana z Hlavatce.

Dedukujeme dále, že jeden z nich mohl mít za manželku paní Zdeníkovou z Hlavatce, která by tak byla Žižkovou tetou z otcovy strany. Strýcové z matčiny strany se nazývali "ujcové". Jestliže se můžeme spolehnout na označení "strýcové" z rodu vladyků z Hlavatce, je tu ještě jedna spojitost, a to, že Vilém z Hlavatce zakoupil 13. května 1401 dvory Římov a Řevněvice u Velešína, přičemž po Řevněvicích se psal také Mikuláš z Řevněvic. Tento Mikuláš z Řevněvic jako strýc čtyř zemanů z Doudleb s nimi uzavřel smlouvu o podací právo kostela v Doudlebech v roce 1398. Již historik Josef Pekař pokládal vladyky z Doudleb za příbuzné zemanů z Trocnova, potom by jejich příbuznými mohli být i vladykové z Hlavatce.

Jan Žižka na Moravě

Žižkovu působení na Moravě věnoval Petr Čornej minimální pozornost a zdaleka nevyužil všechny pramenné údaje zde se nabízející. Zcela chybně podal majetkové poměry na Žižkově základně na Moravě - na hradě Kraví Hoře u Náměště nad Oslavou. Na Kraví Hoře v žádném případě neměl jakýkoli vlastnický podíl Vilém Sudlice z Litovan! A v době Žižkovy přítomnosti asi v letech 1402 - a zejména 1405 - 1409 Kraví Horu nevlastnila Zdenka z Odlochovic, která do třetice nebyla ani provdána za Jindřicha ze Šelmberka!

V této době po úmrtí jeho bratra a spolumajitele Přibka ze Šelmberka, sice zdědila na hradě svůj věnný podíl vdova po něm Zdenka z Odlochovic, ale ta v roce 1406 žalovala spolumajitele Jindřicha ze Šelmberka, že ji zabral celé věno a rovněž všechny úroky za 4, 5 roku, opětně ještě v roce 1411. To znamená, že v letech 1402 - 1411 hrad Kraví Horu zcela ovládal Jindřich ze Šelmberka a Kraví Hory. Bojová družina, jejíž přítomnost na hradě potvrdily v jeho předpolí archeologické nálezy zbraní, jezdeckého náčíní, kovářských výrobků a keramiky, zde tak mohla nerušeně působit za přítomnosti Jana Žižky a dirigovaná z blízkého hradu Lamberka dosvědčeně v pramenech Janem Sokolem z Lamberka. V rámci útrpných výpovědí lapků Zikmunda z Kraví Hory v roce 1410 a Janka, pacholka Jana Kolúcha z Pňové Lhoty před rokem 1417 v Popravčích a psaneckých zápisech jihlavských lze sledovat činnost zdejšího loupeživého bratrstva.

Podle obou výpovědí se Žižka jednak zúčastnil oloupení dvou jihlavských kupců Heinricha Schustera a Petira a jednak jemu a Alšovi z Lichtenburka na Bítově, Leopoldu Krajířovi z Krajku a Janu Kolúchovi měli Matěj Vůdce a Byňovec předat dobytá města Nové hrady a Třeboň za Lichtenburkův slib vydání lapkům nějaké tvrze na Moravě. Mělo se jednat o úplné ovládnutí Kraví Hory či Sudlicova Rabštejna? Nevíme. Každopádně Jindřich ze Šelmberka a Kraví Hory hradní bojové družině ponechal zcela volnou ruku, nebot' úzce spolupracoval s Janem Sokolem z Lamberka a možná dokonce on sám stál za pozváním Jana Žižky na Kraví Horu. Jindřich ze Šelmberka se totiž zúčastnil již v roce 1394 prvního boje vedeného vévodou Janem Zhořeleckým proti panské jednotě za osvobození z prvního zajetí krále Václava IV. Dokládá to jeho spor o výplatu dlužného žoldu ve vojsku Jana Zhořeleckého s králem Václavem IV. v roce 1397.

Někteří lapkové z Kraví Hory v čele s Žižkou z Krumlova a dále Jankem Spývavým působili i na Olomoucku, což dosvědčují Proskripční záznamy města Prostějova. Na Kraví Hoře je jmenován též Jan Anděl z Ronovce, jenž jedno ze svých sídel měl u Prostějova a jenž se spolu s Jankem Spývavým a dalším lapkou Maršálkem z Proskripčních záznamů dostali nejprve do bojové družiny Prokopa z (Sezimova) Ústí a poté ještě s Janem Žižkou až do husitské komuny v Táboře v roce 1420. Jestliže tito čtyři z okolí Prostějova doputovali až do Tábora, zvyšuje to pravděpodobnost, že "Zisskonem de Crumlow" byl skutečně náš Jan Žižka z Trocnova. Navíc Žižku s Janem Andělem z Ronovce (a Janem Sokolem) jmenuje polský kronikář Jan Dlugosz v posádce dobytého hradu Radzyńě v roce 1410. Žižka měl důvod zde napadat statky Petra Plumlovského z Kravař, tchána Jindřicha z Rožmberka, jenž měl jeho dceru Elišku z Kravař za manželku. Oba Jindřich z Rožmberka a Petr Plumlovský byly totiž členy protiprokopských spolků podporovaných králem Zikmundem Lucemburským a markrabětem Joštem proti králi Václavu IV.

Jan Žižka v Burgundsku?

Jak jsem uvedl již v úvodu, po zjištění nálezu Jeana Sisque  de Boheme francouzským historikem z univerzity v Lille Bertrandem Schnerbem v burgundských pramenech v roce 2011, jsem se s dotazy o okolnostech nálezu na něho obrátil 20. listopadu 2018 prostřednictvím známého belgického Čecha a literárního historika. Prof. Bertrand Schnerb mně odpověděl až 18. března 2019, že se rozhodl zpracovat studii o Jehanu Susqueovi a přednese ji na 60. výročním zasedání burgundské historické společnosti  v Praze ve dnech 19. - 22. září 2019. Studii mně potom skutečně zaslal a souhlasil s jejím českým překladem, jejž jsem zajistil: Jehan Susque - panoš z Českého království na vévodském dvoře v Burgundsku, Jihočeský sborník historický 89, 2020, s. 5 - 24. Současně jeho studie vyšla ve Francii: Jean Susque, un écuyer du royaume de Bohéme á la cour de Bourgogne, Publication du Centre européen d¨Études bourguignonnes (XIVe - XVIe. s.), No 60 - 2020, s. 213 - 229.

Bertrand Schnerb zaznamenal Jehana Susque de Behaigne v účtech burgundského vévodství v letech 1404 - 1409. Poprvé k 1. lednu 1404, kdy jako kurýr vévodova komorníka Regniera Pota a za předvedení válečného koně asi z Čech hraběti Jeanu de Nevers (pozdější burgundský vévoda Jan Nebojácný) byl jím odměněn 15 franky ve zlatě. Další dar obdržel český panoš počátkem dubna od téhož hraběte Jeana de Nevers v Lille a Arrasu. Spolu s dalšími pěti panoši se zúčastnil zbrojní přehlídky vojska vévody Jana Nebojácného v Paříži 23. září 1405. Poté až 22. února 1407 prodal vévodovi Janu Nebojácnému koně s šedohnědou hřívou za 50 ecu ve zlatě a v říjnu 1407 plavého koně za 168 franků a grošáka za 80 franků, oba poslední byli dovezeni z Čech. V listopadu 1409 je jmenován chovatelem či štolbou vzácných koní vévody Jana Nebojácného.

Současně byl v roce 1407 od 1. března do 5. září 1407 vévodou Janem Nebojácným vyslán z Paříže do Uher ke králi Zikmundovi Lucemburskému asi jako kurýr ve věci vyplacení peněz od Benátčanů a do Čech ke králi Václavu IV. v jakýchsi důvěrných záležitostech za odměnu 463 franků. Zřejmě tehdy přivezl dva drahé koně z Čech. Není jisté, zda se účastnil následujícího poselství Regniera Pota do Uher, Čech a Německa od 13. listopadu 1407 do 20. června 1408. Jistě se ale ve skupině 15 rytířů a panošů zúčastnil poselství Regniera Pota do Čech od 6. července do 5. září 1408, jež u krále Václava IV. projednávalo připravovaný sňatek vévody Antonína de Bourgogne z Brabantu a Limburku s Eliškou Zhořeleckou, dcerou Jana Zhořeleckého.

Při návratu zastihli vévodu Jana Nebojácného v Geraardsberghen u Lutychu a poté se všichni zúčastnili bitvy u Othée 23. září 1408, v níž vévodské vojsko porazilo vzbouřené Lutyšany. Neznámo kdy, opět Regnier Pot v čele svatebního poselství o 100 koních a spolu s francouzským a brabantským poselstvím zamířili do Prahy, kde byla svatební smlouva mezi Antonínem Brabantským a Eliškou Zhořeleckou uzavřena 27. dubna 1409. Poselství se vrátilo do Louvain a Paříže 23. června 1409. Údajně krátce nato po 3. červenci 1409 byl Jehan Susque jako kurýr vyslán s důležitými dopisy k českému králi Václavu IV. za odměnu 200 franků. Do Paříže k vévodovi Janu Nebojácnému se vrátil před 21. listopadem 1409, což byla poslední zmínka o něm v burgundských pramenech.

 

Je Jehan Susque totožný s naším Janem Žižkou?

Pokusme se v následujím představit možný obraz života Jana Žižky na základě českých a burgundských pramenů. Jan Žižka po vyhlášení záští Jindřichovi z Rožmberka lapkoval v jižních Čechách v letech 1402 - 1403. Po osvobození krále Václava IV. ze zajetí v listopadu 1403 se uchýlil před panskou jednotou do Burgundska k vévodovi Filipovi Smělému (nebo ho tam vyslal sám král Václav IV. ke svému příbuznému a spojenci ve společném Řádu točenice), kde snad přivedl prvního válečného koně hraběti Jeanu de Nevers na Nový rok 1404. Po dalším daru v dubnu 1404 se Jehan Susque zúčastnil zbrojní přehlídky vojska vévody Jana Nebojácného v Paříži 23. září 1405, aniž ale zřejmě došlo k bojovým akcím. Proto od konce září 1405 se  asi bez vojenského angažmá vrátil do Čech a na Moravu, protože celý rok 1406 o něm žádný záznam v Burgundsku nenacházíme.

Tehdy mohl pokračovat ve své loupeživé válce na jižní Moravě na hradě Kraví Hora a rovněž v okolí města Prostějova, když v Čechách mu po výnosech zemského soudu z let 1402, 1404 a 1405 hrozila šibenice. Protože je bez stálého příjmu jako znalec a překupník  koní se v únoru 1407 s asi vyvezeným koněm z Čech objevuje v Burgundsku a koně prodává Janu Nebojácnému. Ten Susqueho-Žižku vzápětí od 1. března do 5. září 1407 vyslal jako kurýra do Uher a Čech. Z Čech přivezl nyní již doloženě dva (naloupené?) vzácné koně - plavého a grošáka a opět je v říjnu 1407 prodal Janu Nebojácnému.

Po 28. říjnu 1407 se mohl opět vrátit do Čech a na Moravu a to až do poloviny června 1408,  nebot' v poselství Regniera Pota z přelomu let 1407  - 1408 není dosvědčen. (Nebo se jen vrátil s ním?)  Naopak je dosvědčen v poselství Regniera Pota od 6. července do 5. září 1408 ve skupině 15 rytířů a panošů, poté v bitvě u Othée 23. září 1408 a znovu ve velkém svatebním poselství v čele s Rregnierem Potem s týmiž 15 rytíři a panoši až do 23. června 1409. Z účtu datovaného 3. července 1409 se dovídáme, že 10 asi panošům obou posledních poselství Regniera Pota nebyla vyplacena žádná gáže a teprve toho dne dostávají bud' každý  7 060 franků nebo každý desetinu z této částky.

Pokud by Susque-Žižka téměř jistě patřil k těmto 10 panošům, potom od 6. července 1408 až do 23. června 1409 neměl žádný příjem a musel by se tedy opět vrátit k lapkování během jeho přítomnosti v Čechách a na Moravě, ač by dokonce současně byl členem dvou burgundských poselství! Naposledy se stal kurýrem od asi 3. července 1409 do 21. listopadu 1409, kdy je jako štolba naposledy zmíněn v Burgundsku. Lze dodat, že kromě svatebního poselství, česká historiografie dosud tato ostatní poselství a kurýrní cesty českého panoše vůbec neznala!

Podle tohoto výkladu by Jan Žižka střídal své lapkování v Čechách a na Moravě v letech 1402 - 1403, 1406 a snad i v první polovině roku 1408, eventuálně i dále jako člen dvou poselstev se svou služebnou dvorskou a diplomatickou činností na vévodském dvoře v Burgundsku. Teoreticky, jak jsme ukázali, by to snad mohlo být možné, ale mohl Žižka v praxi opravdu střídat bezuzdné loupežení s dvorskou a diplomatickou službou?

Vzhledem k jeho známé a dosvědčené vlastnosti důsledně mstít své křivdy a rovněž vzhledem k jeho dosvědčené neutuchající aktivitě v husitské revoluci, i to by snad bylo možné. Dokonce tu jsou celkem tři indicie: čeští lapkové se přímo soustřeďovali na lup koní a Jan Žižka je proto mohl vyvážet, ve výpovědi Janka, pacholka Jana Kolúcha z Pňové Lhoty je zmiňováno zamýšlené předání dobytých měst od Matěje Vůdce a Byňovce nepřítomnému(?) Žižkovi a konečně, čehož si všiml již Petr Čornej, Žižkova první amnestie z 25. dubna 1409 bezprostředně předchází uzavření svatební smlouvy Antonína z Brabantu s Eliškou Zhořeleckou! Obdobně i druhé amnestii z 27. července 1409 mohl být přítomen kurýr Jan Žižka. Potom by jeho přímluvcem mohla být opravdu ta nejvýznamnější osobnost, a sice sám burgundský vévoda Jan Nebojácný!

Nicméně pochyby zůstávají. Mohl být proskribovaný zemský škůdce současně členem diplomatických poselstev? Na podkladě výše naznačeného výkladu by se historickou ironií například vojevůdci- protivníci v bitvách na Vítkově a u Kutné Hory osobně znali, tj. Jan Žižka s králem Zikmundem Lucemburským! A paradoxně próza George Sandové Jan Žižka by se aspoň ve své předhusitské části jakoby po téměř 200 letech vrátila na půdu Francie!

 

PhDr. Jiří Jurok, CSc. (1952) je historik, absolvent Filozofické fakulty Karlovy univerzity, žijící v Příboru. Je autorem řady významných studií a publikací. Nakladatelství Veduta vydalo v roce 2006 knižně jeho studie pod názvem Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce a je také spoluautorem publikace Z počátků husitské revoluce, kterou v roce 2019 vydala Matice moravská.

 

Poznámka: článek současně vyšel v evangelickém týdeníku Kostnické jiskry, ročník 106, č. 17, 2021 z 9. června 2021

 


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru