Hluboká nad Vltavou: Otec slavného Vetřelce HR Giger vystavuje v Alšově jihočeské galerii. Opravdu skvělá výstava!

Alšova jihočeská galerie, ve spolupráci s Museem HR Giger ve švýcarském Gruyères, Carmen Maria Giger a sběratelem Marco Witzigem, připravila v Zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou výstavu švýcarského umělce HR Gigera, malíře, sochaře a návrháře, známého především jako stvořitele uměleckého směru s názvem biomechanický surrealismus a filmového monstra Vetřelec.

Výstava je nápaditá, dobře nainstalovaná, oslovující diváka každou svou částí. HR Giger dovede zaujmout. Vize hrozby o propojení člověka a bestie, živočicha a stroje, biologie a techniky. Není to úchylka! I antičtí Řekové si vymysleli jako civilizační protiklad zrůdy jako byla Medúsa, jedna ze tří strašlivých Gorgon. Ostatně Vetřelec v poslední části výstavy působí jako by byl bratrem Chiméry z Arezza, slavné etruské sochy v Národním archeologickém muzeu ve Florencii.

Velkorysá přehlídka umělce na více jak devíti stech metrech čtverečních je jeho doposud největší výstavu realizovanou ve střední Evropě! K výstavě vydala Alšova jihočeská galerie i dobrý katalog.

Peter Kováč

HR Giger Metamorphoses, Alšova jihočeská galerie, Zámecká jízdárna, Hluboká nad Vltavou, do 19. 11. 2023, denně 9:00 – 18:00 hodin

Internet:

https://www.ajg.cz/hrgiger/

MÝM ZÁMĚREM NENÍ DĚSIT LIDI!

Peter Kováč

Hans Rudolf „Ruedi“ Giger (5. února 1940 Chur – 12. května 2014 Curych) byl švýcarský malíř, sochař a návrhář, známý především jako představitel biomechanického surrealismu a tvůrce hollywoodského monstra Vetřelce. Vystudoval architekturu a průmyslový design. V roce 1964 vytvořil první fantazijní díla - inkoustové kresby. Později začal malovat obrazy, kde byla barva nanášena pomocí stříkací pistole a poté vyškrabována žiletkou. Jeho představivost zaujala režiséra Ridleyho Scotta, který Gigera přizval k práci na filmu Vetřelec. Na jaře 2005 HR Giger svoje díla vystavoval v Praze a tehdy jsem s autorem udělal následující rozhovor:

PK: Věříte tomu, že ve vesmíru existují mimozemské civilizace a že se setkáme s tvory jako je váš Vetřelec, kteří přinesou lidské civilizaci zkázu?

HRG: Vesmír určitě není jen ledová prázdnota. Rozmanité podoby kosmického života si však nedovedeme představit. A nepomůže nám ani naše fantazie a sny. I lidská imaginace totiž nabírá podněty jen v pozemském světě. Možná žijí i nestvůry, jako můj Vetřelec. Ale věřím tomu, že vyspělé civilizace jsou ve svém počínání a působení pozitivní a mírumilovné. Že kontakt s nimi by pro nás nebyl hrozbou, ale obohacením.

PK: Co malujete, působí až strašidelně. Jako představa ohrožení, zhmotnění zla. I vaše pražská výstava se jmenuje Mimo dobro. Považujete svoje malby za hororové?

HRG: Vidím to úplně jinak. Moje obrazy nabízejí estetickou krásu. Jsou inspirované životem i sny. Horor v nich nespatřuji. Je v tom možná jiný pocit, než jaké malířství obecně nabízí. Ale mým záměrem není děsit lidi. Je to fantaskní umění. Většina diváků ho přijímá se zájmem, jen výtvarní kritici občas s rozpaky. Když jsem dostal Oscara za výtvarnou podobu filmu Vetřelec, tak někteří psali, že to není umění, ale pouhá dekorace.

PK: Pocházíte ze Švýcarska a strávil jste tu i většinu svého života. Je ve vašich obrazech něco typicky švýcarského?

HRG: Lokální výtvarná tradice v tom není, i když třeba švýcarští rodáci Füssli a Böcklin byli průkopníci fantaskního umění. Ale některé moje nápady se Švýcarska dotýkají. Vymyslel jsem třeba variantu hodinek bez vnitřního mechanismu. Měly by zastavovat čas ve chvíli štěstí.

PK: Co vás inspiruje víc, dějiny výtvarného umění, nebo literatura?

HRG: Asi obojí. Když jsem v Čechách, musím vzpomenout na svoji fascinaci manýrismem na dvoře Rudolfa II. Praha je pro mne také úzce spojena s Franzem Kafkou a Gustavem Meyrinkem. Nevytvořil jsem sice žádná díla, která by jim byla zasvěcena, ale myslím, že oba jsou duchem přítomni v mých obrazech a kresbách.

PK: Řada vašich motivů má v sobě silný erotický náboj. Vymyslel jste dokonce něco jako přístroj na sekání mužských údů...

HRG: To byla jen hra. Neberte ji vážně. Chtěl jsem ukázat, že některé hrůzy ženy nemohou pochopit, zatímco muži ano. Mám rád černý humor.

PK: Monstra, jako je Vetřelec, působí velmi přesvědčivě. Mají přesně vypracovanou anatomii, dokonale ztvárněnou kůži, dokonce i sliz působí reálně. Když jste ho vytvářel, měl jste nějakou předlohu mezi žijícími šelmami?

HRG: Pochopitelně se člověk inspiruje světem zvířat, ale spíše podvědomě a instinktivně. Jediného dravce, kterého důvěrně znám ze svého domova, je moje kočka. Její chování mám prostudované naprosto důkladně a do všech detailů.

PK: To je stejná kočka, která ve filmu čelí Vetřelci?

HRG: Ne, tam to byla nějaká úplně obyčejná kočka. Já chovám siamské.

PK: Jaký přelom pro vás znamenal Hollywood?

HRG: Určitě napomohl mojí popularitě. Nejprve jsem dělal výtvarné návrhy pro film Duna, který se nakonec nenatočil. V roce 1977 jsem dostal zakázku na Vetřelce. I tam nebylo moc silné finanční zázemí, jen nějakých pět miliónů dolarů. Teprve během natáčení se rozpočet zásluhou režiséra Ridleyho Scotta podstatně zvýšil. Vetřelce jsem dělal sedm měsíců přímo ve studiu. Byl tak neustále pod mým dohledem. Další výtvarné návrhy pro filmy jsem už dělal ze Švýcarska a na výtvarné kvalitě bylo znát, že jsem u toho osobně nebyl. Některé věci se nedají na dálku ohlídat. Nakonec mě to rozladilo a už jsem žádné filmy nedělal.

PK: Takže proto jste na posledním díle Vetřelce už nepracoval?

HRG: Asi jsem se dostal v Hollywoodu na pomyslnou černou listinu, protože jsem měl neustále připomínky a trval jsem nekompromisně na výtvarných záměrech. Na poslední díl už mě nejen nepozvali, ale dokonce mě ani neinformovali, že něco takového dělají a že mého Vetřelce používají.

PK: Vámi vymyšlené výtvarné motivy jsou často používané při tetování. Co říkáte tomu, když takového člověka potkáte někde na pláži?

HRG: Já sám bych nikoho nikdy netetoval. Neodvážil bych se toho. Každá reklama mě těší, tedy i ta na lidském těle. Ale opakuji - nerad bych byl za to viněn.

JAK SE PODLE HR GIGERA RODIL VETŘELEC

"Předobraz malého Vetřelce čeká uvnitř vejce, aby jej sebemenší dotek astronautovy ruky probudil ze spánku Šípkové Růženky. Vyskočí vzhůru, prožere se helmou a usadí se na tváři člověka. Svůj dlouhý sosák zaboří do hrdla bezmocné oběti, aby tam zasadil své hrozivé sémě. Kosmická inkubace začíná.

Jsem profesionální návrhář průmyslového designu, a proto je pro mě důležité, aby design správně odrážel symbolické i funkční aspekty. Přísavku jsem proto vybavil odrazovým ocasem, aby se mohla dostat z vejce, a navíc má osm dlouhých kloubnatých prstů a dva varlatům podobné prvky. Jemným mechanismem prstů pohybovala neviditelná vlákna a pulzování zabezpečila malá pumpička.

Můj návrh dospělého Vetřelce odsouhlasili všichni. Vzniklo elegantní, hmyzu podobné stvoření, které nebylo jen nemotorným monstrem. Došli jsme ale k názoru, že ještě děsivější bude stvoření bez očí, které poženou pouze instinkty. Proto jsem nakreslil druhou verzi, v níž Vetřelec neměl oči. Velmi náročná a jemná práce dodala trubicím, kabelům a hadím páteřím vzhled biomechanoidního vetřelce. Kromě zubatého, proměnlivého jazyka měl tvor mít i ocas, který by mohl používat jako zbraň. Vytvořil jsem jej ze zvířecí páteře, která se ukázala být dostatečně pohyblivá."