dějiny umění detailjak jsme si zničili jedno z nejkrásnějších malířských děl středoevropské renesance (cranachův pražský oltář na výstavě v kutné hoře)

Jak jsme si zničili jedno z nejkrásnějších malířských děl středoevropské renesance (Cranachův Pražský oltář na výstavě v Kutné Hoře)

V chladné noci 27. prosince 1619 se z nitra katedrály sv. Víta na Pražském hradě ozývaly podivné zvuky. Dva muži se v kapli sv. Zikmunda usilovně snažili pilou rozřezat obrovský oltářní obraz Lucase Cranacha staršího. Ceněné a uctívané dílo slavný německý renesanční malíř vytvořil sto let před touto ostudnou událostí, a to speciálně pro východní chór pražské katedrály.

Muži ukrytí přes noc v kapli nebyli žádní zloději. Naopak - z nejvyšších míst dostali pokyn, aby Cranachův Pražský oltář zlikvidovali. Nešlo tehdy o ojedinělý čin. Katedrála svatého Víta se na začátku 17. století stala terčem útoku protestantských fanatiků, kteří se pokusili odstranit z nejslavnějšího českého chrámu všechna kultovní díla s katolickými náměty. Rozkaz k radikální očistě vydal sám zimní český král Fridrich Falcký 20. prosince 1619.

„Závadné" obrazy a sochy z oltářů byly nejprve shromážděny malířem Hansem von Felz a stavebním písařem Jakobem Hüeblem v sakristii a v kapli sv. Zikmunda. Přenesen sem byl i Cranachův obraz, složený z dřevěných fošen v jednu obrovskou desku, která měla přes tři a půl metru na šířku a na výšku téměř dva a půl metru. Dílo bylo protestantům trnem v oku tím, že oslavovalo Pannu Marii jako královnu nebes, což reformátorům vadilo.

Zprvu to vypadalo, že veledílo středoevropské renesance v ústraní kaple řádění radikálů přežije. Hans von Felz Cranachovo umění dokonce natolik obdivoval, že nabídl českým pánům značnou peněžní sumu k odkoupení oltářního obrazu. Snaha však byla marná.

Hlavní agitátor, kazatel Abraham Scultét, byl neoblomný a naopak se začal pohoršovat nad liknavostí v otázce očisty chrámu. V pražské katedrále proslovil ohnivé kázání zdůvodňující radikální odstranění katolických obrazů jako modloslužebného náčiní. Nad Cranachovým obrazem tak byl vynesen osudný ortel.

Že se právě tento saský malíř stal v Čechách obětí útoků protestantů, je velký historický paradox. On sám byl totiž obdivovatelem reformace a patřil k blízkým přátelům Martina Luthera, duchovního otce všech protestantů. Cranach mimo jiné namaloval i nejpočetnější sérii Lutherových portrétů a otevřel si také tiskárnu, kde vydával Lutherův překlad bible s vlastními ilustracemi, knihu, kterou si protestanté ve velkém nakupovali.

Pod vlivem Luthera vytvořil Cranach také agitační cyklus dřevorytů, kde porovnával prostý život Krista a proti tomu zpanštělé chování římského papeže a jeho kardinálů. Jen čeští husité udělali obrazy stejně výmluvné a každému srozumitelné. Kritika papežství však Cranachovi nijak nebránila, aby nepracoval i pro uměnímilovné katolíky z řad aristokracie i církevní hierarchie. Panna Marie, právě taková, jaká byla na Pražském oltáři, patřila k jeho oblíbeným tématům a všichni tehdejší znalci umění obdivovali, jak krásně dokázal namalovat její sličnou tvář, že vypadala skoro jako z porcelánu.

Likvidace Cranachova nádherného Pražského oltáře se ujal kněz Friedrich Salmuth, Scultétův blízký známý. Později se tvrdilo, že dílo zničil v opilosti, ale jak nedávno zjistili dva badatelé Michal Šroněk a Kateřina Horníčková, byl naopak velmi střízlivý. Právě on přišel 27. prosince 1619 do katedrály spolu s truhlářem, jehož jméno neznáme, a oba začali s nařízenou destrukcí.

Je zvláštní, že Cranachovu malbu nezničili jako celek, ale nejprve z oltáře pečlivě pilou vyřízli pohledné tváře světic, které Pannu Marii na obraze obklopovaly. Tvrdilo se totiž, že modelkami pro tyto renesanční krásky byly dcery císaře Maxmiliána I., který údajně oltářní obraz pro pražskou katedrálu objednal a zaplatil.

Možná díky tomu byly zachráněny, jinak větší část malby i s nenáviděnou katolickou Pannou Marií skončila ve finále zřejmě na zapálené hranici.

Z Pražského oltáře se tak zachovaly cenné fragmenty, vyřezané desky zpodobňující pravděpodobně Apolenu, Anežku, Kateřinu, Barboru, Kristýnu a Markétu. Dvě desky s třemi světicemi (na jednom výřezu jsou vyobrazeny dvě) máme v Praze, v Národní galerii a v Obrazárně Pražského hradu. Tři další byly objeveny v Německu, na zámku Aschaffenburg v Bavorsku, v Karlsruhe v Kunsthalle a v soukromém majetku v Mnichově.

Každý z těchto výřezů je uměleckým zázrakem. Cranach si vyhrál s různými účesy, dívky ozdobil skvostnými módními doplňky, na krk jim dal drahé šperky a oblékl je do nádherných šatů. Sama zvolená forma lahodí oku. Klid a harmonie, krása barev, fascinace působivými detaily. Málokdy člověk vidí tak krásnou malbu, jakou v tomto díle předvedl Cranach. Bez nadsázky šlo o jeho nejlepší obraz, jaký kdy vytvořil.

Milovníci Cranachova umění mají nyní nevšední příležitost vidět čtyři fragmenty z Pražského oltáře opět pohromadě. Byly totiž z Prahy a z Německa svezeny na velkolepou výstavu Europa Jagellonica, která je do konce září otevřena v Galerii středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře. Jiří Fajt, autor projektu, vyřezané desky uspořádal na panelu tak, aby to co nejautentičtěji navozovalo vzpomínku na původní oltářní celek.

Chce to však velkou fantazii, aby si člověk představil, jak mistrovské dílo kdysi vypadalo. Prostě zůstalo nám jen úchvatně působící torzo. A tváří v tvář zachráněným fragmentům Pražského oltáře si člověk snad nejlépe uvědomí varování Cranachova vrstevníka, malíře Albrechta Dürera, který byl také vyznáním protestant, ale odmítal ničení obrazů se slovy:

„Umění můžeme ztratit lehce, ale cestu zpět k němu pak nalézáme velmi zdlouhavě." Nahradíme-li slovo umění slovem kultura, pak toto varování platí i pro naši dnešní dobu.

 

PhDr. Peter Kováč

 

Foto:

Tři výřezy z Pražského oltáře

Autoportrét Lucase Cranacha staršího.

Pravděpodobná kresebná rekonstrukce Cranachova Pražského oltáře, jak ji udělal německý odborník Hans Georg Thümmel. Uprostřed seděla Panna Marie obklopená osmi stojícími a klečícími světicemi. Na kresbě jsou naznačeny čtyři výřezy, které se po roce 1619 z původního celku zachovaly.

 

Internet k výstavě v Kutné Hoře:

http://www.stavitele-katedral.cz/europa-jagellonica-vystava-v-kutne-hore-v-galerii-gask-o-umeni-a-kulture-ve-stredni-evrope-za-vlady-jagelloncu-je-svetovou-senzaci-art-and-culture-in-central-europe-under-the-reign-of-the-jagiellonian-dynasty/

 

Vynikající článek Michala Šroňka a Kateřiny Horníčkové CRANACHŮV OLTÁŘ V KATEDRÁLE SV. VÍTA - JEHO VZNIK A ZÁNIK volně na internetu:

http://www.umeni-art.cz/cz/soubory/sronek1.pdf


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru