ohlasy v médiích detailjan klípa, národní galerie praha

Jan Klípa, Národní galerie Praha

Recenze na knihu Kristova trnová koruna (Stavitelé katedrál 2) v časopise Dějiny a současnost (6/2009)

Kniha historika umění a redaktora Práva Petera Kováče Kristova trnová koruna. Paříž, Sainte-Chapelle a dvorské umění svatého Ludvíka je druhou částí pětidílné mozaiky s romantickým názvem Stavitelé katedrál, v níž se autor hodlá zabývat rozličnými fenomény západoevropského umění a kultury vrcholné gotiky. Po úvodním svazku věnovaném katedrále v Chartres se jeho zájem soustředí na klíčovou stavbu (z hlediska kultu, královské reprezentace i architektury) éry Ludvíka IX. - monumentální kamenný relikviář Kristovy trnové koruny, pařížskou Sainte-Chapelle.

Volba jazykového modu i forma knihy jako celku se drží modelu představeného v první publikaci. Nejde o text odborný, o čemž svědčí i absence poznámkového aparátu, ale osciluje na pomezí populárně naučné literatury a kulturní publicistiky. Díky Kováčovu profesnímu školení si ovšem udržuje vysokou míru faktografické přesnosti a i přes autorovu denní novinářskou praxi se vyhýbá přílišným zjednodušením či senzacechtivé bulvarizaci. Výsledky speciálního bádání západoevropské a americké uměleckohistorické medievistiky jsou tak čtenáři předloženy ve spolehlivé a stravitelné úpravě. Nezměnila se ani forma knihy, která není, jak by mohl tirážový údaj napovídat, monografickým dílem jediného autora, ale spíše jde o sborník tematicky svázaných textů s výrazným autorským podílem editora. Do svazku tak jsou, vedle rozsáhlejšího textu Kováčova, zařazeny edice dobových pramenů právní a historiografické povahy a další stati českých i zahraničních autorů, jejichž forma sahá od odborného textu po esejistický útvar maně připomínající kapitolu z turistického průvodce po Provence. Tato rozmanitost knihy patří k jejím největším přednostem. Českému čtenáři, odborníkovi i poučenému laikovi, se dostávají vůbec poprvé do rukou překlady z děl klasiků dějepisu středověkého umění, jakými jsou Otto von Simson či Wilibald Sauerländer, ale také ukázky současných progresivních metodologických přístupů - např. v textech Jerzyho Pysiaka či Chiary Mercuri. Prameny ke studiu kultu trnové koruny a k dějinám Sainte-Chapelle -zakládací listiny, zástavní smlouvy či zprávy očitých svědků a kronikářů -jsou přeloženy renomovanými specialisty ze středověké latiny do češtiny, což čtenáři umožňuje nejen dotknout se nezprostředkované dobové kultury a mentality, ale také získat určitý vhled do „historikovy kuchyně" a seznámit se s prvotními ingrediencemi, z nichž je pak tkáno výsledné vyprávění.

Ve vlastním textu předkládá Kováč několik takových příběhů, které dohromady tvoří obraz avizovaný titulem a podtitulem knihy. Seznamuje čtenáře důkladně s dějinami převzácného ostatku Kristovy trnové koruny s důrazem na peripetie její translace z Konstantinopole do Paříže, kde ozdobila posvátným leskem instituci francouzského krále. Věnuje se stavbě, výzdobě, promyšlené ikonografii a významu Sainte-Chapelle a všímá si fungování liturgického provozu v tomto specifickém sakrálním prostoru, který byl zcela orientován na uctívání nejvzácnějších ostatků umučení Páně a s tím spojenou reprezentaci královské moci. Zaslouženou pozornost věnuje také reflexi motivu dvorské „svaté kaple" v karlovských Čechách a návštěvě Karla IV. a Václava IV. v Sainte-Chapelle roku 1378. V pasáži o dvorském umění svatého Ludvíka relativizuje Kováč jeden z dnes populárních přístupů ke středověkému výtvarnému dílu a upozorňuje, že z faktu, že král některý z klášterů či kostelů upřednostňoval, častěji navštěvoval nebo si jej dokonce vyvolil za pohřebiště svých nejbližších, nelze mechanicky vyvozovat soudy o jeho vlivu na navrhujícího architekta, podílu na podobě stavby nebo dokonce činit závěry o panovníkově estetickém vkusu (s. 124).

Kniha je doplněna kvalitní barevnou obrazovou přílohou a mnoha ilustracemi, půdorysy a schématy zapojenými přímo do textu. Jedinou podstatnou výtku musí recenzent adresovat grafické podobě publikace. Autorova dlouholetá aktivita na poli kulturní turistiky se bohužel projevila v přenesení některých postupů běžných v bedekrové literatuře (snaha na-hustit stranu informacemi na úkor její vizuální přehledností, obtékání ilustrací textem či prolínání písma a obrazu) do podoby knihy, jejímž ambicím by slušel střízlivější ráz. Samostatnou kapitolou je přebal publikace, jehož atributy (barevnost, mysteriózně rozmazaný interiér titulní architektury a použitý ,"fantasy"-font) posouvají knihu na regálech knihkupectví zcela nezaslouženě do sousedství literatury, jejíž poetika čerpá ze stále nového a stále šokujícího odhalování vše-světového templářsko-iluminátského spiknutí. Navzdory vnějšímu vzhledu však lze Kováčovu knihu doporučit jako čtivě napsané seriózní uvedení do problematiky francouzského umění vrcholné gotiky určené širokým vrstvám čtenářstva.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru