historie detailjiří z poděbrad 1420/1471: život husitského krále jiřího z poděbrad. 8. část: boj s papežstvím (1462–1467)

JIŘÍ Z PODĚBRAD 1420/1471: Život husitského krále Jiřího z Poděbrad. 8. část: Boj s papežstvím (1462–1467)

Velice významnou roli nejen v životě krále Jiřího z Poděbrad hrála kompaktáta, soubor úmluv, které legalizovaly mírové soužití mezi katolíky a utrakvisty (husity). Kompaktáta byla zároveň důležitým, opěrným pilířem „království dvojího lidu“. Český král je považoval za hlavní zemský zákon.

Vznik kompaktát je spjat s jednáním basilejského koncilu se zástupci husitů, které započalo v prvních měsících roku 1433. Diskutovalo se především o hlavním husitském programu, známém jako čtyři pražské artikuly. První verze kompaktát vznikla již v roce 1433, ale v následujících letech došlo k dalším diskusím a úpravám. K jejich konečnému zpečetění došlo až o tři roky později. Přijetí kompaktát bylo navíc i podmínkou uznání Zikmunda Lucemburského za českého krále. Dne 5. července 1436 byly slavnostně předány, přečteny a vyhlášeny na jihlavském náměstí. Ceremonie se zúčastnil nejen Zikmund Lucemburský, ale i představitelé českých a moravských stavů a také vysocí říšští hodnostáři.

Kompaktáta byla úspěchem, došlo k usmíření utrakvistů s církví a v umírněné podobě byly potvrzeny čtyři pražské artikuly. Měly platit pouze na území Čech a Moravy a přijímaní pod obojí bylo povoleno jen dospělým laikům, i když husité chtěli prosadit i právo přijímat z kalicha pro malé děti.

Kompaktáta, o něž se Jiří z Poděbrad opíral, ale měla jednu velkou slabinu. Byla sice schválena koncilem, ale nikdy je nepotvrdil papež. Papež se totiž rozešel s basilejským koncilem a neuznával jeho autoritu, takže dával jasně najevo, že neuznává ani žádná jeho usnesení. Představitelé českých stavů se sice snažili, především po smrti Albrechta Habsburského dosáhnout potvrzení kompaktát papežem, ale nebyli úspěšní.

Rovněž Jiří z Poděbrad se snažil přimět papeže, aby kompaktáta uznal, a i proto počátkem roku 1462 vyslal k papeži Piovi II. poselstvo. Bylo ale již pozdě. Papež o pár let dříve (1460) podpořil Jiříka v jeho sporu s Vratislaví, ale poté marně čekal na vytvoření česko-uherské protiturecké koalice a na české poselstvo, které by jménem českého krále a zároveň Českého království slíbilo papeži poslušnost. Naopak jej zprávy, které se k němu ze střední Evropy dostávaly, velice znepokojovaly. I proto papež králově žádosti nevyhověl a nakonec 31. března kompaktáta zrušil. Zároveň odmítl Poděbradův slib věrnosti.

Český král se ale nechtěl jen tak vzdát. V srpnu téhož roku upřel během zemského sněmu, který se konal ve velkém sále Královského dvora, papeži právo kompaktáta zrušit a prohlásil, že je za ně ochoten bojovat a dokonce zemřít. Současně začal ještě více pracovat na vlastním projektu spolku evropských panovníků (viz následující díl seriálu), který by konkuroval papežovým protitureckým plánům, které počítaly s velkou křížovou výpravou, do jejíhož čela by se on sám (Pius II.) postavil.

Kompaktáta zůstala nadále zemským zákonem a svůj význam začala ztrácet až pod vlivem reformace během 16. století a roku 1567 byla vyškrtnuta ze zemských privilegií.

Pius II. dával jasně najevo, že s českým králem ve svých dalších plánech příliš nepočítá, i když si uvědomoval význam české vojenské síly, a dokončoval dohodu mezi uherským králem Matyášem Korvínem a císařem Fridrichem III., která byla uzavřena v roce 1463. Začal připravovat další kroky. Dne 16. června 1464 obvinil Jiřího z Poděbrad z kacířství a pohnal jej před papežský soud, před nímž se měl zodpovídat ze svých zločinů. V polovině srpna 1464 ale náhle zemřel. Jeho nástupcem se stal Pavel II.

Nový papež usiloval o podřízení obecné církve papežské autoritě, a proto po pár měsících i on přitvrdil. Dne 2. srpna 1465 vydali tři kardinálově proti českému králi půhon. Ve skutečnosti ale bylo „jen“ potvrzeno dřívější Piovo rozhodnutí a do sto osmdesáti dnů se měl český panovník dostavit před papežský soud. Pokud by se do stanovené lhůty nedostavil, měl být prohlášen za kacíře a vyloučen z církve.

Jiří se do Říma nevydal. Uvědomil si, že musí svou pozici obhájit jak doma, tak i v zahraničí, a to i po právní stránce. Proto dorazil na český královský dvůr významný právník a humanista Řehoř z Heimburka, odpůrce církevních, a hlavně papežských nároků, který začal psát texty na Jiříkovu obranu, které měly vyvolat u ostatních vladařů solidaritu s českým králem. Jiří ale nebyl úplně sám, měl na své straně např. spojenecká německá knížata, která se za něj v Římě přimlouvala.

Jiří z Poděbrad chtěl na sebe a své království upozornit i jinak, a tak vyslal na dvory západoevropských panovníků poselstvo pod vedením svého švagra, katolíka Jaroslava Lva z Rožmitálu, které mělo ukázat, že Češi nejsou barbaři a heretici, jak se o nich tvrdilo. Papežský tlak ale ještě více zesílil.

V říjnu 1466 se obrátil papež na polského krále Kazimíra IV. Jagellonského, aby se pokusil uplatnit dědická práva své manželky Alžběty Habsburské na český trůn. Nabízel mu navíc Slezsko a pracoval dokonce s myšlenkou, že by se hlavním městem českého soustátí mohla stát Vratislav v případě, že by se Jiří z Poděbrad vlády nevzdal. Polský vládce byl ale proti.

Dne 23. prosince 1466 prohlásil papež Pavel II. českého krále za kacíře, zbavil jej trůnu, veškerého majetku, vyloučil jej z církve a zprostil jeho poddané všech přísah. Kdo by tomu odporoval, hrozila mu klatba. Dne 26. března 1467, na Zelený čtvrtek zařadil mezi kacíře a nepřátele církve navíc i celou Jiříkovu rodinu, Jana Rokycanu a všechny utrakvisty.

Český král byl opět připraven. Dne 14. dubna 1467 pronesl v Královském dvoře projev, v němž se označil za pomazaného a korunovaného krále. Odmítl respektovat Pavla II. a odvolal se k obecné církvi a k budoucímu koncilu. Bylo jasné, že papež a ani český král se jen tak nevzdají. Bude muset rozhodnout válka…

 

Marek Zágora

 

Příště: Jiříkův mírový projekt (1462–1467)

 

Předchozí díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/jiri-z-podebrad-1420-1471-zivot-husitskeho-krale-jiriho-z-podebrad-7-cast-synove-jiriho-z-podebrad-1442%E2%80%931471/

 

Foto detail s kryptoportrétem Jiřího z Poděbrad z tzv. Oltáře zátoňského, Marek Zágora.


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru