Vandalové byl germánský kmen, který se v době stěhování národů usadil nejprve na území dnešního Polska, pak obsadil část Španělska a nakonec doputoval do severní Afriky, kde v 5. století na území Karthaga vytvořil slavné království. Jeho panovníci budovali v Africe křesťanské kostely, větší než jaké stavěl Cyril a Metoděj na Velké Moravě, zlatníci vytvářeli nádherné šperky a římští poddaní s uměleckým talentem pro nové pány zdatně napodobovali ušlechtilé antické mozaiky.
I kultivovaný kronikář Prokopios z Kaisareie, který Vandaly považoval za svoje úhlavní nepřátele, je svým způsobem obdivoval. Píše o nich, že s oblibou se oblékali do nejjemnějšího hedvábí, bydleli v nádherných vilách, jedli vybraná jídla, denně se koupali, pořádali divadelní představení a bavili se koňskými dostihy... (Válka s Peršany a Vandaly, Praha 1985).
Dnes má slovo vandal a vandalismus zavržení hodný význam. Označuje brutální ničení a nenávist ke kulturním a civilizačním hodnotám. Jak ti ubozí Vandalové k nelichotivé pověsti přišli? Hlavním viníkem byl král Geiserich, muž spíše malého vzrůstu, který po pádu z koně celý život kulhal, byl hodně uzavřený do sebe a prý lpěl na majetku. V čele Vandalů stál půl století, letech 428-477, a upevnil jejich moc natolik, že se v roce 455 vylodili v Itálii a překvapivým útokem dobyli slavný Řím.
Město Vandalové rabovali 14 dní. Když umělci 19. století malovali tuto událost, představili dobyvatele jako polonahé barbary, kteří svrhávají sochy antických císařů z jejich piedestalů. Ničitele civilizace! Ale Vandaly v Římě zajímalo něco úplně jiného. Muži si chtěli užít s římskými slečnami a v palácích hledali zlato a stříbro, které by si mohli odnést domů. Vandalové se tehdy zmocnili i židovského pokladu, který římské vojsko za císaře Tita zase pro změnu ukradlo v hlavním jeruzalémském chrámu.
Geiserich si z Říma odvedl jako zajatce i stovky řemeslníků, kteří pak budovali jeho rezidenci, jež se měla podobat palácům antických císařů. Vandalové tedy ctili antické umění a jeho velkolepost. Rabovali proto, že chtěli mít ty nejcennější antické poklady u sebe doma, v novém Kartágu, které Římané kdysi zničili tak důkladně, že se jim v tomto ohledu nějaký Geiserich vůbec nemohl vyrovnat.
Na rabování Říma si v srpnu 1794 v pařížském Konventu vzpomněl biskup z francouzského městečka Blois jménem Henri Baptiste Grégoire. Počínání francouzských revolucionářů - jakobínů - označil za kulturní vandalimus. Hanlivé označení bylo na světě a během 19. století se ujalo ve slovníku prakticky všech evropských národů.
Grégoire se později tak trochu Vandalům omluvil a prohlásil, že činy radikálů chtěl k něčemu z minulosti jen připodobnil. Hanlivé slovo stvořil proto, aby ve Francii zabránil dalšímu nesmyslnému ničení kulturních památek. „Místo vandalismus by se mělo říkat jakobinismus," tvrdí renomovaný německý profesor Alexander Demandt v publikaci Das Königreich der Vandalen, která loni vyšla v Německu v nakladatelství Philipp von Zabern.
O mezinárodní rehabilitaci Vandalů se v posledních letech snaží dva národy: Poláci a Němci.Poláci ve Vandalech hledají i svoje prapředky, tak asi jako my u keltských Bojů, kteří dali naší zemi název Bohemia. Už v na konci 10. století byl v jedné německé kronice označen polský vládce Miešek jako "dux Wandalorum" čili "vládce Vandalů" a tvrzení, že Poláci jsou vlastně původem Vandalové se objevuje od začátku 14. století u mnoha středověkých a renesančních kronikářů. Řeka Visla se původně nazývala řekou Vandalů a část národa Vandalů nazvaná Silingenové dali název Slezsku. "Svým" Vandalům polští archeologové uspořádali před šesti roky ve Varšavě obrovskou výstavu a plynule tu pokračují i archeologické vykopávky. Jejich velké sídlo a pohřebiště nedávno objevili ve vesnici Łętowice asi 70 kilometrů od Krakova.
Němci se už tradičně zajímají o stěhování národů ve 3.-5. století, protože germánské kmeny Franků, Langobardů, Burgundů, Gotů a Vandalů vytvořili na troskách Říše římské zárodky nové středověké civilizace. V Karlsruhe připravili nyní expozici představující kulturní přínos vandalského království pro počátky křesťanské civilizace.
Vyznáním byli Vandalové křesťané, ale věřili učení kněze Areiose, který tvrdil, že jen Bůh Otec je věčný a nestvořený, nikoliv však jeho syn Kristus, který je pouze prostředník mezi lidmi a Bohem. Mnohé umělecké poklady Vandalů tak představují unikátní doklady křesťanské víry, která byla později odsouzená jako teologická úchylka.
O konec říše Vandalů se postaral byzantský generál Belisaris, který v září 533 dobyl jejich hlavní město Kartágo a na hlavu porazil vandalskou armádu. Do Konstantinopole se vrátil ze severní Afriky s mnoha zajatci a s obrovskou kořistí, kterou Geiserich kdysi uloupil v Římě, včetně proslulého židovského pokladu, který pak císař Justinián nechal poslat zpět do Jeruzaléma. Ariánství bylo zakázáno a jeho kněží pronásledováni stejně důsledně jako to předtím dělali Vandalové katolíkům.
PhDr. Peter Kováč
Výstava Das Königreich der Vandalen s 500 exponáty je v německém Karlsruhe (Schloss Karlsruhe) otevřena do 21. února; katalog (450 stran a 600 reprodukcí) k ní vydalo nakladatelství Philipp von Zabern.
Internet:
Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | Statistiky toplist | Zpět nahoru