komika ve středověkém výtvarném umění: čarodějinice na koštěti
KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: ČARODĚJINICE NA KOŠTĚTI
Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.
Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.
Čarodějnice na koštěti
(Martin Le Franc, Le Champion des Dames, 1451?, Bibliothèque nationale de France, Français 12.476, fol. 105v)
Mezi nejslavnější rukopisy Francouzské národní knihovny patří bohatě iluminovaný exemplář veršovaného díla „Le Champion des Dames“ (česky Ochránce žen) literáta, diplomata a mecenáše umění Martina Le Franc (asi 1410–1461), který předal v roce 1451 burgundskému vévodovi Filipovi Dobrému. Pergamenový manuskript o sto padesáti listech s rozměry 29,2 x 19,8 cm je zajímavý nejen výzdobou, ale i svým obsahem. Jedná se o velice vášnivou obhajobu žen a dívek, kterým je navíc autorem přisouzen i podíl na pokroku, což bylo ve středověku téměř zcela výjimečné.
Martin Le Franc začal svůj přídomek – Le Franc = Svobodný – používat až v dospělosti a zdůraznil jim svou osobní a také tvůrčí nezávislost. Vystudoval teologii na Sorbonně, získal mistrovský titul a nechal se vysvětit na kněze. Byl velice ambiciózní a hodně cestoval. Několikrát se mu podařilo získat přízeň mocných, a tak např. víme, že v roce 1435 byl důvěrníkem francouzského krále Karla VII. V té době se pak zaměřil na burgundského vévodu Filipa Dobrého, pro něhož začal skládat první veršovaná dílka. Velkou kariéru následně udělal ve službách papeže Felixe V., jehož byl protonotářem. Zúčastnil se spolu s ním např. basilejského koncilu, během něhož působil jako papežův tajemník a důvěrník. Přesto mu zbýval ještě dostatek času, aby se mohl věnovat i své literární činnosti.
Výzdobou výše zmíněného, nádherně iluminovaného exempláře svého nejzásadnějšího díla – Le Champion des Dames“ – pověřil Martin iluminátora Barthélemy Poignara. Samotný autor určil v textu místa, kde měly být jednotlivé iluminace, a dal také přesné instrukce, co a jak má být zobrazeno.
Přesto na foliu 105v najdeme na okraji výzdobu, která vyvolává úsměv a proslavila celý rukopis. Máme před sebou dvě létající čarodějnice, jednu na koštěti, druhou na holi. Ani jedna z nich ale nevypadá jako ďábelské stvoření, kterého bychom se měli obávat. A ani jejich oděv není černé, případně tmavé barvy. Martin tuto okrajovou drobnůstku v rukopisu s vysokou pravděpodobností nechtěl, i když se vztahuje přímo k textu. Máme tak před sebou rozverné dílko, které je podle všeho výtvorem iluminátorovy fantazie. Je možné, že jím chtěl samotného literáta i tak trošku popíchnout.
A co vlastně napsal Martin Le Franc o čarodějnicích? Ve středověku se věřilo, že ženy – čarodějnice létají o Valpuržině noci (z 30. dubna na 1. května) na koštěti, obklopují se černými zvířaty, hlavně kocoury, a vaří různé lektvary ze zmijí nebo ropuch. Martin ale tuto pověru zpochybnil. Chtěl ukázat, že ne všemu mají lidé věřit, i když nepopřel, že ďábel může ženy omámit a vyvolat u nich různé představy. Napsal: „Neexistuje sebehloupější stařena,/ která by se dopustila jediného ze zločinů,/ za které se věší nebo upaluje!/ To zlý nepřítel lidské přirozenosti,/ jenž nám umí klást tolik léček,/ zlomyslně pomátl její smysly./ Na žádném koštěti totiž/ nikdo z lidí prostě létat nedokáže./ Ale když ďábel stařenám zamotá hlavu,/ tak se ty nebožačky vskutku domnívají,/ že se zúčastnily sletu čarodějnic,/ a toto přesvědčení si pak odpykají!/ Ony jsou ochotny vyprávět třeba i o Římě,/ ačkoli tam nikdy v životě nebyly.“
„Dokud budu živ, tak neuvěřím,/ že by nějaká žena mohla vskutku/ létat vzduchem jako kos nebo drozd!/ To odmítám bez otálení./ Vždyť svatý Augustin dokonce uvádí,/ že je to iluze a holý výmysl,/ a stejného mínění jako on/ jsou i Řehoř, Ambrož a Jeroným./ Když taková chuděra ulehne na lůžko,/ aby se vyspala a načerpala sílu,/ nepřítel, který oko nezamhouří,/ přispěchá a přisedne k ní./ Našeptává jí bludné představy,/ což umí dělat obratně a jemně,/ takže řečená žena uvěří vlastním snům./ Nakonec je ta nešťastnice přesvědčena,/ že si osedlala kocoura či psisko/ a svištěla na společný slet čarodějnic./ Ujišťuji vás ale, že tomu tak není! / Na žádném koštěti ani zvířeti/ nedoletíte ani čtvrt míle.“ (překlad ze střední francouzštiny profesor Martin Nejedlý)
Marek Zágora
Předchozí díly seriálu:
http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-rytir-bojujici-se-snekem/
http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zajic-slechticem/
http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-prisera-s-vejirovityma-usima/
http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-pohreb-lisaka-renarta/
http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-tanec-blaznu/
Copyright (c) 2008
stavitele-katedral.cz |
Tisk |
Kontakty |
XHTML 1.0 Strict |
Statistiky toplist |
Zpět nahoru