KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: ODHALENÁ „TAJEMSTVÍ“ TAPISERIE Z BAYEUX

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Odhalená „tajemství“ Tapiserie z Bayeux

(Tapiserie z Bayeux, klášter sv. Augustina v Canterbury, asi 1067–1069, dnes v Centre Guillaume Le Conquérant v Bayeux)

V poslední době se na internetu hodně psalo o proslulé Tapiserii z Bayeux, která je od roku 2007 zapsána na seznam UNESCO Paměť světa. Ve skutečnosti se však nejedná o tapiserii, nýbrž o výšivku. Jedinečnou památku tvoří plátěný pás dlouhý 68,6 metru a široký průměrně 50 cm. Část chybí, někteří badatelé tvrdí, že možná i několik metrů. Tapiserie vznikla sešitím devíti nestejně širokých a nestejně dlouhých pásů. K zobrazení děje (viz níže) byly použity převážně vlněné nitě v odstínech žluté, hnědé, červené, modré a zelené barvy a perličkový, stonkový a smyčkový steh. Samotný pás se pak dělí na tři části: horní a dolní borduru a středový pás s hlavním dějem.

Tapiserie zachycuje události let 1064 až 1066, které jsou spjaty s ovládnutím Anglie normanským vévodou Vilémem Dobyvatelem. Znázorněno je celkem osmapadesát samostatných scén s více než šesti sty postav, z nichž převážná většina je anonymní. Střední pás s hlavním dějem je doplněn pro větší srozumitelnost vysvětlujícími texty v latině. Dílo neuvádí žádné datum, takže všechny informace o ději pocházejí z vyprávěcích pramenů. Události pak vrcholí 14. října 1066 bitvou u Hastingsu, ve které padl poslední anglosaský král Harold Godwinson. V bitvě zvítězil a Anglii ovládl normanský vévoda Vilém Dobyvatel. Předpokládá se, že tapiserie byla dotažena až do Vilémovy korunovace na anglického krále v prosinci 1066. Jedná se o jedinečnou památku, která je zároveň krásnou ukázkou středověké propagandy. Veškeré události jsou totiž zachyceny z pohledu vítěze.

Dějiny jsou zde „psány“ muži, role žen je zcela okrajová. Hlavními postavami jsou tři králové (Eduard III. Vyznavač (vládl v letech 1042–1066), Harold Godwinson (1066) a Vilém Dobyvatel (1066–1087) a nevlastní Vilémův bratr Odo, biskup z Bayeux († 1097). Předpokládá se, že právě Odo, jenž je vyobrazen v klíčových scénách děje, měl být objednavatelem díla. Měl pak také dohlížet na jeho vznik.

V roce 1077 byla vysvěcena katedrála Notre-Dame v Bayeux, v níž tapiserie měla viset. Snad ale byla příliš dlouhá, aby visela na zdi katedrály, a proto došlo k jejímu zkrácení. To již ale nikdy nezjistíme. Někteří badatelé se v poslední době přiklánějí k možnosti, že původně byla určena pro nějaký světský prostor a že v katedrále byla „vystavována“ jen „občas“.

Většinou se ale i tak uvádí, že zdi katedrály v Bayeux zdobila přibližně 400 let. První dochovaná písemná zpráva o ní pochází až z roku 1476, kdy je zmíněna jako koberec vystavovaný na svátek Ostatků. Její nejstarší dochované vyobrazení je pak z roku 1730. Za Velké francouzské revoluce málem sloužila jako krytí vozu, ale nakonec byla zachráněna, a roku 1803 byla na Napoleonovu žádost vystavena v Paříži. V 19. století došlo k jejímu restaurování. Za prusko-francouzské války ji včas schovali a vystavena byla až po 1. světové válce. Dnes je trvale vystavena v Centre Guillaume Le Conquérant v Bayeux.

Ze samotné tapiserie lze vyčíst četné umělecké vlivy, např. normanské (lodě, nábytek), antické, byzantské (inspirace mozaikou), arabské (architektonické prvky), umění sasánovské Persie, koptské umění raného křesťanství v Egyptě nebo knižní malbu 9.–11. století (majestátní zobrazení panovníka).

Jednotlivé postavy jsou protažené, čímž jsou „vyjádřeny“ půvab a vznešenost. Navíc také umožňují zachycení mnoha pohybů a gest. Autor (spíše autorky, které tapiserii vyšily) se dokonce pokusil zobrazit individuální rysy hlavních postav.

Proč se ale o slavné Tapiserii z Bayeux v poslední době tolik psalo? Mezi historiky se totiž rozhořel „vážný“ a zároveň svým způsobem komický spor: Kolik je na slavném díle penisů? Spor vznikl mezi dvěma britskými historiky, kteří se nemohou shodnout na tom, kolik penisů je na ni vyšito.

V roce 2018 přišel profesor středověkých dějin z Oxfordské univerzity George Garnett s překvapivým tvrzením, že na tapiserii napočítal celkem třiadevadesát penisů, z nichž osmaosmdesát patří koním, zbývající pak „odhaleným“ mužům, které najdeme v horní a dolní borduře. Ve skutečnosti napočítal čtyři mužské pohlavní údy a jeden šourek. Penis k němu náležící je pak umně skryt za násadou válečné sekery. Výzkumu penisů na tapiserii, kterým před ním nikdo nevěnoval pozornost, zasvětil šest let života.

Nedávno se k této „závažné“ problematice vyjádřil další badatel, Christopher Monk, který se zabývá každodenním životem středověké Anglie. Prohlásil, že vyobrazených mužských pohlavních údů je celkem šest. Monk si stojí na svém a tvrdí, že postavě pomocníka lovce s dvěma kyji, který je vyobrazen v dolní borduře, visí pod tunikou obnažený pohlavní úd, který je navíc vyveden velice věrně. Garnett je však proti a je naopak zastáncem názoru, že se jedná o pochvu meče nebo dýky. Přesto se oba badatelé v jednom shodnou: vyobrazené penisy jsou jedním z klíčů k pochopení myšlení lidí ve středověku.

Kdo má pravdu, necháme na posouzení našim čtenářům (viz foto).

Na Tapiserii z Bayeux najdeme v okrajové výzdobě hned několik lechtivých výjevů, které již samy o sobě působí velice komicky, a není vůbec jednoduché je interpretovat. Teoreticky mohou dokonce souviset i s dějem středního pásu.

Nahota nebyla ve středověku ničím výjimečným. Bohužel už nikdy nezjistíme, co konceptor díla zamýšlel. Je tak možné, že máme před sebou konkrétní scény z každodenního života 11. století, ale nemůžeme ani vyloučit, že si jen autor chtěl pohrát s divákovou fantazií. Nesmíme však ani zapomenout na jeden důležitý fakt: tapiserii vyšívaly ženy. Nemohly se i ony „autorsky“ podílet na konečné podobě dnes tak slavného díla? Kdo ví…

Marek Zágora

Předchozí díl seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-pas-cudnosti/