KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: PŘÍŠERA S VĚJÍŘOVITÝMA UŠIMA

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejíchž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

Příšera s vějířovitýma ušima

(chrlič, katedrála Panny Marie ve Freiburgu im Breisgau, 16. století)

Zajímavou ukázkou středověkého sochařství a komiky zároveň jsou chrliče, typické skulptury velkých gotických sakrálních staveb. Jedná se o rozměrná sochařská díla s převažující figurální podobou, na nichž předváděli často ti nejlepší kameníci stavební huti nejen své schopnosti, ale i fantazii a smysl pro humor.

Chrliče mohly být polychromované a měly hlavně nezastupitelnou praktickou funkci – byly součástí komplikovaných odvodňovacích systémů a odváděly („chrlily“) dešťovou vodu ze střech, žlabů a ochozů. Většinou se nacházejí vysoko, na jedné stavbě i v různých výškách, a proto nejsou jejich detaily pouhým okem viditelné.

Nejstarší chrliče máme doloženy z Egypta z doby kolem 2 300 př. n. l. Mladší exempláře pak známe z Řecka a z římské říše. V období gotiky zažily chrliče svou „renesanci“. První gotické chrliče se objevily ve Francii, předpokládají se na katedrále v Laonu (1220–1230). Poté se staly součástí téměř všech větších církevních staveb ve Francii a časem pronikly i na chrámy v ostatních evropských zemích. Ve stavebních hutích vznikala štíhlá, virtuózně provedená mistrovská díla.

K dalšímu rozkvětu došlo v 19. století, kdy se kameníci snažili, aby se nové exempláře co nejvíce podobaly těm středověkým. Na některých stavbách tak máme vedle sebe chrliče od 13. do 20., případně 21. století (např. na katedrále sv. Petra v Kolíně nad Rýnem). Vedle středověkých originálů se objevují kopie středověkých chrličů, volné kopie původních originálů a exempláře vytesané podle zcela nových návrhů. U většiny staveb ale převažují chrliče z 19. a 20. století.

K středověkým chrličům, které bývají často srovnávány s okrajovou výzdobou středověkých rukopisů, protože obydlují okrajové části velkých sakrálních staveb, se bohužel nedochovaly žádné písemné prameny. Proto bývají nejčastěji interpretovány na základě Bible a Physiologu, který se stal základem středověkých bestiářů.

Většinou se uvádí, že hlavním úkolem chrličů bylo zahánět zlé duchy (síly). Mohly ale také tvořit hranici mezi dobrem a zlem, případně pohanstvím a křesťanskou vírou. Katedrály byly ve středověku vnímány též jako obraz Nebeského Jeruzaléma, chrliče by pak byly strážci Svatého města. Chrliče jsou ale považovány i za ztělesnění lidských neřestí, varováním před zlem a hříchy. Pro některé odborníky jsou ale jen pouhým dekorativním prvkem bez hlubšího významu, výrazem humoru a fantazie jednotlivých kameníků. Ve skutečnosti se však jedná o směs mnoha různých vlivů.

Velice oblíbená byla realisticky zachycená zvířata (psi, vlci, lvi, kozy, ovce, býci, prasata, opice, jeleni…). Často jsou zobrazena sedící, ale i ve skoku, mají otevřené tlamy, cení zuby. Na každém chrámu najdeme smíšené (člověk zkřížený se zvířetem) a bájné bytosti, které známe již z hlavic románských sloupů a portálů. Působí komicky, většinou ale i strašidelně (ďábel, čarodějnice, faun, gryf…). Méně početné jsou chrliče čistě v podobě lidí (blázni, jeptišky, mniši …).

Freiburský chrlič, který jsme vybrali, působí strašidelně a zároveň i komicky. Monstrum se vyznačuje nápadně vějířovitýma ušima, širokým obličejem, ošklivým baňatým nosem a vystouplými očními bulvami. Předloktí a nohy mu zdobí krátké visící prameny srsti. Kostnatými prsty roztahuje doširoka svou tlamu, což je jasné gesto svědčící o jeho „funkci“ odpuzovače démonů.

Marek Zágora

Předchozí díly seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-rytir-bojujici-se-snekem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-divy-muz-zapasici-s-ceskym-heraldickym-lvem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zvedavci-z-kostela-sv-fides-v-conques/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zajic-slechticem/