KOMIKA VE STŘEDOVĚKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ: TANEC BLÁZNŮ

Komika ve středověku je tématem, jemuž je v posledních letech věnována zvýšena pozornost. Její hranice je však velice křehká. To, co nám, lidem 21. století připadá jako vtipné a směšné, mělo ve středověku většinou zcela jiný, často dokonce vážný význam. A proto se medievisté ke komickým výjevům, zejména pak k těm v rukopisech stavějí různě. Pro některé je to pokus o vyjádření smyslu textu jiným způsobem. Jiní zase vnímají rozvernou výzdobu bordur manuskriptů jako dílka odvádějící pozornost od hlavního textu, jejichž autoři se inspirovali světskými radostmi, středověkým folklorem nebo dokonce ozvuky antického pohanství.

Intepretace středověkých výtvorů není možná bez práce s dochovanými písemnými prameny, které nám alespoň částečně napomáhají pochopit umělecky ztvárněné scény, které vyvolávají na našich tvářích úsměv. Rozumíme jim však správně? Ukážeme si to v rámci tohoto seriálu na vybraných příkladech.

„Tanec“ bláznů

(před rokem 1499, mušlový vápenec, původně balustráda atiky severní strany chóru chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, dnes na původním místě volná kopie z roku 1969)

Při návštěvě Kutné Hory nevynechá snad žádný turista prohlídku jedinečného chrámu sv. Barbory, v němž jsou přístupné i empory. Tam se návštěvník dozví nejen informace o průběhu stavby a proměnách velkolepého chrámu, ale může si prohlédnout i řadu originálů a odlitků středověkých architektonických a sochařských prvků.

Mezi originály najdeme i tři značně poškozené sochy, které původně zdobily ve výšce třiatřiceti metrů balustrádu atiky severní strany chóru kostela. Dlouho byly považovány za ztracené, ale nakonec byly objeveny v sakristii svatobarborského chrámu. Komické sousoší nejčastěji označované jako „tanečníci“ nedá historikům umění spát. Původně polychromované sochy vznikly s největší pravděpodobností v devadesátých letech 15. století.

Námět sousoší byl poprvé popsán v 19. století a byl vnímán jako dobová satira. Prostřední socha, hudebník hrající na bubínek, byl totiž identifikován jako stavitel Matěj Rejsek, který se měl tímto způsobem vyrovnat se svou „sociální diskriminací“ uvnitř kamenického cechu. Napravo a nalevo od hudebníka pak vidíme dva nahé tanečníky napíchnuté řitními otvory na jehlance. Stejně „nabodnuta“ je i figura hudebníka. Postranní figury prý představují učedníka a tovaryše. Tzv. učedník má zobrazovat blázna se šaškovskou čapkou, tovaryš je pak ztělesněním lenosti a závisti. Podívejme se na ně ale blíže.

Významově nejdůležitější je prostřední postava, která je obrácena k severozápadu. Že se jedná o hudebníka poznáme podle bubínku, k němuž zřejmě mířila pravice, v níž snad držel paličku. Postava je zobrazena v pokleku. Je oděna do přiléhavého kabátce se špičatými rukávy zakončenými rolničkou, dále lze rozpoznat punčochy a špičaté střevíce. Můžeme tedy konstatovat, že byl oděn v šaškovský šat. Na opasku má zavěšenu větší mošnu. O levou nohu opírá bubínek. Jeho hlava je zakloněná. I když je obličej silně poškozen, je dobře viditelný protáhlý špičatý nos. Rozeznáme i ostrou bradu, nafouknuté tváře a otevřená ústa stažená do kruhového tvaru. Je možné, že v ústech měl původně ještě další hudební nástroj – píšťalu. Na hlavně měl patrně tonzuru.

Nahá mužská postava za hudebníkem je drobnější a štíhlejší. Při bližším pohledu je zřejmé, že se původně jednalo o kvalitně zpracovanou sochu. Je prohnuta v zádech a nakloněna k levému koleni, což je považováno za zachycení tance, může se však ale jednat i o vyjádření nepohodlného sezení na ostrém jehlanu. V levé dlani drží nějaký kruhový předmět (mince???), pravá paže je odlomena. Co se obličeje týče, najdeme v otevřených ústech zbytek vyplazeného jazyka. Útvary nad ušima jsou považovány za oslí ouška.

Třetí mužská postava se v pokleku obrací přímo k hudebníkovi. Figura je v zádech jemně přihrbená. Levou paží se opírá o koleno, zvednutou pravicí s otevřenou dlaní si zakrývá oči a dívá se do dálky směrem k východu. V obličeji rozeznáme špičatou bradu, orlí nos a semknuté rty. Na hlavě měl zřejmě nějakou pokrývku, kterou ale není možné blíže určit.

Při bližším pohledu je tedy zřejmé, že se jedná o skupinu tří bláznů. Bláznovské motivy byly na konci 15. století velice oblíbené. Blázni byli nejčastěji vypodobňováni jako muži s čepičkou s oslími oušky, v krátkém přiléhavém kabátci s rukávy zakončenými rolničkami. Důležitou roli hrály i hudební nástroje, hlavně bubínek, píšťala nebo dudy. Četná vyobrazení bláznů z tohoto období, která se mohla stát inspirací i pro kutnohorské kameníky – sochaře, najdeme především v grafice.

Bohužel již asi nikdy nezjistíme, proč byly tyto tři komické postavy umístěny téměř nad hlavním vchodem do chrámu sv. Barbory. Možností je více: tančící blázni mohou být přímou reflexí svátku bláznů a karnevalu, nebo symbolem zla na hranici posvátného prostoru, nebo dokonce strážci samotné stavby, případně reflexí náboženské situace v konfesně rozděleném království…

Marek Zágora

Foto Marek Zágora

Předchozí díly seriálu:

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-rytir-bojujici-se-snekem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-divy-muz-zapasici-s-ceskym-heraldickym-lvem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zvedavci-z-kostela-sv-fides-v-conques/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zajic-slechticem/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-prisera-s-vejirovityma-usima/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-akvamanile-s-nametem-aristotela-a-phyllis/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-zapas-psa-s-kockou-ze-svatovitske-katedraly/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-hrad-lasky-%E2%80%93-psi-proti-zajicum/

http://www.stavitele-katedral.cz/komika-ve-stredovekem-vytvarnem-umeni-pohreb-lisaka-renarta/