Kutná Hora: Už jde…Vratislav Nechleba (1885–1965) Verista v pasti modernismu – kniha ke stejnojmenné výstavě (GASK)

Pod názvem Už jde… a s podtitulem Verista v pasti modernismu vydala Galerie Středočeského kraje (GASK) reprezentativní publikaci o díle malíře Vratislava Nechleby (1885–1965), který žije v českém kulturním prostředí hlavně díky povídkám Oty Pavla, který ho zachytil jako legendárního profesora na pražské Akademii výtvarných umění a vynikajícího a také drahého malíře podobizen.

Jeho akademicky zaměřené dílo je však – navzdory prvorepublikovému renomé žádaného realistického portrétisty – v odborných kruzích i u laické veřejnosti v podstatě neznámé. Přímým impuzsem ke zpracování uměleckého odkazu Vratislava Nechleby byl dar paní Anny Nechlebové, která v roce 2001 věnovala Galerii Středočeského kraje rozsáhlý soubor děl z malířovy pozůstalosti. V průběhu posledních pěti let byla podstatná část souboru restaurována, což napomohlo poznání technické stránky Nechlebových děl.

Odborné zpracování darovaného souboru otevřelo otázky týkající se osobnosti umělce a povahy jeho díla, jeho společenského postavení i postavení na umělecké scéně. Autorka knihy, historička umění Vanda Skálová k tomu uvádí: „Vratislav Nechleba vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění u Maxmiliána Pirnera a na stejném ústavu získal v roce 1918 profesorské místo. Na pražské Akademii působil čtyři dekády, několikrát dokonce jako rektor školy. Od roku 1908 byl členem SVU Mánes, ale po celý život stál ostentativně stranou úsilí progresivně orientovaných generačních souputníků, usilujících o moderní výraz.“

Nechleba patřil k nejvyhledávanějším portrétistům. Zachytil nejen tváře herců, bankéřů a průmyslníků, ale i podobu prvních pěti našich prezidentů. Vždy zaujal dokonalou malířskou technikou i bravurní kresbou. Obdivoval akademické umění francouzského 19. století, ale jeho nejoblíbenějším malířem byl Rembrandt.

Významné bylo jeho působení na pražské Akademii výtvarných umění. Žákem Nechleby byl v 50. letech minulého století Theodor Pištěk, který si v jeho ateliéru osvojil techniku klasické realistické olejomalby. Nechlebův akademický realismus později posunul do podoby iluzivní malby „trompe l’oeil“, která má nejblíže k americkým superrealistům.

Po zhlédnutí kutnohorské výstavy i četbě knihy/katalogu mám v tom českém umění 20. století zase trochu chaos. Nějak se nám to umění vzpírá k zařazení do předem nastavených uměleckohistorických škatulí. Realistické portréty Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého – to je přece "ten" socialistický realismus, jenže co je pak stejně dokonalý a stejnou technikou i stejným stylem udělaný portrét Tomáše Garrigua Masaryka nebo prezidenta Emila Háchy, popraveného za kolaboraci s fašisty v červnu 1945?

Milan Kreuzzieger se v knize věnoval tomuto problému a nikoliv náhodou nazval svůj příspěvek Nemoderní malíř moderního života: dílo Vratislava Nechleby jako podnět k revizi reduktivní verze modernismu. Nutno však říci, že oficiální portrét byl tématem umění 20. století (zůstává jím i nyní) a museli se s ním vyrovnávat (a jak jinak než „nemoderně“!) i ti, kteří akademickou malbou upřímně opovrhovali. Užitečné je v tomto začíst se do knihy vynikajícího historika Simona Schamy Tvář Británie (česky vydalo nakladatelství Academia 2023), zejména do kapitoly o zrodu podobizny Winstona Churchilla.

Obsáhle pojednanou problematiku realismu v době avantgard nabídla velká výstava konaná na přelomu let 1980–1981 v pařížském Centre Pompidou. Vzpomínkou na ni je obrovský katalog Realismus: zwischen Revolution und Reaktion 1919–1939, vydaný německy nakladatelstvím Prestel. Už tam se ukázalo, že realisté patří k umění 20. století, že nejde o nějaké „bytosti odnikud“ a že realistická tvorba našla své uplatnění v režimech různého typu, od demokracie až po totalitu.

Vraťme se ale k Nechlebovi. Navzdory dobové popularitě se jeho tvorba dočkala monografického zpracování až po téměř šedesáti letech od jeho smrti, a to právě v souvislosti s pečlivě připravenou výstavou uspořádanou Galerií Středočeského kraje v Kutné Hoře. Dosud měl zájemce k dispozici jen malý katalog Vratislav Nechleba a jeho škola, který k pražské výstavě připravila Středočeská galerie v roce 1976.

Kniha Už jde… je nádherně vydaná s četnými barevnými reprodukcemi a dokumentací. Vandě Skálové se podařilo velmi živě vylíčit životní osudy malíře, zmapované i na základě řady dokumentů. Stane se nejen mezi sběrateli vyhledávaným zdrojem informací.

Peter Kováč

Už jde…Vratislav Nechleba (1885–1965) Verista v pasti modernismu, autoři textů Vanda Skálová a Milan Kreuzzieger, Galerie Středočeského kraje (Gask), 221 stran, cena 980 Kč

Internet:

https://gask.cz/produkt/nechleba-katalog/

Poznámka: Výstava Už jde… Vratislav Nechleba (1885–1965) Verista v pasti modernismu se z Kutné Hory za pár dní stěhuje do Karlových Varů, kde bude v Galerii umění v termínu14. 03. 2025–11. 05. 2025

Internet:

https://www.galeriekvary.cz/show-item/uz-jde-vratislav-nechleba-1885-1965-verista-v-pasti-modernismu/