výstavy detailkutná hora: výstava stavitelé katedrál v českém muzeu stříbra – i. část

Kutná Hora: Výstava Stavitelé katedrál v Českém muzeu stříbra – I. část

K pětadvacátému výročí zapsání Kutné Hory, konkrétně jejího historického jádra, chrámu sv. Barbory a katedrály Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO připravil historik Marek Zágora ve spolupráci s Českým muzeem stříbra v Kutné Hoře (Barborská 28) výstavu nazvanou „Stavitelé katedrál“, která bude k vidění až do 13. prosince tohoto roku. STAVITELÉ KATEDRÁL jsou partnerem této výstavy.

Při této příležitosti budeme postupně, vždy po deseti dnech až do konce výstavy uveřejňovat hlavní texty, které doprovázejí celou expozici, a představovat vybrané exponáty.

 

KATEDRÁLA

Pojem katedrála má dva hlavní významy. První je církevně právní, jedná se o označení sídelního kostela biskupa či arcibiskupa. Název je odvozen od řeckého slova kathedra, označujícího „sedadlo“, dnes biskupský trůn. Druhý význam je architektonický. Označují se tak velké gotické několikalodní (trojlodní, pětilodní) chrámy s příčnou lodí, s vysokým chórem lemovaným ochozem a věncem radiálních kaplí, jejichž stěny mají trojdílné členění – arkády, triforium a vysoká okna. Výjimkou je např. katedrála v Laonu se čtyřdílným členěním, kde mezi arkádami a triforiem je ještě empora. Typický je také vnější opěrný systém, který se svou výzdobou stává důležitou součástí stavby.

V období vrcholné gotiky se katedrála stala stavebním typem, který určoval vývoj architektury. Stala se vzorem pro mnohé další stavby. Pojmenování katedrála (od kathedra) je typické pro Francii, Velkou Británii a Španělsko. Objevují se ale i další názvy, za všechny uveďme dóm, odvozený z „domus Domini“ (dům Páně). Je typické pro Itálii (Duomo) a německy mluvící země (Dom).

Katedrála není jen stavebním dílem. Ve skutečnosti se jedná o Gesamtkunstwerk, souborné umělecké dílo, v němž došlo k jedinečnému spojení architektury, sochařství, malířství a nejrůznějších uměleckých řemesel. Sochařství a malířství se v rámci katedrály stávají velevýznamnou součástí architektury.

Katedrála bývá přirovnávána k barevnému skleníku, který je zároveň otevřeným i uzavřeným prostorem, jenž obklopuje diváka a nabízí mu neustále nové pohledy. Exteriér působí jako členitý organismus. Bohatě zdobeno je „tělo“ celé katedrály, na němž najdeme četné prvky architektonické, ornamentální i figurální. Navíc téměř všechny sochařské prvky byly původně polychromované, takže působily na diváka zcela jinak než dnes.

Láká ke vstupu svými portály a její fasáda je často velkolepou podívanou. Nejvíce soch zdobí západní fasádu a průčelí příčných lodí. K výtvarné výzdobě nejvíce lákaly portály s tympanony, na nichž se objevují čtyři velké tematické okruhy. První zobrazuje scény ze života Panny Marie. Další pak christologické cykly. Velice oblíbené byly portály s vyobrazením Posledního soudu a časté byly též epizody ze života svatých. Součástí portálů byly často i velké cykly galerií soch a řada dalších menších skulptur, z nichž mnohé nejsou ani okem postřehnutelné. Na fasády pronikl i každodenní život, např. kalendářní cykly s vyobrazením sezónních prací a znamení zvěrokruhu. Ikonografický program často pokračoval v interiéru katedrály, a to nejen sochařskými díly, ale i nástěnnými malbami a především vitrajemi.

Manifestací kreativního spojení geometrie a umění, praktické konstrukce a estetické vytříbenosti jsou obrovské rozety, kruhovitá okna nad vstupními portály. Zvnějšku působí jako vizitka konstrukčního a dekorativního talentu architekta. V interiéru se však mění v barevnou paletu jedinečné krásy a stávají se nositelkou obrazového poselství. Rozety byly spojovány s různými symbolickými představami. Převážil však výklad kruhu jako obrazu kosmu.

Interiér katedrály je mnohotvárným celkem, který je v neustálém pohybu. Proměňuje se podle denní doby i ročního období. Stěny jsou opticky prostupné. Dolní části chrámu působí docela temně, horní jsou naopak zahlceny světlem.

Katedrála je jediným stavebním dílem, které zpřítomňuje utrpení Kristovo a svědků víry, společenství křesťanské církve a příslib ráje, královskou reprezentaci a nárok na univerzalitu. Je posvěceným místem, objektem pro vnímavého pozorovatele, výrazem bohatství lidského ducha i lidské fantazie a imaginace. Je zvláštním světem plným symbolů. Divák je ohromen působivostí prostoru, plastičností forem, barevností světla i hlubokými stíny. Je mnohostranným symbolickým obrazem světa, do něhož se v jednotlivostech promítlo široké spektrum nejrůznějších dobových názorů a idejí.

Katedrála je rovněž spjata s městem. Je výrazem jeho bohatství, suverenity, práv, společně s radnicí je nejreprezentativnější stavbou ve městě. Je nejvýznamnější stavbou uvnitř hradeb. Její věže jsou důležitým orientačním bodem nejen pro kupce…

Éra katedrál ale neskončila se středověkem. Devatenácté století objevilo staré katedrály a začaly vznikat plány na jejich dostavby a restaurování. Dvacáté století poznamenalo katedrály oběma světovými válkami. Po jejich skončení si odborníci, ale i laická veřejnost kladli otázky, zda katedrály restaurovat, rekonstruovat či zcela znovu postavit. Opět se u katedrál začaly objevovat stavební huti.

I v jednadvacátém století tak můžeme obdivovat monumentální katedrály, které jsou nejen kamenným pomníkem svých stavitelů…

 

EXPONÁT

Ambraský malířský vzorník

Vzorníky byly v období vrcholného a pozdního středověku velice oblíbenou pomůckou malířů, sochařů a dalších umělců. Ne všichni měli možnost cestovat a poznávat cizí země a kultury, proto, chtěli-li věrně vyobrazit některé významné stavby či exotická zvířata, využívali tzv. vzorníků, které nesměly chybět v žádném uměleckém ateliéru a ani ve stavební huti.

Proslulý Ambraský vzorník, který je na výstavě představen ve formě originálu věrného faksimile, vznikl v Praze mezi roky 1410–1420. Originál se dnes nachází v Uměleckohistorickém muzeu (Kunsthistorisches Museum) ve Vídni.

Tvoří jej čtrnáct destiček z javorového dřeva, na nichž jsou osazeny kresby na papíře, provedené stříbrnou tužkou a štětcem se zvýrazněním bělobou a červení na zeleně připraveném základu. Jednotlivé destičky mají rozměry 9,5 x 9 cm a původně byly všechny spojeny pomocí pergamenových pásků.

Vzorník se dochoval v původním rozsahu a sloužil k předvádění potencionálním zákazníkům. Na každé dřevěné destičce jsou čtyři kresby. Pořadí jednotlivých námětů je řazeno hierarchicky: první dvě části jsou věnovány náboženským námětům, následují svatí apoštolové. Za nimi následují hlavy církevních a světských osob, idealizované tváře šlechticů a tváře zloduchů, na konec jsou zařazena zobrazení zvířat, která jsou oddělena kresbou lidské lebky. Některé hlavy můžeme identifikovat i blíže: Panna Maria, ukřižovaný Kristus, sv. Jan a další.

Autor kreseb byl perfekcionista, což je patrné na všech kresbách. Předpokládá se, že dvě poslední hlavy, které jsou otočeny o 90 stupňů, byly nakresleny jiným autorem až kolem poloviny 15. století.

Faksimile bylo na výstavu zapůjčeno z pražské soukromé sbírky.

 

Marek Zágora

 

Následující díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/kutna-hora-vystava-stavitele-katedral-v-ceskem-muzeu-stribra-%E2%80%93-ii-cast/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru