výstavy detailkutná hora: výstava stavitelé katedrál v českém muzeu stříbra – ii. část

Kutná Hora: Výstava Stavitelé katedrál v Českém muzeu stříbra – II. část

K pětadvacátému výročí zapsání Kutné Hory, konkrétně jejího historického jádra, chrámu sv. Barbory a katedrály Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO připravil historik Marek Zágora ve spolupráci s Českým muzeem stříbra v Kutné Hoře (Barborská 28) výstavu nazvanou „Stavitelé katedrál“, která bude k vidění až do 13. prosince tohoto roku. STAVITELÉ KATEDRÁL jsou partnerem této výstavy.

 

SYMBOLIKA A FUNKCE KATEDRÁLY

Učený biskup Guillaume Durand z Mende (asi 1230/1231–1296) popsal křesťanský chrám ve svém díle „Rationale divinorum officiorum“, které je klíčovým pramenem pro pochopení církevních obřadů, liturgie a církevní symboliky doby vrcholné gotiky, následovně: „Uspořádání hmotného kostela se podobá lidskému tělu. Neboť kněžiště neboli místo, kde je oltář, představuje hlavu, kříž z obou stran paže a ruce a ostatní část směrem k západu jako by byla zbývající částí těla.“ Z hlediska hierarchie bylo pro něj nejdůležitější kněžiště, kam mohli jen preláti, pak co do významu následovalo křížení lodí, kde se nacházely lavice kanovníků, a poslední v pořadí byly lodě v západní části, přístupné pro obyčejné věřící.

Kostel se podle Duranda skládá ze čtyř stěn, což je odvozeno z učení čtyř evangelií. Po délce i šířce se zvedá do výše, k výšinám ctností. Délka je shovívavost, která trpělivě snáší protivenství. Šířka je láska, která širokou myslí miluje Boží přátele i nepřátele kvůli Bohu. Výška je naděje na budoucí odměnu. Věže kostela jsou kazatelé a preláti církve, kteří jsou její záštitou a obranou. Skleněná okna kostela jsou Starý a Nový zákon, které brání v pronikání větru a deště, ochraňují před tím, co škodí, ale přivádějí do kostela, do srdcí věřících, jas pravého slunce, tedy Boha a osvětlují ty, kteří jsou uvnitř.

Katedrála byla ve středověku přirovnávána i k Nebeskému Jeruzalému. Z vnějšího pohledu jej napodobovaly již mnohé románské chrámy a někdy dokonce i s využitím prvků pevnostního stavitelství. Mladší stavitelé ale usilovali o duchovnější pojetí, které se blížilo pojetí nebeského města jako „města pokoje“. Vyhýbali se silným zdem připomínajícím pevnost, mírnili obranný charakter cimbuří a snažili se spíše realizovat vizi města z onoho světa, s velkým počtem fiál, věžiček a vimperků.

V raně gotické architektuře se spolu s architektonickými výrazovými prostředky začal proměňovat a utvářet i kostel jako celek. V románském umění se cenila číselná symbolika. Pro gotickou estetiku je ale typická spíše záliba v geometrii, která měla jako jedno ze sedmi svobodných umění dodat stavitelskému umění vyššího uznání. Jedním z hlavních cílů architektů této epochy byla intelektualizace a zušlechtění vlastního povolání.

Středověký stavitel byl považován za skutečného umělce až od 13. století, o čemž svědčí i fakt, že biblická představa o Bohu jako „architektovi“ se tehdy začala vztahovat i na mistry stavitele. Tomu odpovídalo i srovnání s Daidalem, mytickým vynálezcem, sochařem a stavitelem krétského Labyrinthu.

Bohužel nevíme, kolik toho stavitelští mistři ve skutečnosti znali. Nemáme ani bližší informace o jejich vzdělání, ani o způsobu jejich učení. Víme jen, že si mezi sebou předávali poznatky a zkušenosti. Gotičtí stavitelé vybudovali obdivuhodná díla s teorií architektury vymyšlenou duchovními, kteří se téměř výhradně zabývali významy a funkcemi, ale technické a umělecké otázky ponechávali stranou. Přesto z ní vyšly pro architekturu velice silné impulzy.

Během své existence katedrály plnily a stále plní řadu funkcí, především však byly a jsou – stejně jako jiné kostely – místem modlitby.

Další funkce katedrál:

1) místo eucharistické slavnosti – projevuje se členěním a orientací prostoru, vybavením a výzdobou katedrály. Vše je podřízeno křesťanské liturgii.

2) místo pro udělování svátostí a požehnání – slavnostní prostor, kde je člověk pokřtěn, čímž je přijat do společenství církve. V katedrálách se konaly i konají svatby. Jsou i místem biskupských svěcení.

3) místo korunovace – Svatovítská katedrála na Pražském hradě fungovala také jako korunovační chrám, dodnes jsou v ní uloženy korunovační klenoty.

4) místo kázání – dějiny církve jsou plné schopných kazatelů, kteří z nádherných kazatelen promlouvali k věřícím – posluchačům, které se snažili zaujmout a často i přesvědčit.

5) místo začátku a konce procesí – katedrála byla často místem, kde začínala a končila prosebná procesí - průvody.

6) místo uctívání svatých a zázraků – v katedrálách byly a jsou uctívány ostatky svatých a v převážné většině nejen těch, jimž je chrám zasvěcen.

7) místo posledního odpočinku – katedrály se stávaly místem posledního odpočinku svého zakladatele. Byli v nich ale pohřbíváni i biskupové, případně arcibiskupové. Některé katedrály sloužily i jako rodová pohřebiště.

8) katedrála jako shromaždiště – v chrámech se mohly konat koncily. Byly v nich vyhlašovány exkomunikace nebo interdikt.

9) místo duchovních her a světských radovánek – do liturgie pronikly i prvky antického divadla, které se promítly do podoby duchovních her. Věřící nejen přihlíželi, ale občas se zapojovali i do samotného dění.

10) místo porozumění – v katedrálách byl vyhlašován Boží mír, byla v nich uzavírána příměří.

 

EXPONÁT

Pes a kočka (Zápas psa s kočkou)

V dolním (vnitřním) triforiu Svatovítské katedrály se nachází unikátní portrétní galerie, která nemá ve středověké Evropě obdoby. Měla memoriální charakter a připomínala formou bust celkem jednadvacet osobností, které se nejvíce zasloužily o stavbu gotického chrámu: Karla IV. a deset členů jeho rodiny, tři pražské arcibiskupy, dva hlavní stavitele katedrály a pět ředitelů stavby. Nejstarší kusy byly osazeny ještě za Karlova života, kolem roku 1375. Mladší pak v letech 1378–1380, resp. 1385. Všechny jsou dílem součinnosti kameníků huti Petra Parléře.

Na jižní straně uzavírají sled bust reliéfy gryfa a především zápasu psa s kočkou. Na druhém jmenovaném, který je zajímavou ukázkou zručnosti kameníků, jsou ještě dnes patrné zbytky polychromie. Na originálu je krásně vidět i zvířecí srst. Co symbolizoval tento reliéf? Nejpravděpodobněji se jedná o boj dobra se zlem, i když jak psu, tak i kočce byly připisovány špatné vlastnosti. Pes byl ale ve středověku vnímán mnohem pozitivněji. Může se však jednat i vypodobnění souboje mužského (pes) a ženského (kočka) principu.

Odlitek reliéfu z dolního (vnitřního) triforia na jižní podélné straně vysokého chóru Svatovítské katedrály zapůjčila na výstavu Správa Pražského hradu.

Marek Zágora

 

Foto odlitku i originálu Marek Zágora.

 

Následující díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/kutna-hora-vystava-stavitele-katedral-v-ceskem-muzeu-stribra-%E2%80%93-iii-cast/

 

Předchozí díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/kutna-hora-vystava-stavitele-katedral-v-ceskem-muzeu-stribra-%E2%80%93-i-cast/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru