výstavy detailkutná hora: výstava stavitelé katedrál v českém muzeu stříbra – iv. část

Kutná Hora: Výstava Stavitelé katedrál v Českém muzeu stříbra – IV. část

K pětadvacátému výročí zapsání Kutné Hory, konkrétně jejího historického jádra, chrámu sv. Barbory a katedrály Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO připravil historik Marek Zágora ve spolupráci s Českým muzeem stříbra v Kutné Hoře (Barborská 28) výstavu nazvanou „Stavitelé katedrál“, která bude k vidění až do 13. prosince tohoto roku. STAVITELÉ KATEDRÁL jsou partnerem této výstavy.

 

NA STAVENIŠTI A V KATEDRÁLNÍ HUTI II.

Při práci používali kameníci minimum nástrojů. Na hrubé opracování se používal tzv. dvojšpic. Konečný povrch se dopracovával ozubenou plošinou, dvojbřitou sekerou s ostřím s plochými zuby. Úspornou variantou byla tzv. špicplošina, se špičatým hrotem na jedné a ostřím sekery na druhé straně. Při práci na reliéfních detailech se používalo dláto a palička. Dalšími nástroji, které se používaly na stavbách katedrál, byly úhelník, kružidlo, olovnice, vodováha, vrták, různá dláta a struháky, pila na řezání kamene.

Hotové kvádry se většinou označovaly značkou, která nebyla kameníkovým podpisem, ale sloužila pro výpočet mzdy. Kameník je vytesal dlátem nebo vyryl hrotem do rovné plochy kamene. Nejvíce jich nalezneme na obyčejných kvádrech. U sochařských kusů značky téměř nenajdeme, protože autor daného kusu byl vždy dobře znám.

Katedrály rostly do výšky, proto u nich nesmělo chybět lešení. Bylo tvořeno svislými kůly, které nesly vodorovné trámky, které byly jedním koncem zapouštěny do zdiva, což lešení stabilizovalo. Na trámky se kladla prkna, po nichž se chodilo.

Hotové kvádry se nahoru dopravovaly kolovým jeřábem, který byl umístěn v horní části stavby. Byl poháněn šlapacím kolem a svým ramenem ovládal velký prostor. Aby mohl být kámen jeřábem zvednut do výše, byl opatřen na dvou protilehlých stranách důlky pro klešťovité zařízení, tzv. krepnu. Malta byla jeřábem vytahována v nádobách, menší kamení v koších. Přidávači obojí nosili i po žebřících.

Složitější architektonické články byly tesány podle mistrem zhotovených předloh a šablon. Velice důležité byly tzv. rýsovací podlahy, na nichž byly narýsovány složitější sestavy ve skutečné velikosti. Podle nich byla odměřována délka a zakřivení jednotlivých kusů. Než byl celek osazen, byl nejprve sestaven na zemi. Jednotlivé části byly opatřeny konstrukčními značkami a podle nich se pak osazovalo.

U některých staveb je doložen rychlejší postup hrubé stavby, což bylo dáno dostatečným počtem kamenů, které byly připravovány dopředu. Na nich se mohlo pracovat i během zimního období. Na profilované prvky pak bylo vynecháno místo. Jiný postup platil u sochařských děl, kdy si kameník dílo hrubě předpřipravil na zemi a dokončil jej až po jeho osazení na místě.

Ne všude se dala použít jako spojovací materiál malta, proto drobné ozdobné prvky s menší plochou základny byly spojovány kovovými trny zalitými do olova. To se používalo i v místech, která byla více namáhána.

Velice náročné byly klenby, které často vznikaly až po dokončení hrubé stavby a po zastřešení. Žebrové se osazovaly pomocí ramenátů = oblouků. Nejdříve se sestavila síť žeber se svorníky a následně se z plochých kamenů mezi žebry vyzdívaly samostatné klenby.

Pro Svatovítskou katedrálu se dochovaly účty z let 1372–1378. Byly psány latinsky, ale obsahují i řadu specializovaných výrazů v němčině a češtině. Díky dochovaným účtům máme řadu informací o personálním obsazení, organizaci a fungováni huti Petra Parléře.

Týdenní účty uvádějí nejprve stálé zaměstnance. První je vždy magister operis s platem 56 grošů týdně, po něm následuje parléř s platem 20 grošů týdně v létě a 16 v zimě. Dalším v pořadí byl správce huti a jeho pomocník hutný, jako poslední byl uváděn kovář.

Na dílčím účtu najdeme výdaje za práci povozníků, kteří vozili kámen, ale i jiný potřebný materiál (dřevo, písek, vodu, vápno, dřevěné uhlí, olovo). K dopravě byla využívána i lodní doprava po Vltavě. Lomy byly většinou majetkem fabriky.

Nejdůležitější skupinou pracovníků na katedrále byla relativně samostatná huť kameníků, která je v účtech uváděna vždy zvlášť po seznamu stálých zaměstnanců. Kameníci pracovali pod přímým dohledem parléře, případně parléřů, kterých mohlo být v letní sezóně i několik. Konečné slovo ale měl magister operis. Kameníci pracovali celoročně, s výjimkou nedělí a svátků, v zimě pak v kryté části huti. Placeni byli většinou v úkolové mzdě, tedy za každé dokončené dílo, výjimečně za počet odpracovaných dní. Na nich závisela práce osazovačů a zedníků, kteří byli zaměstnáni jen v letních měsících a byli placeni podle odpracovaných dní. Jejich výsadou byl bonus k platu, příplatek „na lázeň a spropitné“.

Kameníky přijímal samotný Petr Parléř, který rozhodoval o postupu prací, určoval jednotlivé úkoly, zastavoval i obnovoval činnost kamenické huti. Když nebyl kámen a peníze, huť nepracovala.

Kameníci pocházeli z různých oblastí střední Evropy. Časem se více objevují domácí kameníci, o čemž svědčí jejich jména. Počet kameníků kolísal. Z účtů vyčteme, že např. na počátku srpna 1377 pracovalo za plného provozu 27 kameníků, 10 osazovačů, 7 zedníků a 52 nádeníků. V letech 1372–1378 pracovalo na katedrále asi 200 kameníků, z nichž asi 11 patřilo mezi kmenové kameníky svatovítské huti.

Na stavbě katedrály se podíleli kromě kameníků, osazovačů a zedníků také lamači kamene, přidávači, míchači malty, tesaři, truhláři, bednáři, kováři, klempíři, sklenáři, pokrývači, malíři, řezbáři, provazníci a početní nádeníci na pomocné práce.

 

EXPONÁT

Skicář Villarda de Honnecourt

Villard de Honnecourt proslul díky unikátnímu souboru třiatřiceti pergamenových listů s asi dvěma sty padesáti kresbami, který je dnes uložen ve Francouzské národní knihovně v Paříži (MS. Fr. 19093).

Neexistuje o něm žádný úřední záznam ve smlouvách, cechovních záznamech, ani účtech, které souvisí se řemeslníky. Jeho jméno objevíme jen dvakrát v jeho skicáři. Nevíme, kdy se narodil, jaké měl vzdělání, jaké bylo jeho povolání, ani kdy a kde zemřel. Vše, co o něm víme, je odvozeno z jeho kreseb a jejich doprovodných textů. Vedle architektury se zajímal též o sochařství a umělecké řemeslo.

Většina identifikovatelných památek, které jsou zobrazeny v jeho skicáři, vznikla před rokem 1240, z čehož se usuzuje, že byl aktivní ve 20. a 30. letech 13. století. Nebyl opravdovým architektem, za něhož býval kdysi považován. Byl spíše zvídavým laikem, který hodně cestoval a své postřehy svěřil pergamenu. Navštívil katedrály v Cambrai, Chartres, Laonu, Meaux a Remeši. Dále opatství Vaucelles, katedrálu ve švýcarském Lausanne a zřejmě i opatství Pilis v dnešním Maďarsku.

Jazyk doprovodných textů je z převážné většiny pikardským dialektem staré francouzštiny. Některé kresby jsou přesné, jiné jsou pouhým náčrtkem. Zachycená architektura se často liší od originálu. Dokonce se uvažuje, že Villard chtěl zachytit svá osobní vylepšení daných staveb. Jeho technické návody jsou však nepřesné, nedůsledné a rozporuplné. Nic nedělal systematicky, pracoval nahodile. Na mnoha z listů najdeme hned několik kreseb s různými náměty, které spolu často vůbec nesouvisí. Dnes navíc víme, že ne všechny kresby a texty jsou Villardovým „výtvorem“.

Villard zamýšlel své kresby a texty (poznámky, vysvětlivky, instrukce) zpřístupnit, proto je uspořádal podle svého uvážení. Jednotlivé pergamenové listy jsou většinou špatné kvality, z čehož je možné usuzovat, že je získával postupně a na různých místech. I jejich rozměry kolísají, nejčastěji mezi 23 až 24 centimetry na výšku a 15 až 16 centimetrů na šířku. Dnes jsou sešity svými vnitřními okraji a vloženy do jednoduchých desek z vepřové kůže.

Převážná většina kreseb je velice zajímává. Zastavme se např. u folia 14v (obr. 1), kterému dominuje vyobrazení souboje dvou spoře oděných mužů. Na stejné straně najdeme i dva půdorysy. Prvním je plán cisterciáckého klášterního kostela, druhým pak půdorys gotické katedrály Notre-Dame v Cambrai s kněžištěm a ochozem s kaplemi. Katedrála v Cambrai byla poničena za Velké francouzské revoluce a krátce poté zbořena. Villard ji musel velice dobře znát, protože v textu u půdorysu uvádí, že se mezi dalšími kresbami nachází rovněž interiér a exteriér chrámu, vzhled kaplí a postranních stěn a také opěrných oblouků, tedy ty části, které jsou ve skicáři zachyceny z remešské katedrály. Zda kresby dalších částí katedrály v Cambrai vznikly, už ale asi nikdy nezjistíme.

Villardův vztah ke Cambrai bychom ale neměli podceňovat. Předpokládá se, že se narodil ve vesnici Honnecourt-sur-Escaut právě nedaleko Cambrai. Villard se mohl stát schopným pomocníkem kapituly v Cambrai, který se i díky svému kreslířskému talentu mohl podílet na dohledu nad v jeho době budovanou katedrálou. Jelikož určitě chtěli mít v Cambrai nádhernou stavbu, která by šla s dobou, mohl být Villard vyslán, aby objel tehdy významné katedrály v čele s Chartres a Remeší a zaznamenal svou rukou vše, co jej zaujme…

I když se v souvislostech se skicářem Villarda de Honnecourt nabízí nepřeberné množství otázek a jen „střípky“ odpovědí, zůstává jeho jedinečný soubor kreseb jedním z nejvýznamnějších obrazových pramenů ke katedrální gotice první poloviny 13. století.

Na výstavě je k vidění faksimile skicáře zapůjčené z pražské soukromé sbírky.

 

Marek Zágora

 

Foto z Carl F. Barnes Jr., The Portfolio of Villard de Honnecourt (Paris, Bibliothèque nationale de France, MS Fr 19093). A New Critical Edition and Color Facsimile (Farnham 2009)

 

Předchozí díl:

http://www.stavitele-katedral.cz/kutna-hora-vystava-stavitele-katedral-v-ceskem-muzeu-stribra-%E2%80%93-iii-cast/


Copyright (c) 2008 stavitele-katedral.cz | Tisk | Kontakty | XHTML 1.0 Strict | TOPlistStatistiky toplist | Zpět nahoru