Liberec: Neo Rauch a Rosa Loy – malířské zjevení z bývalé DDR

Oblastní galerie Liberec připravila atraktivní výstavu obrazů německé manželské dvojice Neo Rauch a Rosa Loy. Neo Rauch (ročník 1960) patří ke klasikům německé postmoderny. V současném 119dílném slovníku umělců Allgemeines Künstlerlexikon (97. díl) je mu věnovaná taková pozornost jako třeba našemu baroknímu mistrovi Petru Brandlovi nebo velikánu kubismu, jakým byl Georges Braque. Návštěva Liberce kvůli této výstavě (hodina autobusem z Prahy) za to určitě stojí.

Neo Rauch patří k okruhu tzv. lipské školy. Z jeho generačních předchůdců obdivuji zejména malíře Wernera Tübkeho, který dokázal spojit moderní realismus s tradicí italského manýrismu 16. století a odkazem velkých německých mistrů pozdní gotiky a renesance. Neo Rauch s ním má společnou techniku malby, ale vyznění jeho rozměrných obrazů je odlišné. Spojuje figurativní expresi s mystickým realismem. A maluje příběhy s nebývale tajemnou atmosférou.

Sen a fantazie se snoubí s realismem ve formě i v zachycení příběhu. Každý obraz je pro diváka tak trochu záhadou. Problém je v tom, že by potřeboval důkladný výklad. Doslova manuál. Takto zůstává pro něj mnohé nedopovězeno. Ale i v tom tkví zvláštní tajemství jeho bytostí, které mají občas blízko ke grotesknosti.

Neo Rauch čerpá náměty z dávné německé mytologie a historie, někdy jsem měl dokonce dojem, že vidím část děje z pohádky bratří Grimmů. Ale třeba je to moje iluze. Malíř to všechno odívá do kostýmů nedávné minulosti. Počíná si trochu jako renesanční Benátčané, kteří malovali biblické příběhy v kulisách svého rodného města.

Neo Rauch vyrostl v prostředí Lipska a pohoří Harz, jeho krajina je krajinou postindustriální. Současnost se u něj prolíná s minulostí. Čas jako by se občas zastavil někde v době německého romantismu, k němuž má malíř velmi blízko.

Historik umění Filip Suchomel v obsáhlém a reprezentativním katalogu výstavy (česko-anglická verze, 178 stran) k tomu píše: „Rauch vše umocňuje vybranými názvy děl, které bývají často výsledkem dlouhého výzkumného procesu etymologie jednotlivých německých slov, při kterém se často otevírá zcela neznámá zákoutí německé slovesnosti.“

Původně jsem si myslel, že zastoupení Rosy Loy je jakousi „společenskou povinností“ vůči malířově manželce. Ale k mému překvapení se oba vzájemně doplňují. Ostatně oba si za bývalé DDR z lipské akademie odnesli dobrou znalost malířského řemesla, které uplatňují v malování, kde soc-realitu posunuli do světa představ a fantazie.

Rosa Loy je pochopitelně jiná než její manžel Neo Rauch. Nemá v sobě ten zvláštní mysticismus. Víc než příběhy historie a mytologie ji zajímají prožitky a metafory. Často se třeba v obrazech objevuje dvojice dětí. Jako by v tom byl nějaký podvědomý strach a mateřský pud.

To vzájemné souznění obou malířů je patrné zejména na dominujícím obrovském panelu v čele výstavy, kde je zvláštní fantazijní scéna Neo Raucha uprostřed pomyslného triptychu a po jeho stranách jsou symetricky dva obrazy Rosy Loy věnované symbolice rána a večera.

Výstavu, doplněnou i plastikami a kresbami, vzorně a s velkým citem pro umělecké hodnoty připravili Filip Suchomel a Marcela Suchomelová.

V době, kdy po odchodu Jiřího Fajta ztratila pražská Národní galerie „tah na bránu“, jsou to právě regionální galerie (např. Západočeská galerie v Plzni nebo Alšova jihočeská galerie na Hluboké), které náhle nabízejí akce v rámci středoevropské první „ligy“. Co se týče Liberce, tak pod Suchomelovým vedením je to nadregionální instituce na prvotřídní úrovni. Doslova místo estetických radostí i pohodové atmosféry. To si velmi rychle uvědomí každý z návštěvníků.

Peter Kováč

Rosa Loy & Neo Rauch | Verwobene Sphären, Oblastní galerie Liberec, Masarykova 723/14, 460 01 Liberec, do 26. 1. 2025, kurátor Marcela Suchomelová a Filip Suchomel

Internet:

https://www.ogl.cz/rosa-loy-neo-rauch-verwobene-spharen