Lipsko (Leipzig): Vyšla německá publikace o hradě Křivoklátě a královském hvozdu (Studia Jagellonica Lipsiensia 17)

Sedmnáctá publikace v sérii Studia Jagellonica Lipsiensia se tak trochu vymyká z řady tím, že zdaleka není soustředěna pouze na jagelonské období. Krom toho se nevěnuje pouze architektuře, „umění“ a dalším památkám hmotné kultury, ale tematizuje jedinečný krajinný útvar – někdejší královský hvozd mezi Rakovníkem a Berounem, jenž dodnes podstatně ovlivňuje podobu západní části středních Čech.

Sborník navazuje na starší projekty, jako je dlouhodobý archeologický průzkum hradu Křivoklátu, probíhající na horizontu desítek let, či výstava Přemyslovské Křivoklátsko, kterou pořádal Národní památkový ústav v roce 2010.

První oddíl sborníku pojednává o samotném Křivoklátu. Zajímavý je příspěvek archeologů Jana Kypty a Jana Veselého, kteří zpochybňují celoživotní tezi Tomáše Durdíka, dle níž kamenný hrad vznikl bez přímého předchůdce. Autoři ukazují, jak tato apriorní teorie ovlivnila interpretaci dlouhodobých archeologických výzkumů, které byly stále znovu a znovu vykládány v rámci Durdíkovy výchozí teze.

Zajímavé jsou rovněž úvahy Petra Macka o datování a časové koexistenci „románských“ a „gotických“ prvků v architektuře 13. století. Tím zajímavější, že v článku Miroslava Kováře o kostele sv. Jana Křtitele na Velízi jsou publikovány výsledky dendrochronologického průzkumu Tomáše Kyncla, dle nějž lze dřevěné prvky v přízemí severní věže kostela datovat do doby po roce 1272/73, přičemž západní část kostela vykazuje jak „románská“ půlkruhově uzavřená okna, tak „gotický“ portál opisující tvar lomeného oblouku.

Je jen trochu škoda, že autoři i přes všechen kriticismus a množství empirického materiálu jako by stále zůstávali v zajetí esencialistických představ o románském a gotickém slohu, jak je formovalo 19. století. Tato představa je při tom typickým moderním konstruktem (žádná „gotika“ nikdy neexistovala), a pro budoucnost bude rozumnější spokojit se s čistou deskripcí. Nejde jen o „problém generací“, jak jej kdysi dávno formuloval Wilhelm Pinder, ale také o prosté stavebně technické skutečnosti. Např. utvářet překlad úzkého okna do tvaru lomeného oblouku i tehdy, pokud jej tvoří jediný kamenný kvádr, je vlastně zbytečné.

Hned několik statí je věnováno křivoklátské hradní kapli. I přes to, že jde o téma již tradiční, stále zde zůstávají otevřené otázky. Jestliže je  vznik kaple a její výzdoby kladen ještě před rok 1490, jak si vysvětlit poměrně pozdní svěcení kaple až v roce 1522? Ostatně období, kdy Křivoklátu vládl Zdeněk Lev z Rožmitálu (1515-1523), zůstává stále tak trochu bílým místem v dějinách hradu. Právě tak i přes poměrně detailní pozornost, věnovanou oltářnímu retáblu z této kaple (Pavel Kroupa a Jaroslava Kroupová), lze očekávat, že některé závěry bude ještě možné korigovat – například elementární srovnání tohoto retáblu s retáblem z Blaubeuren se nejeví příliš přesvědčivě.

Druhá část sborníku je věnována křivoklátskému královskému loveckému revíru v celé řadě jeho přírodních, společenských a ekonomických aspektů. Právě do této části je zařazena nejrozsáhlejší rekapitulace dějin hradu od Vladislava Razíma a Aleny Nachtmannové. Další stati jsou již zaměřeny přímo ke královskému hvozdu, jeho reprezentativnímu a ekonomickému významu v rámci přemyslovských Čech, přičemž zvláštní pozornost platí křivoklátskému hvozdu jako zdroji stavebního dřeva ve středověku a raném novověku (Jiří Bláha, Tomáš Kyncl).

Poslední, třetí část sborníku se zabývá širší problematikou královských hvozdů v Čechách a v Evropě. Krom někdejšího královského hvozdu u Poděbrad je zde tematizována osobnost Friedricha II., autora známého pojednání o lovu se sokoly, královský hvozd u hradu Vincennes (s velmi racionálním poukazem na podobnost mezi jeho dostupnou vzdáleností od Paříže a obdobnou situací Karlštejna) a zejména otázky využití a reprezentační funkce říšského polesí u Norimberka.

Publikace je vybavena rozsáhlou obrazovou přílohou, poznámkami a bibliografiemi k jednotlivým textům (někdy by možná neškodilo vzít detailněji v potaz předešlou literaturu k tématu) i dobře zpracovanými rejstříky pro celou knihu. Lze očekávat, že se stane zásadním přínosem, a to nejen v bádání o Křivoklátu a královských hvozdech, ale pro dějiny architektury a středověké kultury vůbec.

Pavel Kalina

historik umění

Fakulta architektury ČVUT v Praze a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Jiří Fajt – Markus Hörsch – Vladislav Razím (ed.), Křivoklát –Pürglitz. Jagd – Wald – Herrscherrepräsentation Ostfildern, Jan Thorbecke Verlag 2014.

Internet:

http://www.thorbecke.de/k345ivoklat-puerglitz-p-1922.html